Kdy jste se s hypnózou setkal poprvé?
Když mi bylo asi devět let. Kamarádi navzájem hypnotizovali. Jeden kluk řekl druhému: Postav se támhle, a on se tam postavil. Pak mu ukázal: A teď se postav zase tam. Kluk zase poslechl a ten první mu řekl: Tak a už jsem tě zhypontizoval. Celou scénku jsem sledoval, ale moc jsem tomu tenkrát nerozuměl.
Když šla moje kamarádka na první hypnoterapii, celá její rodina ji varovala: Hlavně se tam nenech uspat!
O hypnóze mají lidé různé představy, já tomu říkám mýty a pověry. Že hypnóza je nebezpečná, že přitom člověk usne a nemusí se už probudit. Na to v legraci odpovídám, že když se člověk probudí ze spánku, proč by se neprobudil z hypnózy? Hypnóza je zvláštní, bezpečný stav, není to ani bdělý stav, ani spánek, ani něco mezi tím, ale něco třetího.
Nechají se lidé hypnózou hodně ovlivnit?
U zvláště citlivého člověka - říká se mu somnambulní - můžu jen slovní sugescí navodit třeba tělesnou reakci. Když mu nasugeruji, že ho spálím, že se dotknu jeho pokožky žhavým železem, ale přitom se dotknu jenom prstem, okamžitě mu naskočí puchýř. Dá se nasugerovat i změna napětí svalů, takzvaná katalepsie. Pokud někomu nasugeruji katalepsii celého těla, tak bude jako "kus špalku", který když položíme mezi dvě židle, zůstane ležet jako kláda. Tak citlivých lidí je málo. Většina takhle extrémně nereaguje, ale něco z toho má každý z nás, někdo víc, někdo méně.
S čím se na vás pacienti nejčastěji obracejí?
Pracuji s malými dětmi od čtyři let až do nekonečna. U dětí je to většinou noční pomočování, které je trápí ještě v pěti, šesti, deseti letech. Nebo kousání nehtů, zadrhávání, koktání, výskyt bradavic. Také různé strachy, noční děsy, nesoustředění, vztek. U dospělých léčím fobie z různých situací, objektů, věcí. Panický strach, problémy s usínáním, nespavost, deprese.
Dokážete zbavit koktání každé dítě?
Někdy stačí dvě tři sezení a už je vidět pokrok. Když deset dětí koktá, tak každé koktá z jiného důvodu. Čím později koktání vzniklo, tím snadněji se léčí. Můžu dítě ovlivnit, protože to nemá tak zafixované. Obecně koktá víc kluků - asi tři čtvrtiny jsou kluci, čtvrtina dívky.
A co různé alergie?
Alergie souvisí se sníženou imunitou organismu, která je ovlivňovaná psychickým stavem. Když se ovlivní psychický stav a člověk je - jak se říká - při síle, zlepší se funkce imunitního systému a on se může potíží úplně zbavit. Řada mých pacientů se úporných alergií opravdu zbavila.
Známá je skutečnost, že válečná poranění vojáků z armády, která vítězí, se hojí rychleji a lépe než poranění vojáků z armády, jež prohrává. Takový vliv má psychika na tělesné zdraví. Psychický stav, ve kterém pacient je, léčení urychluje nebo brzdí.
Jak léčba hypnózou probíhá?
Tělo můžu posilovat přímou sugescí tak, že pacientovi slovy sděluji, co se bude dít dobrého. Pak je tu ještě nepřímá sugesce, kdy používám různé metafory, obrazná přirovnání. To pomáhá u dětí, které mají problémy s pokožkou, trpí ekzémy. Dítěti vyprávím, že když had nebo ještěrka má popraskanou kůži, tak ta se sloupe a pod ní je hladká, příjemně chladivá, nová zdravá kůže. Nebo si malý pacient představuje, že se koupe v kouzelném jezeře a jeho pokožka se tím uzdraví.
Dětem, které trpí nočním pomočováním, zase vyprávím o barevném kouzelném panáčkovi. Panáček je vlastně podvědomí, druhé já. Říkám chlapečkovi, že když usne, probudí se panáček, který hlídá, co se děje kolem něj i v něm a dává dobrý pozor, co se odehrává v jeho bříšku. V pravou chvíli pozná, že chlapečka to moc tlačí, a tak ho probudí. Nebo pozná, že to vydrží až do rána a kluk se nepomočí.
Takže léčíte pohádkovými příběhy?
Přes taková přirovnání se vytváří základní stav - trans, hypnóza. Oddělí se tři části - tělo, vědomí a nevědomí.
Jindy pracuji s ideomotorickou signalizací. Řeknu člověku, ať se vcítí do souhlasu ANO a počká, který prst se pohne. Pohne se ukazováček, a pro nesouhlas NE se pohne palec. Potom zprostředkovaně - přes tyto dva prsty - mluvím s podvědomím a dostáváme se k jádru problému. Otázky stavím tak, aby pacient odpovídal pomocí prstů ano nebo ne.
Když je dítě v transu, tak spíš mlčí, má zavřené oči a odpovídá drobnými pohyby. Děti nikdy nepředstírají, jsou upřímné. Spousta kolegů hypnózu s dětmi nechce dělat. S dospělým se snadněji dohodnete. Přijde protože chce, kdežto dítě vlastně ani přijít nechce, přivedou ho rodiče a ono o to ani nestojí.
Po jakou dobu vás dětský pacient musí navštěvovat?
Chodí ke mně tak jedenkrát týdně, celkem se jedná o tři až deset sezení. Když léčba nezabere do šestého sezení, začnu přemýšlet o tom, že na nemoci dítěte mají podíl hlavně rodiče. Že se doma hádají, dítě z toho má trauma a pomočuje se.
Kolik roků se hypnózou profesionálně zabýváte?
Dvacet let. Dělám tak osm deset hypnóz denně, čtyři pět dnů v týdnu. Také jsem pracoval i sedm dní týdně. U hypnózy je totiž velice důležité dělat hodně sezení, protože tím získávám stále nové zkušenosti.
Nejste pak vyčerpaný?
Jsem, a potřebuji se hlavně vyspat. Zvolil jsem si ale tohle povolání a věnuji se mu, protože chci. Zkušenosti mi pomáhají v tom, abych se mohl vždycky správně rozhodnout, s kým jakou techniku léčení provádět.
Vycházím z toho, jak reaguje pacient, co "nabízí" a podle toho potom postupuji. Když třeba někdo klepe nohou, tak mu řeknu, ať to zesílí a on se najednou dostane do transu.
Může hypnóza pomoci každému člověku?
Představte si, že máte kružnici, která vymezuje kruh a uprostřed je bod. A do toho bodu můžete jít z kteréhokoliv místa té kružnice. U někoho funguje, když tam jdeme od severu, u jiného od jihu, jsou různé úhly vstupu. To je hypnóza.
Dokážete se oprostit od problémů svých pacientů?
Ano. Přemýšlím o nich, ale nezatěžuje mě to. Musel jsem se to samozřejmě naučit.
Hypnotizoval vás někdy jiný profesionál?
Ano, ale ne proto, že by mě chtěl léčit. Jako student jsem musel mít zážitek v roli pacienta. Prožil jsem dvanáct týdnů jako pacient v léčebně v Lobči, ale ve skutečnosti jsem nepotřeboval pomoct. Bylo to pro mě velmi užitečné sebepoznání.
Zažil jste hodně extrémních případů?
Občas se nějaký takový objeví. Měl jsem třeba pacienta, který když se dostal do transu, tak začal chodit po místnosti, křičel, myslel si, že je tygr, jindy si zase psal tužkou po ruce. Když jsem ho probral, omluvil se mi. Věděl, co dělá, ale v transu nebyl schopen přestat.
Pomohl mu takový prožitek?
Takhle divoké hypnózy většinou moc nepomáhají. Člověk se sice předvede, ale léčebný účinek to nemá. Za to pacient, který sedí klidně, má ruce v klíně, občas pohne prstem a chvějou se mu víčka, ten se většinou léčí rychleji než ti, kteří mají hned ruce nahoře a dělají psí kusy.
Záleží na vztahu hypnoterapeuta a pacienta?
Hodně. Když je dobrý vztah, tak to je cesta k tomu, aby se člověk léčil.
HYPNÓZA
Hypnóza je stav navozený druhou osobou (lékařem, hypnotizérem). Tento stav umožňuje vynikající komunikaci s nevědomou myslí (s druhým já) hypnotizovaného člověka. K hlavním rysům hypnózy patří zvýrazněná ovlivnitelnost, v níž je možné hypnotizovanému vložit do mysli různé pokyny, ovlivnit jeho vnímání (pocit horka), pohyby, paměť. Všech těchto věcí se využívá při léčbě různých poruch, u kterých lze předpokládat psychické ovlivnění. Hypnóza se zpravidla navozuje sugescí.
SUGESCE
Pod tímto pojmem rozumíme slovní nebo mimoslovní působení jednoho jedince na druhého. Určitě jste už zažili situaci, kdy někdo třeba v kině zakašlal a vzápětí se rozkašlali i další diváci. Nebo někdo ve třídě zazíval a vás tím k zívání "nakazil". Jednalo se o určitý typ sugesce. Sugesce také slouží k navození hypnotického transu a hlavně je léčebným prostředkem.
