Květ bez listí

Sdílej
 
Na podmáčených lukách a pastvinách rozkvétá na podzim půvabná křehká květinka. Při bližším pohledu laik užasne - útlá květní trubka vyrůstá přímo ze země, nikde ani stopy po nějakých zelených listech, které by rostlinu živily, ani náznak nějaké stopky či stonku, z něhož by kvítek vyrůstal.

Na podmáčených lukách a pastvinách rozkvétá na podzim půvabná křehká květinka. Při bližším pohledu laik užasne - útlá květní trubka vyrůstá přímo ze země, nikde ani stopy po nějakých zelených listech, které by rostlinu živily, ani náznak nějaké stopky či stonku, z něhož by kvítek vyrůstal.

Foto
Tajemství rostliny se skrývá hluboko v zemi - květ vyrůstá z mohutné hlízy, která jej zásobuje živinami. Ty se v hlíze nashromáždily v průběhu jara a léta - v té době se rostlina chová jako kterákoliv jiná: z minerálních látek, z vody a oxidu uhličitého vyrábí za pomoci zeleného barviva obsaženého v listech organické látky, jejichž přebytky ukládá do hlízy. V létě pak listy zatáhnou a po krátkém odpočinku vyrazí onen podivuhodný květ. A ještě jedna zajímavost: z květu vzniká po opylení plod - tobolka plná semen. Marně byste ji však na louce hledali na podzim, semeník se skrývá v zemi a na povrchu se objeví společně s listy až na jaře, černá semena pak dozrávají v létě.
JEDOVATÁ KRÁSA
Ocún jesenní ( Colchicum autumnale ) patří do příbuzenstva lilií. A stejně jako mnoho dalších zástupců této čeledi je prudce jedovatý, celá rostlina obsahuje alkaloid zvaný kolchicin. Pasoucí se zvířata se jí vyhýbají. Jsou-li však ocúnové listy usušené společně se senem, při jeho zkrmování nejsou zvířata (např. ustájený skot) schopna oddělit jedovatou složku od ostatních součástí sena. Mírná otrava obvykle nemá výrazný vliv na jejich zdravotní stav, může však být nebezpečná člověku. Kolchicin se totiž vyloučí do mléka a to je pak jedovaté. Tohoto jevu si lidé všimli dávno, otrávené mléko krav však považovali za následek uřknutí či očarování dobytka.
OBLÍBENÁ SKALNIČKA
Ocúny jsou velmi oblíbeným druhem pěstovaným na zahrádkách, především ve vlhkých skalkách nebo na okrajích záhonů. Nesnášejí totiž přílišné zastínění. Kromě našeho ocúnu jesenního se pěstuje i řada dalších druhů, některé z nich rozkvétají stejně jako ten náš na podzim, mnohé však kvetou i na jaře. Od podobně vypadajících krokusů se nejvýrazněji liší tím, že mají v zemi hlízu, zatímco krokusy vyrůstají z cibulky.