O vánočních prázdninách se v televizi objeví nový animovaný film , který je v mnohém výjimečný. Je to první celovečerní animovaný film české kinematografie od roku 1989, je vytvořený hned několika animačními metodami a jeho soundtrack obsahuje písničky , které se dávno před premiérou filmu staly hity. Film se jmenuje Báječná show.
O vánočních prázdninách se v televizi objeví nový animovaný film , který je v mnohém výjimečný. Je to první celovečerní animovaný film české kinematografie od roku 1989, je vytvořený hned několika animačními metodami a jeho soundtrack obsahuje písničky , které se dávno před premiérou filmu staly hity. Film se jmenuje Báječná show.
NAPŘÍČ TECHNIKAMI
Vladimír Mráz, autor projektu, režisér a scenárista v jedné osobě, si v době, kdy u nás animovaný film prožíval krizi, vzal za cíl natočit dlouhometrážní film, a navíc si svůj úkol ztížil kombinací několika animačních metod. Film se odehrává ve dvou dějových liniích. Základem příběhu je natáčení televizní show, v níž je bavičem a moderátorem ptakopysk, který osobitým způsobem uvádí jednotlivé bajky, režisérem jezevec a za kamerami stojí medvědi. Mnohá další zvířátka sedí v hledišti. Celá tato část je vytvořena animací plastelínových loutek. Vlastní bajky jsou pak ztvárněny klasickou kreslenou animací (rozkreslováním) a vše je doplněno ploškovou animací a trojrozměrnou počítačovou animací.
TECHNICKÝ SCÉNÁŘ
Výroba animovaného filmu není rozhodně nic jednoduchého. Nejprve je třeba napsat filmový scénář, který obsahuje příběh a dialogy. Z něj se vytváří technický scénář, kde jsou rozkresleny jednotlivé scény, postavení kamery, figur na scéně a jejich pohyb. Při psaní takového scénáře si autoři scény přehrávají a rozepisují je už do jednotlivých filmových okének. Na rozdíl od hraného filmu není u animovaného režisér na scéně zapotřebí, pouze sdělí svou představu animátorovi a ten ji pak krok za krokem podle technického scénáře realizuje. Tradiční techniky animovaného filmu, jako je rozkreslování či klasická loutka, jsme nechali stranou. Zaujaly nás především méně známé techniky, například plastelínová animace, která má velmi blízko ke klasické loutce, přesto je zcela unikátní. Ve světě je plastelína v poslední době velmi oblíbená (např. Slepičí úlet).
PŘÍPRAVA LOUTEK
Natáčená scéna je při plastelínové animaci rozložena na velkém stole, za nímž je modré pozadí, které se později v počítači tzv. klíčováním vymění za pozadí filmové, doplněné o efekty (nebe, ptáky, ohňostroj atd.). Loutky a kulisy se vyrábějí v přípravně podle návrhu výtvarníka a animátor je už jenom na scéně rozmisťuje, jak potřebuje. Figurky jsou vyrobeny ze španělské plastelíny a obvykle mají drátěnou kostru (někdy mají latexový či moduritový základ), aby se jimi lépe manipulovalo, oči jsou z nalakovaných korálků. Protože se plastelína vyrábí jen v několika odstínech, je třeba si potřebnou barvu namíchat, což se dělá v obyčejném mlýnku na maso. Když třeba chcete růžovou plastelínu, hodíte do mlýnku červenou a bílou. Je až s podivem, jak spolehlivě to funguje a že takovýmto způsobem lze namíchat jakýkoliv odstín. Důležité figury se vyrábějí hned v několika kusech, protože jsou hodně namáhány, plastelína se stálým pohybem opotřebovává a časem okorává. Také části figur se vyrábějí několikrát, např. zobák ptakopyska tu měli v několika fázích řeči (a, e, i, o, u). Na scéně se pak zobák jenom vyměňuje.
FILMOVÝ ATELIÉR
Nejtitěrnější práce se odehrává v ateliéru. Každá scéna se musí nejprve pečlivě osvětlit rozptýleným světlem, které budí dojem světla denního. Scéna se snímá pookénkovou kamerou umístěnou na pojízdném stativu. Animátor musí nastavit figury podle technického scénáře, pak kamerou sejme jedno okénko filmu, opět scénu nastaví, opět sejme jedno okénko a tak to jde pořád dokola. Na jednu sekundu filmu musí být takových okének nasnímáno 24. Za jeden pracovní den tak zkušený animátor natočí zhruba 15 sekund, u těžších scén to může být jenom 30 okének (např. při záběru do publika, kde sedí 40 loutek).
KROK ZA KROKEM
Každá postava má určený charakter, svá gesta a chování. Animátor si scénu musí nejprve sám přehrát, vyzkoušet si gestikulaci a pohyby postav, aby je mohl později předat loutce a pohyb vypadal reálně. Při každém záběru se s figurkou hýbe a pokaždé se musí plastelína vyhladit navlhčenými prsty. Mimochodem, víte, jak poznáte animátora plastelínových loutek? Podle rukou! Paní animátorka Báječné show měla kůži na rukou od věčného vyhlazování plastelíny tak jemnou, že jí z prstů zcela zmizely papilární linie. Figurkou se mezi jednotlivými záběry hýbne zhruba o 2 mm, záleží na tom, jak má být pohyb rychlý a prudký. Někdy se snímá i jedna fáze do dvou oken. Nasnímaný obraz si animátor může prakticky ihned prohlédnout na počítači.
PLOŠKA
Další veřejnosti méně známou animační technikou je plošková animace, které se také říká papírek. Přesto patří spolu s rozkreslováním k nejběžnějším animačním technikám (touto metodou byl natočen např. oblíbený South Park). Papírek je na prostor mnohem skromnější než plastelína. Natáčí se prakticky v jednom regále se skleněnými policemi, které lze podle potřeby posouvat nahoru a dolů. Nad policemi je napevno zavěšena pookénková kamera namířená dolů. Hlavní scéna se odehrává na vrchním skle, na spodních se rozmisťuje pozadí, čímž záběr získá prostorovou hloubku. Zcela dole je nebe, pak třeba hory, stromy atd. A každou z těchto vrstev je možné samostatně animovat. Opět se dělá záběr po záběru, které se ihned přenášejí do počítače, takže animátor vidí, co a jak právě natočil. Loutky jsou vystřižené z několika barevných papírků a poskládané na sklo, některé části, které se v záběru nehýbou, se na sklo nalepují. Když je vše dobře připraveno, práce jde docela rychle. Za den se udělá v průměru 250 snímků, což je asi deset sekund filmu.
PLASTELÍNA NA SKLE
Na skle se točí nejen papírek, ale např. také animace poloplastických figur. Ta je důležitá pro některé scény plastelínové animace - např. let ptáků v popředí záběru. Takový pohyb vzduchem by se na klasické scéně asi těžko realizoval. Proto se natáčí zvlášť na skle s poloplastickými figurami a záběry se posléze v počítači spojí. Při každém záběru je třeba hýbnout figuře křídlem, posunout jí kupředu a pečlivě vyčistit mastnou stopu od plastelíny na skle za ní. Asi si umíte představit, jak úmorná práce to musí být.
PÍSNIČKY
Báječná show je muzikál, na němž se podíleli zpěváci opravdu zvučných jmen, např. Petr Janda, Václav Neckář, Lucka Vondráčková, Heidi Janků, Jiří Korn, Vilém Čok či Dan Bárta. Některé písničky z filmu už asi znáte, aniž možná tušíte, že pocházejí právě odtud. Tak třeba velmi oblíbená Píseň hraboše v podání Dana Bárty se hraje na českých rádiích už skoro rok.
