Jsou to největší válečné lodě na světě a každá z nich nese na palubě větší bojovou peruť, než o jaké se většině atátů světa kdy snilo. Pokud nastane světová politická krize, jsou okamžitě na místě a jejich posádky zpravidla první zasahují do bojů.
Jsou to největší válečné lodě na světě a každá z nich nese na palubě větší bojovou peruť, než o jaké se většině atátů světa kdy snilo. Pokud nastane světová politická krize, jsou okamžitě na místě a jejich posádky zpravidla první zasahují do bojů.
NĚKDO MÁ, ALE VĚTŠINA NEMÁ
Kromě USA má letadlové lodě v současnosti ve výzbroji pouze osm států světa - Rusko, Velká Británie, Francie, Španělsko, Itálie, Brazílie, Indie a Thajsko. Také Čína vlastní jednu ruskou letadlovou loď, ale není známo, že by ji někdy zapojila do bojové akce či vojenského cvičení. Řadu letadlových lodí mělo Japonsko, ale po druhé světové válce je již nevyrábělo. Během války postavili svou letadlovou loď také Kanaďané a Holanďané. Říšské Německo v tomto směru zaspalo dobu. V roce 1938 začali Němci stavět svou jedinou letadlovou loď v historii s názvem Graf Zeppelin, která byla - ještě nedostavěná - v roce 1945 potopena. Později loď zabavili Rusové.
POČÁTKY
První pilot, který s letadlem odstartoval z lodi, se jmenoval Eugene Ely. Stalo se to v listopadu 1910 z americké lodi USS Birmingham. Do boje poprvé zasáhly letouny startující z lodi v červenci 1918. Bylo to sedm britských letounů Sopwith Camel z lodi HMS Furious při útoku na německou základnu Zeppelin. V září téhož roku se v Británii zrodila i první skutečná letadlová loď s přistávací plochou, která byla přistavěna nad horní palubu lodi HMS Argus. Takto byla vyrobena i první americká letadlová loď USS Langley (CV-1), přestavená z uhelné přepravní lodě USS Jupiter a uvedená do služby v roce 1922.
LETOUNY NA PALUBĚ
Hlavní údernou silou současných letadlových lodí jsou bitevníky FA-18 E/F SuperHornet, stíhačky FA-18 C/D Hornet a průzkumný a bojový letoun F-14 Tomcat. Radarovou kontrolu nad bojovým prostorem zajišťují průzkumné letouny E-2C Hawkeye s typickým radarovým talířem nad trupem. Naopak k rušení nepřátelských radarů slouží letoun EA-6B Prowler. Proti ponorkám se nasazují letouny S-3 Viking, které plní také funkci tankerů, a vrtulníky SH-60 Seahawk, jež se používají i k přepravě zásob na loď. Toto je reprezentativní výběr letounů, ovšem na letadlových lodích USA operují i jiná letadla, např. A-6E Intruder, AV-8B Harrier či V-22 Osprey.
Obsluha letadlové lodi, na rozdíl od jiných bojových útvarů, neobléká jednotné khaki uniformy, ale naopak hraje všemi barvami. Má to svůj význam - na ohromné palubě letadlové lodi je na první pohled zřejmé, ke kterému útvaru ten který pracovník patří a jaký úkol plní. Fialovou kombinézu má tankovací četa a obsluha palivových nádrží. Do modré jsou oblečeni spojaři, posunovači a obsluha výtahů. Zelená patří pozemní podpoře leteckých perutí, obsluze katapultů a záchytného zařízení a naváděcímu personálu helikoptér. Muže ve žluté kombinéze vidíte na fotografiích z letadlových lodí asi nejčastěji, protože vydávají letounům povely ke startu, velí katapultům a přípravě letadel ke startu. Jsou to ti, kteří při startu letounu zběsile gestikulují. Červení pracují s výbušninami, zavěšují výzbroj pod křídla letounů a udržují sklad zbraní. Hnědá je barva pilotů, a konečně bílá patří kontrolnímu personálu, velitelům signalizace, obsluze kyslíkových bomb, ale také zdravotníkům.
PALUBA
* Paluba letadlových lodí je rozdělena na tři části. Největší část zabírá přistávací plocha vedená od zádě lodi šikmo dopředu. Vedle ní je odstavná plocha, kde se řadí letouny ke startu a je jim zde doplňováno palivo a výzbroj. A konečně v přední třetině paluby je startovní plocha s katapulty.
Brzdicí kabely: Každý letoun, operující z plovoucí základny má v zadní části hák, který mu umožňuje na lodi přistávat. Při přistání se hák zachytí za jeden ze čtyř brzdicích kabelů, natažených v zadní části přistávací plochy napříč palubou. Kabel letoun zbrzdí na necelých sto metrech z přistávací rychlosti 280 km/h na nulu, přičemž nezáleží na velikosti ani váze letounu.
Velitelský můstek: Hlavní kontrolní stanoviště lodi. Zde se kromě jiných střídají ve čtyřhodinových službách velitelé paluby, zodpovídající za bezpečný průběh operací. Odtud je řízena celá flotila. Na velitelském můstku se nachází i tzv. Pri-fly, tedy velitelství leteckých akcí řídící starty a přistání letounů a sledující pohyb letadel ve vzduchu i na palubě.
Katapulty: V přední části runwaye jsou tzv. katapulty. Jsou to tažná zařízení, která se připojují k noze předního kola letounu a v momentě startu jej rychle táhnou vpřed. Ze letadlem se navíc vztyčí výklopná stěna. Proud výfukových plynů mířících do stěny a síla tažného zařízení letoun doslova katapultují z paluby pryč. Letouny tímto způsobem mohou zrychlovat z 0 na 305 km/h za dvě sekundy. Obsluha runwaye je pomocí katapultu schopna vyslat do vzduchu jeden letoun za 37 sekund ve dne a za jednu minutu v noci.
Výtahy: Letadla jsou uklizena v hangárech na spodních palubách a na runway se zpravidla vyvážejí až těsně před startem.
Semafory: Jsou poněkud jiné, než znáte z ulice, ale mají prakticky stejný význam. Všechna světla stále svítí a před nimi se pohybuje čočka, která vždy jedno zvýrazní. Červená znamená stát, žlutá připravit ke startu a zelená start. Na lodích se těmto semaforům říká meatball, což je v překladu něco jako karbanátek.
Americké letadlové lodě jsou číslovány velice jednoduchým způsobem. První loď tohoto typu, USS Langley, dostala číslo jedna, další, USS Lexington, číslo dvě a tak to jde až do současnosti. Poslední v pořadí je zatím USS Harry S. Truman s pořadovým číslem 75 a oficiálním označením CVN-75 (CV označuje letadlovou loď - carrier vessel - a N znamená, že má atomový pohon - nuclear). Podle čísel, která bývají výrazně napsaná na věžích a v přední části startovní plochy, lze loď snadno identifikovat. Například slavná Enterprise na dálku svítí bílým číslem 65.
TŘÍDA NIMITZ
V současnosti mají Američané ve službě dvanáct letadlových lodí. Všechny jsou rozděleny do tříd podle hlavních charakteristických znaků, jako jsou rozměry, pohon, výtlak či počet nesených letounů. Nejmodernější třídou letadlových lodí je Nimitz. Třída dostala název podle první lodi tohoto typu, USS Nimitz (CVN-68), sloužící od roku 1975. Lodě jsou poháněny dvěma jadernými reaktory napojenými na čtyři lodní šrouby, výtlak mají 87 000 tun a maximální rychlost 55 km/h (30 uzlů). Délka horní paluby je takřka 333 m a šířka 77 m. Na palubě nesou kolem 85 letadel, 3200 lidí tvořících lodní personál a 2480 příslušníků leteckého personálu. Lodě třídy Nimitz jsou největšími válečnými plavidly na světě. Kromě letounů a válečné doprovodné flotily jsou ozbrojeny odpalovacími zařízeními řízených střel a dvacetimilimetrovými kanony. S palivem v reaktorech mohou bez "přikládání" plout až třináct let! V současnosti je lodí třídy Nimitz ve službě osm - USS Nimitz (CVN-68), USS Dwight D. Eisenhower (CVN-69), USS Carl Vinson (CVN-70), USS Theodore Roosevelt (CVN-71), USS Abraham Lincoln (CVN-72), USS George Washington (CVN-73), USS John C. Stennis (CVN-74) a USS Harry S. Truman (CVN-75). V roce 2003 by měla být uvedena do služby nová loď této třídy USS Ronald Reagan (CVN-76).
TŘÍDA KITTY HAWK
Naopak nejstarší sloužící třídou je Kitty Hawk, nazvaná podle stejnojmenné lodi (CV-63) spuštěné na vodu v roce 1961. V této třídě byly vyrobeny pouze dvě lodi - ještě USS Constellation (CV-64), uvedená do služby tentýž rok. Lodě Kitty Hawk mají parní pohon - osm kotlů pohání čtyři parní turbíny napojené na stejný počet lodních šroubů. Výtlak mají 72 720 tun a pohybují se maximální rychlostí 55 km/h. Délka horní paluby je 324 m a šířka 77 m. Výzbroj, počet letounů na palubě i velikost posádky jsou stejné jako u třídy Nimitz. Nasazením lodi USS Ronald Reagan odejde USS Kitty Hawk do výslužby.
V roce 1961 byla uvedena do služby také první letadlová loď s jaderným pohonem USS Enterprise (CVN-65), která zůstala ve své třídě sama. Pohání ji osm jaderných reaktorů napojených na čtyři lodní šrouby. Délka horní paluby je 336 m, šířka 76 m, výtlak 80 640 tun a maximální rychlost 55 km/h. Počet letounů, posádka i výzbroj se opět téměř neliší od předchozích lodí. Této lodi se také říká Big E (toto písmeno má namalované na velitelské věži společně s číslem 65).
TŘÍDA JOHN F. KENNEDY
Poslední lodí z celkových dvanácti je USS John F. Kennedy (CV-67), která je opět ve své třídě sama. Byla spuštěna na vodu v roce 1968 a pohání ji osm parních turbín a čtyři šrouby. Výtlak má 74 390 tun, rychlost 55 km/h a velikost horní paluby 316 x 77 m. Letouny, posádka i výzbroj jsou opět téměř shodné s předchozími loděmi. Dnes se USS John F. Kennedy používá jako výcviková loď.
BUDOUCNOST
Jak to vypadá s letadlovými loděmi do budoucna? Kromě již zmíněné lodi USS Ronald Reagan, která bude sloužit od příštího roku, je rozestavěna ještě jedna loď třídy Nimitz, která by měla být uvedena do služby v roce 2008 (zatím je známo pouze označení CVN-77). Tato loď bude mít výrazně menší velitelskou věž a řadu na první pohled méně zřejmých vylepšení, plynoucích zejména z pokroku v elektronice, např. zapuštění rádiových antén. Vyšší míra automatizace také sníží počet členů posádky až o tisíc mužů. Do budoucna by měly letadlové lodě změnit tvar ještě výrazněji. Existují projekty letadlových lodí stealth (neviditelných radarem) či vícetrupých lodí. Tyto lodě budou mít označení CVNX a začnou se počítat znovu od čísla 1.
VÁLEČNÁ FLOTILA
Letadlové lodě neplují po moři samy, bývají velitelskou lodí válečné flotily, která zahrnuje řadu dalších lodí s různými úkoly. Válečná flotila letadlové lodi (CVBG - carrier vessel battle group) je samostatná úderná bojová jednotka operující v mezinárodních vodách po celém světě. Bývá zpravidla tvořena letadlovou lodí, dvěma křižníky vybavenými řízenými střelami, protileteckým torpédoborcem, torpédoborcem a válečnou fregatou pro boj s ponorkami, dvěma útočnými ponorkami a doprovodnými logistickými plavidly (tankerem, zásobovací lodí).
ZÁKLADNÍ SKUP INY
Letadlové lodě se dají rozdělit do dvou skupin. Výrazně početnější skupinou jsou lodě s velkou přistávací plochou na horní palubě, které převážně používá USA a Rusko. Méně rozšířené řešení jsou menší lodě přizpůsobené letounům s krátkým vzletem a svislým přistáním (STOVL), které využívá především Britské královské loďstvo, ale také US Marine Corps.
ŽIVOTNOST
Letadlové lodě mají životnost zhruba třicet let, ale některé se modernizují a přesluhují, jiné zase měly smůlu a byly potopeny brzo po uvedení do služby. Například USS Hornet (CV-8) spuštěný na vodu v říjnu 1942 byl potopený už v říjnu 1943.
