Nová odysea

Od roku 1995 jsme v rámci projektu Africká odysea mapovali tah čápů černých z Evropy do Afriky. Nyní jsme se zaměřili na Sibiř - v červenci jsme se vydali do tajgy s úmyslem označit tři čápy černé malými vysílači. S jejich pomocí bychom se měli dozvědět, kudy a kam sibiřští čápi létají zimovat. Nejprve jsme je ale museli najít a odchytit...

Motor říčního člunu zabral na zpětný chod a příď se odlepila od břehu. Zůstali jsme sami. Naše cesta za černými čápy začala na ostrově Gornyj, který leží v Jeniseji tři sta kilometrů severně od Krasnojarska. Podle informací ruských ornitologů mělo být na Gorném hnízdo s mláďaty. Když jsme však na ostrově přistáli, začali jsme pochybovat. "Vždyť je tu jen pár větších stromů," podivil se František Pojer. "A v keřích čápi asi hnízdit nebudou..." Všude byla mračna komárů. Procházeli jsme ostrov dva dny, ale hnízdo jsme nenašli. Dokonce jsme žádného čápa ani nezahlédli. "Ještě jednou to zkusíme," řekl Luboš Peške a spolu s Frantou a Přemkem Rabasem vyrazil na další obhlídku. Rozbalil jsem satelitní telefon a přemýšlel, co budu říkat v přímém vstupu do rozhlasového vysílání. "Aist! Čáp!" vykřikl najednou náš ruský průvodce, ornitolog Andrej Bajkalov. Měl pravdu. A navzdory komárům bylo na ostrově najednou překrásně.

SAMÁ SMŮLA...

"Neslyšels střelbu?" zeptal jsem se Andreje. "Asi pytláci," pokrčil rameny. Ve skutečnosti z protilehlého břehu střílel Sergej Luckij. Přijel nás vyzvednout uralem, velkým nákladním autem do terénu. Nad ostrovem jsme v uplynulých dnech viděli i tři čápy najednou, jenže hnízdo tam nebylo. Rozhodli jsme se z ostrova odjet. Rybáři nás svými motorovými čluny převezli k uralu a vyrazili jsme. Jenže jsme ujeli jen asi dva kilometry, když se ural zakymácel a po nápravy uvízlý v bahně zůstal nakloněný stát. Bylo jasné, že dnes už nikam nedojedeme. Nic, vůbec nic nám nevycházelo.

ŠILO

"Tak jsme na tom podobně, jako by nám v Praze někdo řekl, že čapí hnízdo je kousek od Paříže," konstatoval Franta, když jsme z Krasnojarska odjížděli na jih, odkud jsme měli další zprávy o čapích hnízdech. To důležité se ale odehrávalo tisíc kilometrů západně, v Novosibirské oblasti. Přemek se tam vydal za Rostislavem Šilem, ředitelem novosibirské zoo. "Ten Šilo je úplný šaman," byla první Přemkova věta, když jsme se po necelém týdnu sešli v Novosibirsku. "Bez něj bychom to mohli zabalit. Máme čapí hnízdo!" Podal mi videokazetu: "Tady jsem ho natočil." Připojil jsem kameru k notebooku. Na displeji se rozběhla sekvence, na níž asi šedesátiletý muž s knírem a bílými kudrnatými vlasy procházel březovým lesem. Šilo. Přemek mezitím líčil, jak jeho pátrání probíhalo: "Dojeli jsme spolu do Suzunu k oblastnímu náčelníkovi lovců. Šilo přesvědčil místního hajného Nikolaje, a ten nás dovedl ke hnízdu. Podívej, tady ho máš." Kazeta už byla skoro u konce a na displeji naskakovaly pohledy na hnízdo s mláďaty.

KONEČNĚ!

"Tak tady ho máte," ukazoval hajný Nikolaj Juškin do koruny mohutné borovice. Byli jsme v překrásném lese nedaleko od řeky Obu na jihu Novosibirské oblasti. S komáry to bylo snad ještě horší než na Gorném - ale konečně jsme stáli u obsazeného čapího hnízda! Franta s Lubošem k němu nainstalovali chytací zařízení a postavili kryt. Druhý den ráno se v něm Franta schoval; my ostatní jsme čekali v táboře. Skoro hodinu se nic nedělo. "Nezavoláme Frantovi?" zeptal jsem se nervózně. "Franto, Franto," řekl Luboš tlumeně do vysílačky. Nic. Po dalších deseti minutách se Franta vynořil na okraji lesa. Co se stalo? Přemek se podíval dalekohledem: "Něco nese... Má čápa!!!" "Přiletěl za chvíli," usmíval se Franta, když jsme k němu doběhli. Jenže jsem omylem přeladil vysílačku na jiný kanál a nemohl jsem se vám dovolat." Chvíli jsme našeho prvního sibiřského čápa obdivovali, pak jsme ho změřili a zvážili a nakonec mu připevnili na záda "batůžek". Za chvíli už odlétal směrem k Obu... Ještě tentýž den nám Nikolaj ukázal druhé hnízdo, kde jsme příští ráno odchytili a označili druhého čápa.

OLEG A VALERKA

Na stole byl talíř nasolených hub, dva druhy zavařeniny z lesních plodů a čaj. "Není tu práce, tak žijeme z toho, co nám dává řeka a les. Jezte," pobízel nás Oleg Zakourcev. Pak se obrátil ke svému synovi: "Běž se ještě jednou podívat po Valerkovi." S Olegem a jeho ženou jsme se seznámili náhodou: svezli jsme je, když šli 35 kilometrů od své provdané dcery. Teď nám Oleg pomáhal pátrat po třetím hnízdě. "Valerka mi tvrdil, že čapí hnízdo je asi pět kilometrů odtud." Pozdě večer Valerka konečně dorazil. Nebyli jsme si však ani trochu jisti, že to, co nám popisuje, je skutečně hnízdo čápů černých. Přitom už za den a půl jsme se museli začít vracet...

DO TŘETICE

Předposlední den. Pod Valerkovým vedením jsme skutečně dorazili k čapímu hnízdu. Byla na něm vidět bílá pírka - ale jinak bylo prázdné. "Mláďata nejspíš vybrala kuna," řekl smutně Franta. "Taková smůla!" "Kousek odtud, v zemljance u Obu, žije nějaký rybář," začal rozvážně Nikolaj. "A ten prý by také mohl vědět o čapím hnízdě." "Tak jedeme!" Do Nikolajova gazu se nasoukali Franta, Valerka a Oleg. "Zavoláme vám vysílačkou," slíbil Nikolaj. Po hodině se ozval Franta: "Ten rybář říkal, že vídá černé orly , ale divil se, proč by měl pátrat po jejich hnízdě. Zkusíme to tu projít, ale moc nadějně to nevidím." Než Franta znovu zavolal, uplynula další hodina. Tentokrát ale do vysílačky opakoval jediné slovo: "Našli! Našli! Našli!" Následující den, pár hodin před odjezdem, jsme vysílači označili třetího čápa. Našel ho Valerka.

CO BUDE DÁL?

Po návratu jsme nechali analyzovat DNA všech tří sibiřských čápů. První dva jsou samečci, třetí samička. Na dálku jsme je pokřtili jmény Petr, Roman a Kateřina. Kudy poletí? Vyhnou se Himálaji podobně, jako se evropští čápi vyhýbají Středozemnímu moři? Jak rychle dosáhnou zimovišť? Budou zimovat v Indii, v Číně nebo dokonce v Africe? Ohrozí je někdo nebo něco na jejich cestě? To všechno bychom se měli brzo dozvědět...

* * * * * * *

PROČ NÁS ČÁPI ZAJÍMAJÍ?

O ptačím tahu víme mnoho, ale zdaleka ne všechno. O tahu čápů černých v Asii nevíme v ůbec nic - Nová odysea by tedy měla zaplnit jednu z mezer našeho poznání. Současně doufáme, že přispěje i k ochraně těchto ptáků. Musíme se nejprve dozvědět, kudy a kam létají a co je na jejich cestách a v zimovištích ohrožuje, aby bylo možné se pokusit o jejich účinnou ochranu.

* * * * * * *

CO JSOU "BATŮŽKY"

Každý z čápů je označen dvěma vysílači - satelitním a pozemním. Hmotnost celé sestavy činí 70 gramů. Signály satelitního vysílače, který je složitě časován, zachycují satelity NOAA (americké agentury pro výzkum oceánů a atmosféry). V pozemním středisku vzápětí probíhá zpracování dat, jehož výsledkem jsou zeměpisné souřadnice příslušného vysílače. Pozemní vysílače mají dosah několika kilometrů a umožňují čápa přesně zaměřit a sledovat přímo v terénu.

* * * * * * *

VÍCE O PROJEKTU

Nová odysea je organizována Českým rozhlasem a Zooparkem Chomutov. Nejčerstvější informace o pohybu sibiřských čápů najdete na internetové adrese www.rozhlas.cz/odysea a v rozhlasovém magazínu Meteor (vždy v sobotu od 8 hodin na stanici Český rozhlas 2 - Praha). V tomto čísle ABC navíc začíná soutěž o počítač a další zajímavé ceny (na str. 29).