Netopýři patří odpradávna k jednomu z neodmyslitelných atributů čarodějnic. Ty prý pily netopýří krev, aby získaly schopnost létat. Také řada čarodějných lektvarů se bez netopýrů neobešla - někde stačilo pár kapek jejich krve, jiné recepty vyžadovaly sušené netopýří ucho, křídlo nebo dokonce celého živočicha.
Netopýři patří odpradávna k jednomu z neodmyslitelných atributů čarodějnic. Ty prý pily netopýří krev, aby získaly schopnost létat. Také řada čarodějných lektvarů se bez netopýrů neobešla - někde stačilo pár kapek jejich krve, jiné recepty vyžadovaly sušené netopýří ucho, křídlo nebo dokonce celého živočicha.
MÝTY A SKUTEČNOST
Tolik pověr a předsudků se snad k žádnému jinému zástupci živočišné říše neváže. Netopýři představují ztělesněné zlo a je třeba je hubit kdykoliv a kdekoliv a úzkostlivě se vyhýbat jakémukoliv kontaktu s nimi. Nešťastná zvířátka. Téměř nic z toho, co se o nich traduje, není pravda. Netopýři nemají žádnou magickou moc, nezabíjejí malé děti a dobytek, neukládají se přes den do rakví, nezaplétají se ženám do vlasů... Ani existence čarodějnic vařících z netopýrů kouzelné lektvary není vědecky doložena. Na druhou stranu je např. pravda, že netopýři mohou být přenašeči nebezpečných nemocí, především vztekliny. Jenže ta se přenáší kousnutím a k tomu prakticky nikdy nedojde - netopýři se lidem vyhýbají, nenapadají je a pokousat člověka mohou pouze v sebeobraně - v případě, že je člověk bere nešetrně do rukou. Takže stačí dodržovat podobný příkaz, jaký bývá na výstražných tabulkách u elektrického vedení: "Nedotýkati se netopýrů ani na zem spadlých." Vypadá to jako vtip, ale ve skutečnosti jde o důležité pravidlo - a to nejen kvůli našemu vlastnímu zdraví, ale i kvůli netopýrům samotným. Vyrušení netopýra např. ze zimního spánku, ať už dotykem nebo třeba jen přílišným světlem, totiž může ohrozit jeho život - každé probuzení ho stojí tolik energie, že už se na jaře nemusí probudit. Klid bychom měli dopřát i netopýrům v letních koloniích, v nichž pečují o mláďata.
Upíři kupodivu skutečně existují. Jenže se za nimi musíme vypravit hodně daleko - do Jižní či Střední Ameriky. Navíc vypadají a chovají se jinak, než nám předkládají autoři strašidelných románů či povídek. Jedná se o pouhé tři druhy drobných netopýrů, u nichž se vyvinula neobvyklá potravní specializace: živí se krví teplokrevných živočichů. Dva druhy se specializovaly na ptačí krev, jen jeden, upír velký (Desmodus rotundus), napadá savce, především skot či koně. Přední zuby upírů jsou velice ostré (zato jim chybí stoličky, nekoušou, tudíž je nepotřebují), jimi naříznou své oběti kůži tak jemně, že spící zvíře neprobudí. A pak už jen rychle kmitajícím jazykem olizují krev vytékající z rány. Jejich sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, takže napadený živočich často krvácí ještě dlouho poté, co ho nezvaní hodovníci opustili. Právě to a také skutečnost, že se na jednom zvířeti často živí větší množství upírů, z nich činí nebezpečné škůdce domácích zvířat - velká ztráta krve zvířata silně oslabuje. Kromě toho sliny upírů obsahují i další nežádoucí příměsi - především viry vztekliny, kterou na své hostitele přenášejí. Protože však to jsou velice sociální a kontaktní zvířata, infikují i sama sebe navzájem.
POMOCNÍCI BEZ VDĚKU
Jen málo lidí řadí netopýry mezi svá oblíbená zvířata, spíš naopak. Mnozí je pak vyloženě nesnášejí, bojí se jich... Netuší, že by si těchto "létajících myší" měli považovat, ctít je, přát si, aby jich v jejich okolí žilo co nejvíc. Většina netopýrů totiž patří mezi velmi užitečná a člověku prospěšná zvířata. Hmyzožravé druhy nás zbavují obrovského množství škůdců - některé se specializovaly na lov různých housenek ožírajících listí v korunách stromů, jiné poletují nad hladinou vod a jejich hlavní kořistí se stávají komáři a další bodavý hmyz... Mezi tropickými druhy najdeme celou řadu významných opylovačů rostlin. Jak užiteční mohou netopýři být, vypočítali američtí vědci, kteří sledovali život tadarid guánových (Tadarida
DRAVCI I VEGETARIÁNI
Do řádu letounů (Chiroptera) dnes zoologové řadí téměř tisíc různých druhů létajících savců. A třebaže jsou si všichni zdánlivě velmi podobní, najdeme mezi nimi obrovské množství rozdílů ve vzhledu i způsobu života. Pro nás Středoevropany, kteří známe jen hmyzožravé druhy netopýrů, je asi nejpozoruhodnější to, čím vším se netopýři živí. Existují druhy, které vůbec nejsou dravé - jejich hlavní potravou jsou různé plody: nejznámější požírači plodů jsou kaloni, kteří v rámci řádu tvoří samostatný podřád. Ale plodožraví jsou i praví netopýři, drobnější druhy sají květní nektar a požírají pyl... Dravé druhy netopýrů se nezaměřily výlučně na hmyz, mnohé loví i členovce jiných řádů - stonožky, pavouky, štíry... Obrovské množství netopýrů nepohrdne ani drobnými obratlovci - někteří se naučili lovit ještěry, jiní žáby, a dokonce i ryby ve vodě! Větším druhům pak nečiní problémy ulovit i ptáky či savce, např. myšovité hlodavce nebo i menší druhy příslušníků vlastního řádu - netopýrů.
JAK SE VYHNOUT NETOPÝROVI
Že se netopýři orientují pomocí echolokace, je všeobecně známé. Méně se ví, že se podobně orientují i některé můry. Netopýři a jejich kořist se tak mohou slyšet navzájem. Můry toho využívají ke své záchraně: když zaslechnou netopýra, složí křídla a padnou do trávy. Nepadají ovšem jako kámen, to by netopýr snadno odhadl dráhu jejich letu, ale naopak ve složitých křivkách a vývrtkách, takže doslova zmizí netopýrovi z "uší". Také chlupatá můří tělíčka jsou obrannou strategií - měkká křídla a husté chloupky na těle pohlcují zvukové vlny, můra je tak od určité vzdálenosti pro netopýra "neviditelná". A existují i takové můry, které jsou vybaveny nejen sonarem, ale také "rušičkou" - vysílají signály, jimiž ruší signál lovícího netopýra.
ECHOLOKACE
Toto cizí slovo označuje způsob orientace či vyhledávání předmětů v terénu pomocí odražených zvukových vln (netýká se jen netopýrů, stejným způsobem např. hledají rybáři hejna ryb pod vodou...). Netopýr vysílá v pravidelných intervalech ultrazvukové signály (nejčastěji tlamou, vrápenci nosními otvory) a přijímá jejich odraz od okolních předmětů či lovené kořisti. Rychlost, za jakou se odražený signál vrátí, mu prozradí, jak daleko se objekt nalézá, vzdálenost mezi ušními boltci pak stačí k tomu, aby slyšel "prostorově". Netopýr tak vnímá své okolí stejně přesně jako my zrakem.
VAMPÝŘI KREV NESAJÍ
Upíři tvoří samostatnou podčeleď v čeledi listonosých netopýrů ( Phillostomidae ), v níž najdeme celou řadu druhů, které jsou známy pod starším jménem vampýři. Listonosi (jak se dnes správně jmenují) se však živí vším možným, jen ne krví. Jeden z největších zástupců čeledi, listonos (vampýr) nosatý, má jméno vampýr dokonce i v odborném názvu, jmenuje se Vampyrum spectrum. Ten sice loví různé drobné savce, ale požírá je celé, samotná krev by mu k nasycení nestačila.
