Já chci psa! A křečka! A kanárka! A chci a chci a chci!" Umíněné požadavky tohoto druhu jsou, pravda, extrémní. Můžeme je slyšet jen od rozmazlených dítek, která jsou zvyklá, že vždy dostanou, co chtějí. Ale neodbytnou touhu chovat doma nějaké zvíře má nebo někdy měl snad každý z nás.
Já chci psa! A křečka! A kanárka! A chci a chci a chci!" Umíněné požadavky tohoto druhu jsou, pravda, extrémní. Můžeme je slyšet jen od rozmazlených dítek, která jsou zvyklá, že vždy dostanou, co chtějí. Ale neodbytnou touhu chovat doma nějaké zvíře má nebo někdy měl snad každý z nás.
ŽIVÁ HRAČKA?
Aby se z domácího mazlíčka nestal po pár týdnech přehlížený chudák, který už nikoho nezajímá, je potřeba ujasnit si předem spoustu věcí. Co zvíře našich snů potřebuje ke spokojenosti? Bude v našich silách shánět mu pravidelně vhodnou potravu? Budeme mít čas a chuť se mu věnovat - nejen teď, ale i za měsíc, za rok, za dva? Kdo se o ně postará, odjedeme-li na prázdniny?
S CHLADNOU HLAVOU
Zvíře není bezduchá věc určená pro naši potěchu. Koupě živého tvora vyžaduje velkou zodpovědnost, a nelze ji proto učinit bez rozmyslu, pod vlivem chvilkového rozmaru. Domácí zvíře je jako dobrý kamarád - jeho přátelství si musíme zasloužit. Je tu však jeden rozdíl: Začne-li mezi přáteli něco skřípat, kamarádství prostě skončí a každý si půjde vlastní cestou. Křeček ani kanárek takovou svobodu volby nemá, z terária nebo z klece se špatně utíká. Je na chovateli, aby této nerovnosti nezneužíval a neodsoudil bývalého kamaráda k smutnému živoření zapomenutého vězně.
