Zrozen k vítězství

Nejprve vyhrál souboj se smrtí a potom 4x Tour de France! To, co se povedlo americkému cyklistovi Lance Armstrongovi, nemá obdoby. Bylo mu pětadvacet, když mu lékaři oznámili, že má rakovinu. Šance na přežítÍ ? Optimisté mu dávali čtyřicet procent.
Tři roky po téhle zprávě vyhrál nejtěžší cyklistický etapový závod na světě Tour de France. A nejen to. Dokázal, že v devětadevadesátém nešlo o náhodné vzepětí sil a souhru náhod: v následujících letech přidal další tři vítězství. Stal se jednou z nejslavnějších postav světové cyklistiky.

S ÚSMĚVEM NA RTECH
Lance Armstrong si se soupeři pohrává jako kočka s myší. Nejvíce je to patrné při nekonečných horských etapách v Pyrenejích nebo Alpách. Cesta se vine jako had do strmého kopce, vzduch se tetelí horkem. Cyklistům se v tvářích odráží únava, je vidět, že už sahají na dno svých sil. Jenom Armstrong si jede na svém speciálním kole, jako by byl na příjemné vyjížďce. Počká si na okamžik, kdy největší soupeři postupně odpadávají jako zralé hrušky ze stromu, a opře se do pedálů. Zrychluje frekvenci šlapání. Vypadá to, že se ostatní takřka zastavili. Lance Armstrong uhání s úsměvem na rtech k dalšímu triumfu. Při letošní Tour de France ho přijel povzbudit herec Robin Williams. Tenhle milovník cyklistiky (známý třeba z filmů Jumanji nebo Táta v sukni), prvotřídní šprýmař a veselá kopa se vezl v doprovodném vozidle a možná na něj křičel svoje vtipy. Poté, co Lance Armstrong letos počtvrté přivezl žlutý dres určený pro vítěze až do Paříže, čekal na něj telefonát od amerického prezidenta George Bushe jr., který ho pozval do Bílého domu "na kus řeči". Kdo by si nechtěl s fenomenálním sportovcem ostatně popovídat?

TVRDÝ ODCHOV
Cesta Lance Armstronga na absolutní vrchol nebyla úplně hladká. Narodil se 18. září 1971 v texaském městě Plano. Jeho mamince bylo pouhých sedmnáct let. Svého "pravého" otce vpodstatě nepoznal, adoptivní otec projevoval svoje city hlavně tvrdou rukou - často prý baseballovou pálkou. Ale matka Linda se dokázala ze sekretářky vypracovat až na uznávanou burzovní makléřku a odmalička se snažila Lanceovi vysvětlit, že každá překážka, která před ním vyroste, je šance, s níž se má člověk poprat. Syn se tedy rval. Jako většina velkých talentů byl Lance všestranný sportovec. Nejprve to zkoušel jako hráč ragby, potom jako plavec. Plavání posléze nahradil triatlonem, v němž se plave, jezdí na kole a běhá. Hned svůj první závod vyhrál. Při jednom tréninku ho porazilo auto a byl ošklivě zraněný. (Místo, aby se pak v klidu léčil, sám si vytahal stehy.) V samotném závodě, celý potlučený, dokázal skončit třetí! Tomu se říká
buldočí povaha. Už tenkrát se formoval budoucí nepřekonatelný šampion.

BITVA O ŽIVOT
Když stoupal na vrchol, do cesty se mu postavila nejtěžší překážka. Během roku 1996 se u něj začaly projevovat příznaky onemocnění. Vykašlával krev, špatně viděl, trpěl palčivou bolestí hlavy. Museli se na něj podívat lékaři. Pro Lance Armstronga měli jenom špatné zprávy. Diagnóza zněla: pokročilý karcinom varlat. Rakovina! Nemoc se rychle šířila a na podzim šestadevadesátého se zjistilo, že má ve varlatech, plicích a mozku celkem dvanáct nádorů velikosti pingpongového míčku. Následovala intenzivní léčba v Univerzivní nemocnici státu Indiana. Tvrdá chemoterapie. Přišel o vlasy, neustále zvracel, zhubnul na kost. Bojoval jako ... Lance Armstrong. Až na tři týdny, kdy byl upoután na lůžko, jezdil denně na kole. Sice směšné dávky oproti těm, na které byl zvyklý, ale nepřestával doufat ve zlepšení. Muselo to být nepředstavitelné utrpení. "Bylo to trápení, ale drželo mě při životě," vzpomíná později ve své knize Návrat do života. V květnu 1997 byl Lance Armstrong uzdraven. Hovořilo se o zázraku. Kdepak zázrak: moderní medicína a výjimečně statečné srdce. Během léčení poznal Kristinu Richardsovou. Zamilovali se do sebe. Jakmile byla nemoc zažehnána, Lance si Kristinu vzal za manželku. Protože chemoterapie vede k mužské neplodnosti, ještě před zahájením léčení odevzdal vzorky svého spermatu do spermabanky. Jedině díky tomu mohla být Kristina uměle oplodněna, takže při posledních Armstrongových vítězstvích byl osobně přítomen i jejich syn Luke - miminko ze zkumavky.

JEN HLUPÁCI NECHÁPOU
Určitě z něj také bude cyklista. Když vidí na vlastní oči, jaké kousky jeho tatínek předvádí, bude jenom stěží odolávat, aby se nevydal v jeho stopách. Lance Armstrong nasadil laťku vysoko. Francouzští fanoušci, kteří neradi ne sou, že Lance na Tour de France, na "jejich" závodě, poráží domácí cyklistická esa, na něj během závodu nesportovně pokřikují, že dopuje. "Dopi, dopi!" volají, když Armstrong všem ujíždí. Jinými slovy: obviňují ho, že za jeho neuvěřitelnými výkony stojí nedovolené podpůrné prostředky. Pomiňme skutečnost, že fanatičtí fanoušci v jakémkoliv sportu se nedají brát vážně. Oni se zdráhají vzít na vědomí, že člověk, který porazil smrt, se jen tak něčeho nelekne. Během léčby zažil takovou bolest, že i to nejstrmější stoupání vnímá jako hračku. Navíc trénuje způsobem, jemuž prostě nikdo nestačí. Když si jeho talent a schopnost dřít až do úmoru spojíte s vůlí, jakou má jeden z tisíce, vyjde vám vpodstatě nepřekonatelný sportovec. Příští rok bude usilovat o páté vítězství na Tour de France v řadě, čímž by se stal po Španělu Miguelu Indurainovi druhým, který něco takového dokázal. Sám Indurain si myslí, že by ho mohl Armstrong překonat a vyhrát i pošesté. "Je jasné, že rakovina změnila způsob jeho myšlení," vyjádřil se Španěl v jednom rozhovoru. "Dokonce změnila i jeho charakter. Předtím byl docela neukázněný, teď je rozvážnější a klidnější. Ale stejně předtím, jako i nyní, byl zrozen pro vítězství."

LÁSKA NEJVĚTŠÍ
Zamiloval se do cyklistiky. Trénoval s největším nasazením. Vyprávějí se historky, že se často "zapomněl" a dojel tak daleko, že pro něj muselo přijet auto. Ve dvaceti letech zvítězil na amatérském mistrovství světa a rok nato si tenhle úspěch zopakoval. Amatérskou cyklistiku mohl s klidným srdcem opustit, protože neměl s kým soupeřit. Potřeboval se měřit s profesionály, kteří závodí na mnohem delších tratích - jednotlivé etapy přesahují běžně dvě stě kilometrů. V roce 1993 se konalo mistrovství světa v Norsku a to, co dokázal mezi amatéry, se mu povedlo i v profesionálním pelotonu.

BOJOVNÍCI SE SMRTÍ
Lance Armstrong není jediný sportovec, který překonal rakovinu.
Slavný hokejista Mario Lemieux: měl rakovinu lymfatických uzlin. Dodnes hraje za Pittsburgh Penguins. Finský hokejista Saku Kaivu: také rakovina lymfatických uzlin, která napadla ještě žaludek. Dodnes hraje za Montreal Canadiens. Český hokejista Miloš Holaň: leukémie. Prodělal transplantaci kostní dřeně, uzdravil se, pokračoval v hokeji jako hráč a dnes je trenérem.

PŘÍTEL Z ČECH
Dres týmu U. S. Postal jako Lance Armstrong nosí také český cyklista Pavel Padrnos. Není hvězdou, ale je velmi ceněný jako "pomocník". Při závodě s Lancem úzce spolupracuje, jsou přátelé.