Co spojuje úbytek ryb u peruánského pobřeží, požáry buše v Austrálii, sucho v Indii, strašlivé bouře nad tichomořskými ostrovy a lijáky nad jihoamerickou pouští, kde obvykle po celý rok nespadne ani kapka ? V tom všem má prsty klimatický jev známý pod španělským jménem El Niňo .
Co spojuje úbytek ryb u peruánského pobřeží, požáry buše v Austrálii, sucho v Indii, strašlivé bouře nad tichomořskými ostrovy a lijáky nad jihoamerickou pouští, kde obvykle po celý rok nespadne ani kapka ? V tom všem má prsty klimatický jev známý pod španělským jménem El Niňo .
Peruánští rybáři si už dávno všimli, že vždy koncem roku se poměrně chladné vody Tichého oceánu při pobřeží mírně oteplí. A protože teplejší voda obsahuje méně živin a tím i méně planktonu, je důsledkem tohoto jevu úbytek ryb. Pro rybáře to nepředstavuje nic hrozného - odjakživa přelomu roku, chudého na úlovky, využívají k opravám lodí a sítí. Nehledě na to, že konečně mají více času na své rodiny, což je ve vánočním čase obzvlášť příjemné.
Zatím to zní jako pohádka. Jenomže vždy jednou za tři až sedm let je oteplení výraznější než obvykle. Protože tento jev nastává kolem Vánoc, pojmenovali ho rybáři El Niňo - Jezulátko. Ovšem dárky, které přináší, mnoho radosti nepůsobí. Jeho důsledkem totiž není pouze výraznější úbytek ryb, ale celý sled dramatických událostí, jejichž stručný výběr je zmíněn v úvodu článku. Zdánlivě drobná změna teploty pobřežních vod roztočí planetární setrvačník, který o sobě dává vědět v nejrůznějších částech světa ještě dlouho po prvotní příčině. Tajemné síly přírody nás přesvědčují, že na Zemi vše souvisí se vším.
N EVIDITELNÁ HRANIC E
Než se podíváme Jezulátku na zoubek, musíme se seznámit s tím, jak vypadá situace ve východním Pacifiku za normálních okolností. K tomu budeme Jezulátko ZLOBIVÉ DÍTĚ PACIFIKU potřebovat jedno cizí slovo, které v příběhu El Niňa hraje klíčovou roli: termoklina. Jedná se o neviditelnou hranici mezi sluncem prohřátou povrchovou vodou promíchávanou vlnobitím a chladnou vodou hlubin. Tyto dvě vrstvy leží v oceánu na sobě a vzájemně se nemísí. Jak uvidíme za chvíli, hloubka termokliny se při El Niňu výrazně mění.
RYBÁŘSKÝ RÁJ
Nad tropickým Pacifikem vanou silné pasáty od východu na západ. Tam se vzdušné proudění obrací a ve větší výšce se vrací zpět. Cyklus připomíná obří pásový dopravník, jehož spodní strana tlačí povrchovou vodu oceánu k západu. Síla větru je obdivuhodná: u Filipín je jeho zásluhou hladina obvykle o 60 cm vyšší než u pobřeží Ekvádoru. Voda se navíc na své cestě ohřívá od slunce, takže na západě je až o 8 °C teplejší než ve stejné zeměpisné šířce na východě. Nyní přichází ke slovu zmíněná termoklina. Neustálý přísun teplé povrchové vody ji na západě stlačuje do hloubky 100 - 200 m, kdežto na východě, u jihoamerického pobřeží, leží v hloubce přibližně 40 metrů. Vodu hnanou pasáty k západu totiž nahrazuje chladný a na živiny bohatý Humboldtův proud od jihu a ode dna při pobřeží stoupají studené vzestupné proudy, čímž je termoklina vytlačována k hladině. Koloběhy vzduchu a vody se tak vzájemně doplňují. Nízké teplotě oceánu vděčí Ekvádor a Peru za to, že jejich pobřežní vody představují jedno z nejbohatších lovišť mořských ryb na světě.
PŘEDSTAVENÍ ZAČÍNÁ
El Niňo není vlastně nic jiného než narušení zmíněných koloběhů. Dochází k němu, pokud východní pasáty zeslábnou. Má to podobné důsledky, jako když pásovému dopravníku vysadí motor. Tok vody na západ se zmenší a rozdíly v teplotách se začnou vyrovnávat. To zpětně způsobí ještě výraznější zeslábnutí pasátů, protože ty si svou sílu braly z rozdílů v teplotách a atmosférickém tlaku mezi východem a západem. Je to zkrátka propletenec vzájemného ovlivňování vzdušné a oceánské složky celého systému. (Jméno El Niňo patří vlastně jen jevům v oceánu. Pro události v atmosféře se používá termín jižní oscilace. Celek je označován španělsko-anglickou zkratkou ENSO: El Niňo - Southern Oscilation.) Oteplení oceánu u jihoamerického pobřeží vede k poklesu termokliny do větší hloubky, zatímco na západě se vrstva povrchové vody naopak zeslabuje. Proudění vzduchu i vody se dramaticky mění, což s sebou po dobu několika měsíců nese klimatické změny v nejrůznějších částech světa - počasí začne dělat psí kusy. Jako bychom se ocitli na jiné planetě, jejíž kontinenty a oceány sice připomínají ty pozemské, ale podléhají odlišným zákonitostem.
HOUPAČKA SE PŘEKLÁPÍ
Jak se El Niňo, které živí a posiluje samo sebe, může vůbec zastavit? Pokles termokliny v oblasti rovníku na východě s sebou nese přísun teplé vody ze subtropů, kde proto termoklina naopak začne stoupat k hladině. Kolem rovníku se vytvoří jakási kolébka chladné spodní vody, v níž leží voda teplá. To ale nemůže trvat věčně a mělká termoklina ze subtropů se pomalu začne jako "vnitřní vlna" přesouvat zpět k rovníku. Ochlazení "nastartuje" pasáty a situace se vrátí k normálu. A protože oceán reaguje na změny v atmosféře pomaleji než atmosféra na dění v oceánu, může se dokonce stát, že se situace úplně obrátí a termoklina vystoupá k hladině ještě blíže, než je obvyklé. Teplou epizodu vystřídá na východě epizoda studená a pasáty naopak zesílí. Odborníci byli v pokušení nazvat takovou situaci anti-El Niňo. Jedná se přece o pravý opak Jezulátka. Jenomže ouha - takové jméno lze přeložit také jako Antikrist. Nemusíme být věřící, abychom uznali, že to není úplně nejlepší označení. Vžilo se proto mnohem poetičtější jméno La Niňa - Holčička. Zlobivé děti jsou v Pacifiku vlastně dvě.
UŽ BYLO HŮŘ
Každé El Niňo je jiné. Někdy udeří s plnou silou, jindy si s námi jen tak zalaškuje. Je tomu tak i s Jezulátkem, které právě probíhá a mělo by trvat nejméně do února. V některých oblastech (např. v Indii, Indonésii nebo na severozápadě USA) je sice jeho zásluhou více sucha než obvykle a jinde se pro změnu potýkají s nadprůměrnými srážkami, ale o skutečné katastrofě se mluvit nedá. Letošní mírný průběh vynikne zvláště při srovnání se silnými epizodami z let 1982-83 a 1997-98, při nichž zahynuly tisíce lidí. O život je připravila jak sucha následovaná hladomorem, tak ničivé záplavy a neobvykle vlhké a teplé počasí, které s sebou přineslo epidemie malárie a dalších nebezpečných nemocí.
PANE, VY JSTE SE ZBLÁZNIL!
Pro lidstvo nebylo snadné smířit se s myšlenkou, že klimatické jevy na různých místech mohou mít stejnou příčinu. Ještě roku 1904 si britský vědec Gilbert Walker, který si v Indii lámal hlavu s občasnou nepřítomností jinak pravidelných monzunových dešťů, za takovou hypotézu vysloužil jen posměch. Od 60. let probíhá podrobnější výzkum založený na meteorologických pozorováních z celého světa. Revoluci znamenal nástup počítačů umožňujících zpracovat obrovské množství dat a vytvořit klimatické modely. El Niňo z roku 1997 bylo první, které se podařilo předpovědět několik měsíců dopředu.
KŘIVÉ OBVIN ĚNÍ
E l Niňo není navzdory svému jménu žádné neviňátko, lidé mu však přece jenom mnohdy křivdí. V našem tisku se například objevily zvěsti, že má na svědomí letošní povodně. RNDr. Lubomír Coufal, vedoucí odboru klimatologie ČHMÚ, k tomu říká: "Já jsem o tom četl strašlivé věci, to člověku až zatrne. Je však vědecky dokázáno, že povodně v ČR El Niňo nezpůsobilo. Prostě to nejde. Projevuje se pouze na jižní polokouli, na jihu Asie a na západním pobřeží Střední a Severní Ameriky. Navíc působí na klima jako celek, není příčinou jednotlivých meteorologických událostí."
