Stáli jsme za silným sklem výtahu a dívali se, jak se země pod námi rychle vzdaluje. Slunce se odráželo od ohromné plochy mořské hladiny poseté stovkami malých teček korálových ostrovů, do níž se v dálce zakusoval americký kontinent. A náš výtah šplhal výš a výš po štíhlé tyči, která stejně jako kouzelná fazole z pohádky mizela v nedohledné hlubině oblohy.
Stáli jsme za silným sklem výtahu a dívali se, jak se země pod námi rychle vzdaluje. Slunce se odráželo od ohromné plochy mořské hladiny poseté stovkami malých teček korálových ostrovů, do níž se v dálce zakusoval americký kontinent. A náš výtah šplhal výš a výš po štíhlé tyči, která stejně jako kouzelná fazole z pohádky mizela v nedohledné hlubině oblohy.
Výtah do kosmu? To je ale nesmysl, řeknete si jistě. Vždyť jak by musel být dlouhý, k čemu by sloužil, jak by stál a kde by končil? Nepatří takový nápad pouze do vědeckofantastické literatury?
TROCHA FANTAZIE
V nedaleké budoucnosti bude možné cestovat do kosmu tak snadno jako dnes mezi kontinenty. Nebude to však znamenat konec pro klasické rakety či raketoplány. Ty budou stále využívány k letům ke vzdáleným planetám, možná i ke hvězdám. Krátké cesty do blízkého kosmu, tj. alespoň do výšky s nulovou gravitací, kde budou laboratoře, však umožní výtah. Konec takového výtahu bude uchycený k asteroidu, který bude sloužit jako ukotvení, držící věž na místě.
LEVNĚJI NEŽ RAKETOU
A k čemu by takový výtah byl dobrý? Byla by to ekonomicky velmi výhodná alternativa cestování do vesmíru, čímž by se výrazně zlevnil výzkum mnoha oblastí vědy, který je nutné provádět v prostředí bez gravitace. V současnosti jsou významnou finanční položkou takových výzkumů právě lety raket. Raketa či raketoplán při průletu atmosférou, která jim klade značný odpor, spotřebovávají velké množství energie. Provoz magnetického výtahu napájeného slunečními bateriemi by byl prakticky zdarma.
JAK BY MĚL VÝTAH VYPADAT
Teoreticky se uvažuje o stavbě věže do geostacionární výšky (GEO). Zatím nevyřešeným problémem je ovšem výběr materiálu, z něhož by měla být věž výtahu postavena. Je totiž třeba překonat 36 000 km k základně s nulovou gravitací a 47 000 km ke kotvicímu asteroidu.
Ocelový sloup by se pod vlastní vahou zřítil už při výšce pěti kilometrů. Maximální výška sloupu z hliníku je 14,5 km, z uhlíko-epoxidových kompozitů kolem 115 km, z bór-epoxidových kompozitů kolem 123 km. To už jsou úctyhodné výšky, ale v porovnání s výškou GEO stále směšné. Předpokladem úspěchu je tedy nalezení vhodného materiálu a správné konstrukční metody.
KDE VZÍT KOTVU?
Dalším dnes neřešitelným problémem je ono uchycení kotvicího asteroidu. Většina těchto kamenů či planetek se nachází v pásmu asteroidů mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Z takové dálky ale není možné asteroid dopravit. Zbývají tedy asteroidy křižující naši sluneční soustavu, které se k Zemi mohou přiblížit na několik milionů kilometrů. Jak ale asteroid ulovit a dopravit ho na oběžnou dráhu Země si dnes po technické stránce neumí nikdo představit.
AUTÍČKEM VZHŮRU
Věž výtahu by měla být v podstatě tvořena pouhou tyčí, na níž by byly upevněny kolejnice. Po nich se na magnetickém polštáři (tzv. magnetickou levitací - MagLev) budou pohybovat vertikální vozítka rychlostí téměř dvou tisíc kilometrů v hodině. Energii pro celé zařízení budou zajišťovat solární panely. Ke stavbě byla předběžně vybrána dvě místa - ostrov Gan na Maledivách v Indickém oceánu a Galapážské ostrovy v Pacifiku. Obě místa leží na rovníku a skýtají vhodné podmínky - stálý mírný vítr, počasí bez velkých bouřek, klidný a bezpečný oceán. Ovšem za jak dlouho a zda vůbec tato pohádková fazole vyroste, je dneska ve hvězdách.
CO JE GEO
Geostacionární dráha Země (zkratka GEO - Geostationary Earth Orbit) je ve výšce asi 36 000 km nad rovníkem. Je to velmi výhodné pro telekomunikace, protože doba oběhu těles se zde rovná periodě rotace Země (24 hodin) a družice zdánlivě visí nad jedním místem Země nad rovníkem. Toho by se mělo využít i při ukotvení věže asteroidem obíhajícím v této výšce.
