Tuláci savany

Nazvat někoho paviánem není příliš lichotivé. Ale kdo ví o paviáním životě něco víc, nemusí se vůbec cítit dotčený. Jsou to silná a statečná zvířata, která žijí příkladným rodinným životem, milují svá mláďata a navazují pevná přátelství s jinými členy tlupy.
Svítání zastihne paviání tlupu na místě noclehu: nejčastěji vysoko na stromě nebo na skalním útesu, kde jsou v bezpečí před nočními lovci. Opice spí v těsném chumlu, spřátelení jedinci se dotýkají jeden druhého, matky se drží pohromadě s potomky. Jak světla nad savanou přibývá, nastává ve větvích stromu ruch a pohyb - čím dál zřetelněji lze v koruně rozpoznat jednotlivá zvířata. Opice zívají, protahují se - úplně jako lidé ráno v posteli. Vítají nový den a věnují se jedna druhé - začátek dne, to je čas na utužování přátelství a vzájemných vztahů. Matky čistí srst svým potomkům, sourozenci se vískají navzájem. Dospělé samice přicházejí pozdravit mláďata z ostatních rodin, přátelé si vychutnávají chvilky vzájemné blízkosti. Odrostlejší mláďata dovádějí, hrají si na schovávanou, honí se po skalách nebo se houpají na větvích stromů.

ČAS K JÍDLU

Mezitím slunce postoupilo výš a žaludek se začíná hlásit o svá práva. Tlupa se dává do pohybu, přišel čas vydat se za potravou a za vodou. S výjimkou krátkých přestávek na odpočinek tráví opice prakticky celý den hledáním různých opičích lahůdek a jejich konzumací. Mají docela pestrý výběr, paviáni jsou totiž všežravci a jejich jídelníček zahrnuje všechny možné druhy a části rostlin - od listí přes plody, květy, semena, různé oddenky a cibule až po kořínky, pupeny, travní obilky ap. Rostlinnou stravu pravidelně doplňují hmyzem a dalšími členovci, k chuti přijdou i ptačí vajíčka či mláďata, drobní plazi a savci - zkrátka cokoliv, co se nechá bez odporu ulovit a sežrat. Přestože paviáni nejsou vybíraví, na své pouti za potravou urazí docela slušnou vzdálenost (pro nás by to byl možná polodenní až celodenní výlet), deset až dvacet kilometrů, někdy i mnohem víc. Jak daleko opice dojdou, závisí na ročním období, na počasí, na množství dostupné potravy

MATRIARCHÁT

Tlupa paviánů je vedena nejsilnějším samcem, ale stejně velkou, ne-li větší roli v ní hraje i vůdčí samice. Bez ní by totiž samec nebyl nic. Právě samice a jejich dospělé dcery jsou jádrem tlupy. V paviání společnosti je totiž zvykem, že samice zůstávají, nehledají novou společnost ani nové prostředí. Jejich postavení v tlupě závisí na postavení matky - v hodnostním žebříčku nastupují dcery po matce; dcera vůdčí samice tak časem zdědí její roli ve skupině. Naproti tomu samci přicházejí a odcházejí. Než mladý sameček dospěje a najde si novou rodinu, vystřídá několik tlup. Ale i potom ještě vybojuje řadu soubojů, a hlavně - musí získat za spojence alespoň jednu samici. Chce-li se však prosadit do té nejvyšší pozice, tedy do pozice vůdce tlupy, potřebuje podporu vůdčí samice. Postavení v čele paviání tlupy však znamená především zodpovědnost - úkolem nápadně větších a silnějších samců je obrana a ochrana samic s mláďaty před četnými nepřáteli.

KDO JSOU PAVIÁNI?

Řekne-li se Afrika, představí si většina lidí slony, lvy a ... mohutné opice s protáhlou tlamou - paviány rodu Papio. Právem je lze považovat za největší zástupce čeledi kočkodanovitých ( Cercopithecidae ) - samci největšího druhu, paviána čakma (P. ursinus), mohou vážit až 50 kg! Tito tzv. savanoví paviáni, kteří se vyznačují černým obličejem, si rozdělili téměř celou Afriku - Senegal, Gambie a Guinea jsou domovem paviána guinejského (P. papio), směrem na jihovýchod až k jezeru Tanganika žije nejtypičtější a nejznámější africký pavián anubi (P. anubis), na jihovýchodě sousedí areál jeho rozšíření s oblastí obývanou babuiny (P. cynocephalus) a jižní Afrika je domovem zmíněného čakmy. Typickými znaky paviánů je protažená obličejová část lebky, takže mají "psí" hlavu, mohutné lysé sedací hrboly a bohatá lví hříva u samců.

NEPŘEMOŽITELNÁ TLUPA

Tlupa paviánů prakticky nemá přirozeného nepřítele, dokonce i tak velké šelmy, jako jsou levharti nebo hyeny, dokážou ulovit pouze nemocného jedince nebo opozdilce, kterého rychlým útokem překvapí kdesi daleko za tlupou. Zaútočit na paviání tlupu si ve dne troufne jen málokterá šelma. Smečka rozzuřených a odhodlaných paviáních samců zažene na útěk i levharta či lva. Tyto šelmy proto loupí v opičí tlupě pouze v noci, když paviáni spí.

NA CESTĚ

Paviáni se na rozdíl od většiny ostatních opic pohybují převážně po zemi. Na stromy se uchylují jen na noc nebo v nebezpečí. Na zemi je však ohrožuje mnohem víc nepřátel. A tak když taková paviání tlupa putuje krajinou, jdou jednotlivé opice v přesně stanoveném útvaru. Jako první kráčí vůdčí samec, hned za ním následuje vůdčí samice. Ostatní samci utvoří kolem útvaru kruh a zbytek tlupy, tedy níže postavené samice, mláďata a nedospělí jedinci, jde pod jejich ochranou uprostřed.

ÚKRYT POD "ŽENSKOU SUKNÍ"

Samec, který přišel do tlupy nedávno, si musí své postavení vybojovat. Bývá proto často velmi agresivní a napadá ty, kteří jsou členy tlupy déle. Ale k vážnému souboji mezi nimi dochází jen málokdy. Napadený "domácí pán" se sice rozzuří, ale do souboje se mu obvykle nechce. A tak se místo odpovědi protiútokem přitočí k některé ze svých blízkých přítelkyň, obejme ji a postaví mezi sebe a útočníka. Samice má na agresivního jedince uklidňující vliv, takže svůj útok zastaví. Když se stejná situace opakuje několikrát - nový samec zaútočí, ale náhle stojí tváří v tvář uklidňujícím gestům samice - časem to vzdá a útoků zanechá. Tato strategie je ovšem úspěšná pouze v případě, že je samice ochotna samci pomoci. Otázkou je, proč jsou vůbec samice k něčemu podobnému svolné, proč svým přátelům a partnerům pomáhají? Jak se zdá, uvědomují si výhodu přátelství se silným samcem - zdržují se v jeho blízkosti a i se svými mláďaty jsou tak pod jeho ochranou. Spřátelení samci a samice si tedy prospívají navzájem.

CHŮVY

Někteří samci využívají k navázání vztahů s tlupou mláďata. Ujmou se odstrkovaného či ostatními členy tlupy týraného mláděte, chrání je a pečují o ně bez ohledu na to, zda je jejich nebo ne. Pod svou ochranu tak automaticky přebírají i jejich matku a sbližují se s ní. Je zajímavé, že z tohoto chování mají větší prospěch nízko postavené samice - jejich mláďata jsou mnohem častějším cílem útoku ostatních jedinců z tlupy, a proto se i mnohem častěji stávají objektem zájmu a ochrany nově příchozích samců. Jakmile samec naváže se samicí pevný vztah, hned tak ji neopustí. Přijde-li samice o život, jde jeho "věrnost" dokonce tak daleko, že adoptuje a vychovává její mládě.

ŘEČ TĚLA A OBLIČEJE

Paviáni dovedou mluvit. U tak společenských zvířat to nepřekvapuje. Kromě hlasových projevů však mluví i beze slov: obličejovou mimikou, gesty, postojem... Výraz ve tváři paviána ale může být poněkud zavádějící. Usmívající se obličej je často přímou předzvěstí útoku - pavián ve skutečnosti výhružně a se staženými pysky odkrývá mohutný a nebezpečný chrup.