Elektrická kytara patří dnes k nejatraktivnějším hudebním nástrojům. A to nejen proto, že v mnoha kapelách hraje prim, ale také pro svou krásu, která jako magnet přitahuje začínající umělce. Člověk se až zdráhá uvěřit tomu, že se něco tak dokonalého rodí v obyčejné truhlářské dílně.
Elektrická kytara patří dnes k nejatraktivnějším hudebním nástrojům. A to nejen proto, že v mnoha kapelách hraje prim, ale také pro svou krásu, která jako magnet přitahuje začínající umělce. Člověk se až zdráhá uvěřit tomu, že se něco tak dokonalého rodí v obyčejné truhlářské dílně.
S tou obyčejností truhlárny to není zas tak úplně pravda, protože když jsem poprvé vkročil do dílny firmy Marcus v Jílovém u Prahy, cítil jsem přítomnost Múz, které tady zcela určitě nebyly jenom na návštěvě, ale někde mezi ohoblovanými těly kytar a plechovkami mořidel a laků měly své oblíbené pelíšky.
Ruční výrobce elektrických kytar u nás byste spočítali na prstech jedné ruky. Kdybyste přidali ruku druhou, stačilo by to i pro výrobce, kteří zhotovují kytary na půl úvazku či jenom pro známé. Marcus patří s padesáti až šedesáti vyrobenými kytarami do roka k těm největším a tento počet znamená pro ruční malovýrobu téměř kapacitní strop. Možná se zeptáte, proč tedy nepřijmout nějaké zaměstnance a výrobu nerozšířit, případně nemechanizovat. Jenže to má hned dva háčky. Jednak strojní výroba je v rozporu s ruční prácí, která je u nástroje, jemuž musíte "vdechnout duši", zcela nezastupitelná, a jednak kvalitní kytaráři na stromech nerostou. Hlavním předpokladem pro tuto práci je totiž bezbřehé nadšení pro věc. A když k tomu ještě přidáte požadavek truhlářského talentu, trpělivost a nezbytný hudební sluch, zůstane jenom údiv nad tím, že vůbec někdo kytary vyrábí.
TYPY KYTAR
Asi nikomu není třeba říkat, že elektrická kytara se od akustické liší plným tělem a osazením elektromagnetickými snímači. Méně známé jsou druhy elektrických kytar, které vycházejí převážně z modelů dvou amerických výrobců - průkopníků tohoto hudebního nástroje - Fendera a Gibsona. Z gibsonů jsou to modely Les Paul a SG a z fenderů Stratocaster a Telecaster. Tyto typy kytar bývají nejčastěji kopírovány. Samozřejmě narazíte i na kytary různě špičaté či šišaté, ale i ty v mnohém vycházejí z některé z Fenderových či Gibsonových "klasik". Základní rozdíl mezi fenderem a gibsonem je kromě tvaru nástroje v jeho stavbě - gibson je lepený, fender šroubovaný. Další rozdíl je ve snímačích. Zatímco typický fender je osazen jednocívkovými snímači (tzv. singly), gibson mívá snímače dvoucívkové (humbuckery), což mu proti syrově kovovému zvuku fendera dává zvuk měkčí a kulatější. Dnes výrobci tyto dva systémy kombinují podle specifických požadavků muzikantů a i tvary kytar se různě obměňují.
DŘEVO JE ALFOU A OMEGOU
Pro zvuk kytary je důležitý výběr dřeva. To musí být především dobře vyschlé a vyzrálé. Zrání probíhá deset i více let (čím déle, tím lépe). Dřevo se nařeže na silné fošny a proložené latěmi, aby k němu mohl vzduch, se uskladní pod střechu, kde důkladně vyschne. Pak už ho stačí jen pravidelně přerovnávat a natírat na ochranu proti parazitům. Po deseti letech je připraveno k výrobě. Tehdy se vyberou nepopraskané kusy, nařežou se na určenou délku a podle šablony se z nich vyřežou základní tvary. Většinou se tělo kytary vyrábí z jiného dřeva než krk (výjimkou jsou kytary s tzv. průběžným krkem). Pro výběr druhu dřeva platí zásada, že dřevo, které se dobře štípe, hraje hůř než dřevo, které se štípe špatně. Pro tělo kytary se používá olše, jasan, mahagon, lípa, topol, ořech, jilm apod. Tradičním materiálem pro krk je javor, ale používá se také mahagon. Hmatník se vyrábí z tvrdých tmavých dřev, jako je palisandr či eben.
FENDER VERSUS GIBSON
Těla fenderů a jejich odvozenin jsou placatá a vyrábějí se z jednoho druhu dřeva. Mohou být jednokusá, nebo lepená ze dvou či tří kusů. Konstrukce gibsona je zcela rozdílná. Především je jeho tělo na horní straně vypouklé podobně jako u houslí a také hlava je zahnutá dozadu. Tělo se vyrábí ze dvou druhů dřev - na zadní desku z mahagonu nebo jiného měkkého dřeva je přilepená přední část, která bývá z dřeva tvrdšího (např. javoru). Kombinace těchto dvou dřev určuje, jaký bude mít kytara zvuk.
ZÁKLAD TĚLA
Před vyříznutím základního tvaru těla kytary se prkno musí nejprve ohoblovat na předepsanou tloušťku. U gibsonů tomu ještě předchází lepení obou druhů dřev na sebe. Mezi každým z těchto úkonů je třeba dodržovat několikadenní pauzy, které jsou nezbytné, protože ve dřevě může být vnitřní pnutí, které se po odebrání horní vrstvy materiálu, případně po slepení dvou odlišných dřev či po vyříznutí tvaru uvolní a dřevo se může zkroutit či prasknout. Když je tělo dokonale vytvarované a jeho povrch jemným smirkem vyhlazený jako zrcadlo, začne se mořit, čímž se dřevo zabarví.
BARVA A LAK
Používají se různé barvy mořidel a tím se vytvářejí různé barevné odstíny a efekty. Následuje lak a s ním opět zdlouhavá a precizní práce. Vždy se nastříká několik vrstev laku, nechá se zaschnout a vybrušuje se "pod vodou" (tzn. vlhčeným jemným smirkem), až vznikne dokonale rovný povrch. Pak se kytara znovu nastříká lakem a opět brousí. Tento postup se opakuje tolikrát, až je povrch dokonale rovný a hladký, což může trvat i řadu týdnů. Až poté se do těla vyfrézují prohlubně pro uložení snímačů a vyvrtají díry pro uchycení kobylky a ostatních kovových dílů. Nakonec se povrch těla znovu brousí jemnou brusnou pastou.
STRČ DRÁT SKRZ KRK
Prakticky stejné obráběcí a brusné procedury podstupuje krk kytary, jehož součástí je i hlava. Krk se buď vyrábí z jednoho kusu, nebo se lepí ze tří až pěti podélných kusů. Lepené krky jsou pevnější a používají se především u basových kytar. Do krku se kvůli pevnosti a odolnosti v tahu strun vkládá kovová výztuha, pro niž se musí vyfrézovat drážka. U některých fenderů, které mají krk a hmatník z jednoho kusu dřeva, se drážka frézuje zezadu a uzavře se lištou z tmavšího dřeva, u ostatních typů se frézuje zpředu a posléze se překryje hmatníkem. Když se ke krku přilepí hmatník z tmavšího dřeva, nechá se polotovar dva týdny odpočinout. Za tuto dobu se buď zkroutí, pak se musí vyhodit, nebo zůstane rovný a to je zárukou, že ve dřevě nedochází k pnutí a už se kroutit nebude. Do hmatníku se pak vyříznou drážky pro pražce a vyfrézují díry pro značky (např. z perleti či umělé hmoty). Hotové krky gibsonů se k tělu lepí, u fenderů se šroubují čtyřmi (u některých typů pouze třemi) šrouby.
SNÍMAČE
Nakonec se kytara osazuje kovovými díly, které se nakupují ve specializovaných obchodech. A právě na kvalitě těchto dílů a samozřejmě také na míře zdobení nejvíc závisí výsledná cena kytary, která se pohybuje zhruba od dvaceti do třiceti tisíc korun. Snímače se šroubují buď přímo do těla, nebo jsou uchyceny v umělohmotných rámečcích či k umělohmotné krytové desce.
DLOUHÁ PRÁCE
Výroba jedné kytary trvá několik měsíců, ale prodlužuje se hlavně kvůli důležitým prodlevám, kdy musí dřevo odpočívat. Přitom stačí jakákoli nepřesnost (např. špatně vyvrtaná díra do vyhlazeného těla) a několikaměsíční práce je nenávratně zničena. Ale to se naštěstí moc často nestává. Většinou je výsledek perfektní a k zákazníkovi nástroj putuje s celoživotní zárukou.
JAK SE STÁT...
Těžko byste hledali nějaký učební obor, ve kterém byste získali znalosti o výrobě elektrických kytar. Člověk si k tomu musí najít cestu sám. Typickým příkladem je majitel firmy Marcus, Petr Jurkovič, který je vystudovaný biolog. V patnácti letech vyrobil svou první kytaru. V roce 1991, ve svých čtyřiceti letech, opustil místo vědeckého pracovníka a povýšil svého koníčka na zaměstnání. Dnes vyrábí kytary sám se svou manželkou a jedním spolupracovníkem.
