V předchozích dílech našeho seriálu jsme si již představili psy ovčácké. Ne každý však ví, že ještě před pravými ovčáckými psy používali lidé při pasení tzv. psy pastevecké. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl - a je i dnes - značný. V dávných dobách, kdy lesy ještě byly plné divokých šelem, bývalo hlavním úkolem psů chránit svěřená stáda před útoky vlků a medvědů, ale také před divokými lapky lidského rodu. Stáda se pásla daleko od civilizace, obklopena nepřátelským prostředím, a na svou obranu měla při sobě často pouze psy. Musela to být zvířata velmi silná, velká, neohrožená a razantní. Protože nepracovala v těsné součinnosti s člověkem, žádal se od nich samostatný úsudek a rychlé rozhodování. Samozřejmostí byly otužilost, nenáročnost a vytrvalost. Tyto vlastnosti si většina pasteveckých psů uchovala do dneška. Je nutno říci, že v běžném životě to přináší trochu problémy. Zdaleka ne každý si s nimi totiž dokáže poradit.
Kavkazští i středoasijští pastevečtí psi stejně jako šarplaninci zůstávají nedostižnými, naprosto spolehlivými hlídači osamocených usedlostí či rozlehlých továrních objektů, ale nejsou to a nikdy nebudou mazlíčci do města. Bohužel, mnozí milovníci psů, ovlivnění jejich majestátním, přírodním vzhledem a pověstí, která je doprovází, si je neuváženě pořizují do nevhodných podmínek a tím dále přispívají k jejich nedobrému jménu.
OVČÁCKÝ, NEBO PASTEVECKÝ?
Odborné kynologické názvosloví rozdělení na plemena ovčácká a pastevecká ne vždy zcela respektuje. I když se jedná o dvě odlišné skupiny, které byly prokazatelně používány k různým účelům, často se můžeme setkat s názvy jako kavkazský ovčák nebo jihoruský ovčák. Výstižnější a přesnější je ovšem v obou těchto případech označení pastevecký pes.
