Říkejme mu třeba Tomáš. Je mu 25 let a už dva roky se obejde bez drog, které donedávna tvořily celý jeho svět. Dva roky - obdivuhodně dlouho a zároveň stále příliš krátce. Ještě nemá úplně vyhráno. Návrat do normálního života totiž bývá mnohem těžší než cesta k drogové závislosti .
Říkejme mu třeba Tomáš. Je mu 25 let a už dva roky se obejde bez drog, které donedávna tvořily celý jeho svět. Dva roky - obdivuhodně dlouho a zároveň stále příliš krátce. Ještě nemá úplně vyhráno. Návrat do normálního života totiž bývá mnohem těžší než cesta k drogové závislosti .
Tomáš měl docela normální dětství. Jenom mezi rodiči to nějak neklapalo. Když byl malý, moc tomu nerozuměl, ale asi v deseti letech si jejich hádek začal všímat více. Tenkrát se také trošku pohoršil ve škole, za což se na něj rodiče zlobili. Své problémy si nechával pro sebe, protože neměl, s kým by si o nich popovídal.
Dobře se cítil pouze v partě kamarádů, s nimiž zažíval nejrůznější dobrodružství. Když jim bylo asi třináct, začali tajně pít alkohol a kouřit cigarety. Cítili se moc dobře - jako dospělí. Ale rodiče na to brzy přišli a Tomášovi zakázali se s kamarády stýkat. Jenže to ho k nim naopak ještě více táhlo. Tak to šlo stále dál. Problémů ve škole přibývalo, doma byl denně svědkem rodičovských hádek. Světu dospělých nerozuměl, žil jenom svou partou. Když jeden z kamarádů nadšeně vyprávěl, jak zkoušel kouřit marihuanu, Tomáš zpozorněl. Tušil, o co jde; o drogách slyšel něco málo ve škole. Měl trochu strach, ale zároveň ho tajemství neznámého a zakázaného přitahovalo. Rozhodl se tedy marihuanu vyzkoušet. První pokus byl nějaký divný. Strašně kašlal a pálilo ho v krku. Vůbec nic necítil a docela ho to zklamalo.
NOČNÍ TULÁK
Nastoupil na gymnázium. Parta se rozpadla, protože každý začal chodit na jinou školu, ale seznámil se s novými spolužáky. Jeden z nich znovu sehnal marihuanu a společně jí začali několikrát týdně kouřit. Doma hádky pokračovaly a rodiče mu oznámili, že se budou rozvádět. Bylo mu to líto. Přestože si s nimi někdy nerozuměl, měl je oba rád. Po rozvodu zůstal u mámy. Ta mu dávala více volnosti, takže začal chodit do různých klubů a toulal se po nocích. Líbilo se mu to. Připadal si dospělý a za kamarády by dal ruku do ohně. Škola ho moc nezajímala, proto první ročník ukončil s problémy.
NOVÝ PŘÍTEL - PERVITIN
O prázdninách bylo najednou více volnosti. Marihuanu kouřil skoro denně, poznal přitom spoustu nových známých. Jednoho dne mu jeden s nich nabídl pervitin. Nové zážitky ho lákaly, a navíc nechtěl před starším kamarádem vypadat, že se bojí... Neodolal. Bylo to něco úplně jiného, než co dosud znal. Během prázdnin vyzkoušel pervitin ještě několikrát. Zatím ho pouze šňupal, protože se bál injekční stříkačky. Ve druhém ročníku ho máma začala trochu víc nutit do učení, ale jeho to vůbec nebavilo. Chtěl být s kamarády. Těšil se na víkend, že někam vyrazí. A doufal, že někdo přinese pervitin.
NEBEZPEČNÁ SKLUZAVKA
Všechno se začalo zrychlovat. Netrvalo dlouho a kamarád ho přemluvil, aby si zkusil drogu píchnout injekční stříkačkou. Je to prý lepší. Tomáš si řekl, že to vyzkouší. Jenom jednou, ujišťoval se. Jenom jednou zažít pocity, o kterých kamarád tak básnil. Ale předsevzetí vzalo rychle za své. Aniž si uvědomil, co se s ním děje, začal pervitin užívat injekčně. A nebylo to už jenom o víkendu, ale i přes týden, a nejen s kamarády, ale i o samotě. Nedocházelo mu, že po droze touží znovu a znovu. S matkou se už skoro nebavil a samozřejmě se výrazně zhoršil ve škole. Druhý ročník dokončil jen s velkou námahou.
Drogy už potřeboval tolik, že mu nestačily ty, které dostával od známých a kamarádů. Musel si je kupovat - za peníze, které kradl mámě. Začalo období lží a podvodů. Do třetího ročníku nastoupil jen s nechutí. Škola ho vůbec nezajímala a matčiny otázky, co chce v životě dělat, ho jenom otravovaly a rozčilovaly. Proto do školy moc nechodil a raději trávil čas se svými známými. To už měl ve škole pro neomluvené hodiny velké potíže. Bylo mu skoro osmnáct a připadalo mu, že školu k ničemu nepotřebuje. Ve druhém pololetí třetího ročníku ho vyhodili. Matka přišla na krádeže a zjistila, že bere drogy. Nutila ho, aby s ní šel k nějakému odborníkovi, aby se začal léčit. O tom ale nechtěl ani slyšet. Měl pocit, že problém má máma, ne on. Stále více se toulal po nocích, často vůbec nepřišel domů. Nakonec z domu odešel nadobro. Bydlel porůznu u kamarádů, svět narkomanů ho zcela pohltil. Občas si našel nějakou brigádu, několikrát nastoupil do práce, ale vždy jej pro nespolehlivost brzo vyhodili. Peněz na drogy se mu stále nedostávalo, a tak kradl v obchodech a věci prodával.
NA DNĚ
Zkoušel i jiné drogy, mezi nimi heroin. Postupně potřeboval stále větší a větší dávky, takže musel mnohem více krást. Problémy se zákonem na sebe nenechaly dlouho čekat - ve dvaceti byl za krádeže odsouzen k devíti měsícům vězení. Tenkrát se nad svým životem poprvé zamyslel. Ve vězení drogy skoro nebral a rozhodl se, že s nimi nadobro skoncuje. Po propuštění se vrátil k matce a našel si práci. Po několika měsících ho to však začalo táhnout zpět ke starým kamarádům. Říkal si, že už to bez drog vydržel dost dlouho, takže se nemůže nic stát, když si občas nějakou vezme. Ani si neuvědomil, jak rychle se vrátil zpět do starých kolejí. Z práce ho propustili, a když máma zjistila, že jí zase krade peníze, vyhodila ho iona. Opět žil po různých bytech a několikrát denně si píchal heroin. Zkoušel přestat, ale vždy mu bylo tak špatně, že si drogu znovu vzal.
CESTA VZHŮRU
Tomáš byl svým životem hrozně unaven. Už dávno si uvědomoval, co vlastně dělá, ale nevěřil, že se to dá změnit. Přesto se rozhodl jít na léčení. Nastoupil na osm měsíců do terapeutické komunity (zařízení pro léčbu závislostí). Poznal lidi, kteří měli stejný problém jako on. Byl nucen přemýšlet o svém dosavadním životě, ale také o tom, co chce dělat dál. Bylo to nesmírně těžké, ale postupně uvěřil, že bez drog dokáže žít. Když léčbu ukončil, měl hlavu plnou plánů a nadějí. Ale realita byla jiná. Bez vzdělání ho nikde nechtěli zaměstnat, za starými kamarády nesměl. Věděl, že by se s nimi znovu vrátil k drogám. Cítil se sám, představoval si to nějak jinak. Chuť vše "vyřešit" novou dávkou byla často nesnesitelná. Náš Tomáš měl štěstí - vydržel. Nakonec si přece jen našel práci, má přítelkyni a začal si dodělávat večerně školu. Stálo ho to mnoho sil, ale dokáže žít bez drog. Někdy si vzpomene na ta ztracená léta a je na sebe hrdý, že se ze začarovaného kruhu dokázal vymanit. Jeho příběh není ničím výjimečný. Snad jen tím dobrým koncem...
KAMARÁD V NOUZI
Pokud ti Tomášův příběh připomíná osudy některého tvého kamaráda, neočekávej, že jeho problémy můžeš vyřešit ty sám. Je pravděpodobné, že si ve svém věku ještě nestihl vypěstovat závislost, ale na účinnou pomoc není žádný univerzální recept. Záleží na mnoha okolnostech. Odbornou pomoc lze získat například v internetové poradně na adrese www.drogovaporadna.cz , kde ti poradí, na koho se ve tvém konkrétním případě obrátit. Nemusíš mít obavy, dotazy je možno zadat anonymně, pouze pod přezdívkou.
