Kam mizejí netopýři v zimě?

Létání je nesmírně energeticky náročný způsob pohybu. Netopýři proto nemohou příliš dlouho hladovět, rychle by se vyčerpali a zahynuli by. Všechny u nás žijící druhy jsou hmyzožravé - tato specializace je výhodná v teplém období, kdy je iu nás nepřeberná nabídka hmyzu. V zimě však není hmyz aktivní, netopýři proto nemají co žrát. Na rozdíl od ptáků od nás na zimu neodlétají, ale vyhledávají chráněná místa, na nichž v klidovém stavu přečkají zimu.

Ztrátám energie (kterou nemohou doplnit) zabraňují zimující netopýři zpomalením všech tělesných funkcí na minimum. Sníží tělesnou teplotu téměř k nule, zastaví trávicí pohyby, zpomalí dýchaní, srdeční tep klesne ze 400 - 800 na pouhé 4 - 16 tepů za minutu. Vědci toto zimní klidové stadium nazývají hibernace.

CHRAŇTE ZIMOVIŠTĚ
Jako zimní úkryty slouží netopýrům různé jeskyně či uměle vytvořené štoly, šachty či opuštěné doly, ale i podzemní bunkry, sklepní prostory ap. Netopýři jsou přitom nesmírně konzervativní - trvá mnoho let, než objeví a zvyknou si na nějaké nové vhodné zimoviště, ale pak jim úkryt slouží dlouhá desetiletí či dokonce staletí. K takovému mezi netopýry vyhlášenému a oblíbenému zimovišti se pak sletují nejen jedinci z blízkého okolí, ale i z míst velmi vzdálených (i stovky kilometrů). Stačí nešetrný zásah - zazdění podzemní štoly, neprodyšný zával dolu - a celé populace netopýrů přijdou o zimní úkryt. To je ostatně důvod, proč přírodovědci prosazují místo vrat a různých pevných uzávěr důlních děl (které je mají zabezpečit před zvědavými lidmi) mříže nebo taková zařízení, která umožňují průlet netopýrům. Ochranné mříže však mají i další důvod - nejde jen o bezpečnost lidských návštěvníků, nýbrž i netopýrů. Příliš velká návštěvnost jeskyní či štol, v nichž zimují netopýři, může změnit klimatické podmínky, netopýři se pak probouzejí, přeletují a hledají vhodnější místa. Stejně je budí i světlo, hluk či dokonce kouř (opravdu, jsou takoví bezohlední lidé, kteří si v podzemí zapálí cigaretu nebo oheň!). Pro netopýry, kteří nemají na zimu žádné energetické rezervy, znamená několik takových nadbytečných vyrušení téměř jistou smrt.

JAK POZNÁME NETOPÝRA OD VRÁPENCE?
Narazíme-li někde na zimující netopýry (např. ve sklepě, ve štolách či jeskyních je z výše jmenovaných důvodů hledat nebudeme!), pak není nutné je příliš dlouho prohlížet ve světle baterky nebo na ně dokonce sahat - některé druhy lze poznat na první pohled. Netopýr velký (Myotis myotis ) je opravdu velký a visívá zavěšený volně v prostoru, křídla má složená podle těla, mívá světlejší břišní stranu. Malý černý netopýrek se zkrácenou buldočí tlamou je netopýr černý (Barbastella barbastellus), žádný jiný se mu nepodobá. Má-li netopýr velké blanité uši složené pod křídla, není pochyb, že před sebou máme jednoho ze dvou druhů ušatých netopýrů (r. Plecotus). A pokud je netopýr celý zabalený do blanitých křídel a vypadá jako černá hruštička visící ze stropu na dvou drápkatých nohách, jde o vrápence (r. Rhinolophus) - všichni ostatní netopýři skládají křídla podél těla. Rozpoznávání ostatních druhů přenecháme odborníkům, ostatně, mnohé ani neuvidíme, neboť zimují skrytí v hlubokých puklinách a volnému prostoru se vyhýbají.