Je Země jediným ostrůvkem života v nedozírné vesmírné pustině ? Možné to je. Ale čím víc toho o životě a o vesmíru víme, tím roste naše naděje , že jednou mimozemšťany objevíme - nebo oni objeví nás. Vůbec se přitom nemusí jednat o zelené mužíčky v létajících talířích.
Je Země jediným ostrůvkem života v nedozírné vesmírné pustině ? Možné to je. Ale čím víc toho o životě a o vesmíru víme, tím roste naše naděje , že jednou mimozemšťany objevíme - nebo oni objeví nás. Vůbec se přitom nemusí jednat o zelené mužíčky v létajících talířích.
OTAZNÍKY KOLEM MARSU
V roce 1984 byl v Antarktidě objeven malý meteorit pocházející z Marsu. Před 16 miliony lety byl při srážce s nějakým asteroidem nebo kometou vymrštěn z povrchu planety a po dlouhé cestě vesmírem dopadl na Zemi. V roce 1996 vědci z agentury NASA šokovali svět oznámením, že v něm nalezli drobné struktury připomínající pozemské mikroorganismy a určité organické látky typické pro živé tvory. O čtyři roky později navíc odborníci z univerzity v americké Iowě přidali další nález: drobné krystalky magnetitu, ne nepodobné těm, které vytvářejí některé bakterie. Meteorit vyvolal pochopitelný zájem veřejnosti. Poprvé v historii se zdálo, že je objev mimozemského života nadosah. Jiní vědci však výsledky výzkumu zpochybnili. Zdánlivé "fosilie" i krystaly magnetitu prý mohly stejně dobře vzniknout i bez přispění života. "Přání bylo otcem myšlenky," říkali kritici.
NEJISTOTA POKRAČUJE
Letos získaly spekulace o životě na Marsu opět na síle. Zasloužil se o to objev obrovského množství ledu nehluboko pod povrchem jižního pólu této planety. Že na Marsu kdysi voda byla, to se vědělo už dlouho; nebylo však jasné, kam se poděla. Nyní můžeme věřit, že organismy podobné bakteriím mohly v ledu přežít z dob, kdy podmínky k životu byly přece jenom příhodnější. V příštím roce by se k Marsu měla vydat britská sonda Beagle 2. (Jméno dostala po lodi, na níž se Charles Darwin plavil kolem světa a získával důkazy pro evoluční teorii.) Vybavena bude mnohem dokonaleji než vikingy. Mimo jiné bude zjišťovat přítomnost metanu. Ten vzniká pouze biologickými procesy, a není-li obnovován, z atmosféry rychle mizí. Jeho objev by tedy byl jednoznačným důkazem života.
LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ
Dalším tělesem, o němž se často hovoří jako o možném nositeli života, je Jupiterův měsíc Europa. I tady vzbuzuje zájem vědců voda. Europa je o něco menší než náš Měsíc a celou ji pokrývá led. Z jeho chování se zdá, že se pod ním může odehrávat leccos zajímavého. Jeden z modelů předpokládá pod 15 km silnou ledovou krustou až 100 km hluboký oceán slané vody, zahřívané vulkanickou činností. Představa života rozvíjejícího se v takovém prostředí zdaleka neláká jen autory sci-fi. Vážně ji berou i seriózní vědci.
NEDOSAŽITELNÉ SVĚTY
Mars a Europa jsou směšně blízko ve srovnání s kosmickými tělesy ležícími za hranicemi naší sluneční soustavy, o těch v jiných galaxiích ani nemluvě. Známe už více než sto planet obíhajících kolem jiných hvězd a další stále přibývají. Jde přitom o nepatrný zlomek jejich skutečného počtu - většinu prostě svými přístroji vypátrat nedokážeme. Některé určitě nabízejí podmínky vhodné ke vzniku života, ale jsou bohužel příliš daleko na to, abychom je mohli zkoumat podrobněji. Technicky vyspělé civilizace by o sobě mohly vyslat do vesmíru zprávu (sami jsme to už několikrát učinili), ale nižší formy života zatím na takovou vzdálenost odhalit neumíme.
KDE MÁME HLEDAT?
Biologové se dlouho domnívali, že život může existovat pouze na planetách podobných Zemi. Jinde by ho prý umořilo horko nebo chlad, příliš silná nebo slabá gravitace, nedostatek světla nebo přebytek UV záření, radioaktivita a kdesi cosi. Jenomže postupně jsme i na Zemi objevili organismy téměř všude - v horkých vývěrech, v absolutní tmě a pod drtivým tlakem na dně oceánů, ve slaných kapičkách zamrzlých v kilometrovém ledu, v místech s vysokou radiací... Většinou jde o primitivní bakterie, ale to nic nemění na skutečnosti, že si život poradí i v prostředí na první pohled vražedném. Zdá se, že k úspěšnému vývoji potřebuje pouze vodu, nějaký zdroj energie a uhlíkaté sloučeniny coby "stavební materiál". Odtud pramení naděje na existenci života na Marsu, Europě či na nejrůznějších planetách obíhajících kolem jiných sluncí.
HLEDÁNÍ INTELIGENCE
Žijí někde v hlubinách vesmíru inteligentní bytosti, s nimiž bychom mohli navázat kontakt? Opět narážíme na problém obrovských vzdáleností. Kdyby na planetě vzdálené od nás milion světelných let žily bytosti schopné vyslat o sobě rychlostí světla zprávu, trvalo by právě milion let, než by k nám dorazila. Přesto po signálech jiných civilizací pátráme. Začal s tím už v roce 1960 známý astronom Frank Drake, když se pokoušel zachytit rádiové signály z blízkých hvězd. V roce 1992 se podobnému projektu začala věnovat i NASA, ale o rok později od něj z finančních důvodů upustila. V současnosti se jím zabývají jiné organizace a bezpočet nadšených amatérů na celém světě. Zpracování zachycených signálů je úkolem pro počítače, které jsou schopny oddělit případný mimozemský signál od obyčejného šumu. Internet umožnil zapojit do projektu osobní počítače na celém světě. Na adrese www.setiathome.ssl.berkeley.edu je ke stažení drobný prográmek fungující jako spořič obrazovky, jenž využívá chvil, kdy se s počítačem nepracuje, k vyhodnocování rádiových signálů. Běží na téměř čtyřech milionech počítačů včetně 25 018 v České republice. Zatím se žádný vzkaz najít nepodařilo, ale kdo ví, co přinese zítřek.
* * * * * *
MEZI HVĚZDAMI
Když vědci napodobili v laboratoři podmínky mrazivé vesmírné prázdnoty, podařilo se jim získat překvapivě mnoho organických látek. Nechybějí mezi nimi aminokyseliny (stavební kameny všech bílkovin), nebo sloučeniny, které při styku s vodou vytvářejí membránové útvary připomínající malé buňky. Zdá se, že složité organické látky jsou zcela běžné. Jeffrey Bada z univerzity v americkém San Diegu říká: "Vesmír je jako velká továrna na výrobu organických látek. To posiluje naděje na vznik života mimo Zemi."
JSME I MY MIMOZEMŠŤANÉ?
Sir Francis Crick, nositel Nobelovy ceny za objev struktury DNA, se spolu s dalšími váženými vědci domnívá, že pozemský život nevznikl na Zemi. Zárodky života mohou putovat na kometách a asteroidech sluneční soustavou, a dopadnou-li do vhodného prostředí, rozšíří se jako infekce. V takovém případě bychom v jistém smyslu byli mimozemšťany, neboť naši dávní předci na Zemi připutovali odjinud. (Máme pochopitelně na mysli jednobuněčné organismy někdy před čtyřmi miliardami let, nikoli lovce mamutů sedící obkročmo na kometě.)
