Víte, z čeho vzniklo označení džíp? Víte, co umožňuje terénnímu automobilu projet místy, která jsou často neschůdná i pro člověka? A tušíte, jakou nejvyšší rychlostí dnes může jet terénní automobil ?
Víte, z čeho vzniklo označení džíp? Víte, co umožňuje terénnímu automobilu projet místy, která jsou často neschůdná i pro člověka? A tušíte, jakou nejvyšší rychlostí dnes může jet terénní automobil ?
CIVILNÍ VERZE
Willysy projely snad všemi bojišti největšího světového konfliktu a jejich kariéra rozhodně neskončila s posledním výstřelem druhé světové války. Ještě před jejím skončením totiž začala firma Willys Overland hledat pro svůj úspěšný model uplatnění i mimo armádu, a proto se zakrátko objevila jeho první civilní verze s označením Jeep CJ-2A (Civilian Jeep), kterou si tehdy kupovali převážně američtí farmáři. Jednoduchá konstrukce jeepu se brzy rozšířila po celém světě. V Rusku vznikala terénní vozidla pro armádu podle amerického vzoru v továrně GAZ, v Itálii se výrobou terénních automobilů na bázi willyse zabýval Fiat a japonská automobilka Mitsubishi dokonce koupila oficiální licenci. Bez licence, ale s výsledkem nápadně jeepu podobným přišla také Toyota a Nissan. A tak vznikly předchůdci dnešních pajer, patrolů a landcruiserů. Postupem času šel vývoj jednotlivých automobilek svou cestou a z původně spartánského willyse se vyvinula luxusní vozidla.
NOVÁ KATEGORIE VOZŮ
Dnešní svět terénních automobilů neboli vozů off-road (český překlad tohoto termínu je mimo silnice) je rozmanitější než kdy jindy. Stále si lze koupit čistokrevné teréňáky, které technicky vycházejí z americké legendy, současně se však v poslední době objevilo mnoho automobilů tzv. kategorie SUV (Sport Utility Vehicle), což se volně překládá jako vozidla pro volný čas. Svou karoserií a vyšší stavbou se sice podobají pravým off-roadům, ale jejich konstrukce se blíží normálním osobním automobilům. Obě kategorie se prolínají, čímž vznikají vozy, které jsou na silnici schopny dosahovat vysokých rychlostí a zároveň projedou i nejhorším terénem.
KOLA NA ZEMI
Původní off-roady sice dokázaly zdolat ostrá stoupání i klesání, projely řekou a blátem, ale na silnici byly neskutečně pomalé, hlučné a v zatáčkách se chovaly jako náklaďák. Příkladem může být další legenda terénu - britský Land Rover Defender, vyráběný v nepříliš pozměněné podobě již více než 50 let. Jeho základem je žebřinový rám, na který je našroubována hranatá karoserie z nýtovaných hliníkových plechů. Podvozek pak tvoří dvě tuhé nápravy vpředu i vzadu, které defenderu zajišťují nadprůměrné zkřížení, takže i v extrémně náročném terénu neztratí tento automobil svými koly kontakt s povrchem. Mít všechna kola na zemi je potřebné hlavně kvůli tomu, že terénní automobily mají tzv. diferenciály přední a zadní nápravy a mezinápravový diferenciál, které vyrovnávají otáčky kol na obou nápravách a srovnávají otáčky mezi nápravami, aby nedošlo k poškození hnacího ústrojí vlivem nestejnoměrného namáhání kol. Z jejich funkce pak plyne skutečnost, že hnací sílu motoru převedou na kolo s nejmenším odporem. Pokud se tedy v terénu jedno z poháněných kol odlehčí, začne se samovolně protáčet a na kolo stojící pevně na zemi se naopak hnací síla nedostane. Proto mají terénní automobily kromě pohonu všech kol také tzv. závěry diferenciálů, umožňující jejich praktické vyřazení z činnosti a rozdělení hnací síly na obě kola v pevném poměru 1:1. Je jasné, že této funkce lze využívat pouze v terénu při extrémně pomalé rychlosti, kdy nejvíce hrozí, že některé z kol ztratí kontakt s povrchem.
NOVÉ ŘEŠENÍ
Pokrok v elektronice však poznamenal i vývoj terénních automobilů, a tak dnes klasické mechanické závěry diferenciálů postupně mizí a jsou nahrazovány elektronickou regulací prokluzu kol zásahem brzdy. Tento systém ovládá počítač vyhodnocující situaci na každém kole. Pokud se některé protočí více než to na opačné straně, samočinně aktivuje brzdu a protáčející se kolo přibrzdí, čímž se hnací síla dostane na kolo, jež stojí pevně na zemi, a může tudíž automobil uvést do pohybu. Každá automobilka má svůj patentovaný systém, a tak se pod různým označením, jako ADB-X (BMW X5), 4ETS (Mercedes třídy M), EDS (Audi allroad) či ETC a HDC (Land Rover), skrývá prakticky stejné zařízení. Původní mechanické závěry najdete dnes již pouze na japonských off-roadech, jakými jsou například Mitsubishi Pajero, Nissan Patrol GR či Toyota Land Cruiser, z "Evropanů" pak u mercedesu třídy G či Land Roveru Discovery a Defender.
RÁMY
Také žebřinové rámy a tuhé nápravy, což byl donedávna základ konstrukce pořádného terénního vozidla, výrobci u nových modelů opouštějí, popřípadě je nejrůznějším způsobem kombinují. Jestliže stále uznávané teréňáky, jako patrol, defender a mercedes třídy G, dosud lpí na původní konstrukci s rámem a tuhými nápravami, nastupující generace má již nezávislé zavěšení kol a samonosnou karoserii. Takové je například současné Mitsubishi Pajero, které se ovšem spoléhá stále na klasické mechanické závěry mezinápravového a zadního diferenciálu. Navíc může nabídnout pouze průměrnou světlou výšku a podprůměrné zkřížení náprav, takže v terénu brzy některé z kol ztratí kontakt s povrchem a pajero bude v úzkých. Mnohem dál jde nová generace luxusních off-roadů, jakými jsou například nový Range Rover, Volkswagen Touareg či Porsche Cayenne, které se mohou pochlubit technickými pomůckami, o nichž se konstruktérům legendárního jeepu ani nezdálo.
BUDOUCNOST
I když terénů, kde je možné se s offroadem pořádně vyřádit, ubývá, budoucnost mají tyto automobily zajištěnu. Možná, že s podobnými monstry, jako je třeba právě Porsche Cayenne, se na silnici příliš často nepotkáte, levnější zástupci kategorie SUV však nacházejí rok od roku stále více zájemců, kteří si uvědomují hlavně jejich univerzálnost a schopnost zdolat místa, kam se normální osobní automobil bez poškození nikdy nedostane.
* * * * * *
DVOJČATA
Cayenne a touareg vznikly ze společného vývoje německých značek Porsche a VW. Oba automobily mají mimo jiné samonosnou karoserii a nezávislé zavěšení kol, což je skvělé pro jízdu na silnici, ale v terénu spíše problematické. Proto auta dostala speciální vzduchová odpružení, umožňující zvětšit světlou výšku až na neskutečných 300 mm (např. mercedes třídy G má pouze 210 mm). Touareg ani cayenne se tedy nemusejí obávat v terénu dosednutí na břicho a uvíznutí. Cayenne se dokáže pohybovat v náročném terénu a přitom ve verzi Turbo s přeplňovaným osmiválcem 4,5 litru o výkonu 331 kW je schopen na silnici dosáhnout nejvyšší rychlosti 266 km/h a zrychlit z 0 na 100 km/h za pouhých 5,6 vteřiny, což mu zaručuje neoficiální titul nejrychlejšího sériového terénního automobilu planety.
