Cyklokros

Bývaly časy, kdy závodní cyklisté zamkli na podzim kola do sklepa a prachu je zbavili až na jaře. Ale časy se mění. Kola zamykat do sklepa se už dávno nedoporučuje, mohl by vám je někdo ukrást. To však rozhodně nebyl důvod pro vznik zimní cyklistické disciplíny - cyklokrosu. Ten vymysleli závodníci, kteří nechtěli v zimě ztratit formu, kterou přes léto pracně získali.

Cyklistika je sport pro tvrdé chlapy. A protože se jí dnes úspěšně věnuje i opačné pohlaví, musíme po právu přiznat, že i pro tvrdé ženy. Zima však od jejího vzniku představovala po mnoho desítek let nepřekonatelnou překážku, kterou zdolávali jen největší "šílenci" šlapající do pedálů za každého počasí. Podomácku si vyráběli všelijaké "drtiče mrazu", které měly do dnešních moderních sportovních oděvů na míle daleko. Krátce po druhé světové válce, kdy sport nabýval na důležitosti a dalo se jím čím dál úspěšněji živit, takových šílenců přibývalo. Cyklisté trénující i v zimě pak na jaře hladce ujížděli těm, kteří během dlouhých měsíců zlenivěli, když netrénovali vůbec nebo jen hráli fotbálek v tělocvičně. Cyklisté mají ale soutěživost v krvi, a tak si na zimu vymysleli cyklokros. První závody v cyklokrosu se konaly ve Francii před více než padesáti lety. Závody cyklokrosu nejsou kvůli počasí tak dlouhé jako letní závody silniční. Trvají přibližně hodinu a tratě se stavějí tak, aby se některé jejich části musely zdolávat běžecky, čímž se závodník zahřeje.

ÚSPĚŠNÁ HISTORIE

Cyklokrosu se věnoval i první československý vítěz Závodu míru - legendární Jan Veselý. Ten dokázal vyhrávat na silnici, v dráhových disciplínách a svůj talent prokázal i v cyklokrosu. První medaili z mistrovství světa vybojoval pro Československo Miloš Fišera v roce 1972. Světový šampionát se tehdy konal v pražských Riegerových sadech. Protože u nás nebyly k dostání speciální cyklokrosové tretry, upravil si Fišera gumotextilní kopačky, které by dnes na nohy nevzali ani fotbaloví žáčci. Miloš v nich vybíhal prudké svahy a došlapal až ke stříbrné medaili. Na dlouhé roky to byla jediná československá medaile. Tu další vybojoval opět Fišera. O devět let později se stal naším prvním mistrem světa v cyklokrosu. Za rok svůj titul zopakoval, když ve finiši odsunul na stříbrnou pozici svého synovce Radomíra Šimůnka. Československá nadvláda v cyklokrosu začala. Titul mistra světa získal i Šimůnek, Karel Camrda, Slovák Ondrej Glajza a další medaile si rozdělovali bratři František a Petr Kloučkové, Miloš Kvasnička, Roman Kreuziger a další Slovák Peter Hric. To jsme ještě nevyjmenovali všechny, kteří se v letech 1980 až 1990 podíleli na slávě československého cyklokrosu. A už vůbec nezbylo místo na juniorské držitele medailí.

K PROFESIONÁLŮM

Přesto všechno měla celá tato úspěšná éra jednu vadu. Do roku 1989 naši závodníci nesměli startovat mezi profesionály! Cyklistický peloton byl rozdělen na dva tábory, z nichž si každý myslel, že je lepší než ten druhý. "Amatéři" ve službách státu měli profesionální podmínky a toužili své umění prodat v závodech s nejlepšími profesionály. Po pádu "železné opony" se dočkali. V roce 1991 se v nizozemském Gietenu stal Radomír Šimůnek profesionálním mistrem světa! Od té doby se v cyklistice mnoho změnilo. Peloton se již nedělí na amatérský a profesionální. Místo amatérů závodí mladíci v kategorii do 23 let.

V ČEM SE LIŠÍ CYKLOKROSOVÉ KOLO

Ačkoliv je cyklokros terénní disciplína stejně jako jízda na horských kolech, jsou "nástroje" na provozování těchto sportů na první pohled odlišné. Cyklokrosové kolo vychází ze závodního silničního kola, ale má některé ihned patrné, jiné očím trochu skryté odlišnosti. Rám kola, tedy jeho zadní stavba, musí dovolit použití silné terénní galusky, u které je navíc nutno počítat s nalepeným blátem. Zadní kolo je usazené poněkud dále od zadní rámové trubky. Brzdy jsou na rám uchycené zcela jinak, vypadají trochu jako odstávající uši. Důvodem je opět bláto, které by běžné silniční čelisti brzy zaneslo. Ještě nedávno se lišilo řazení, tedy páčky přehazovačky a přesmykače. S vynálezem tzv. duálů tento rozdíl zmizel. Řazení je umístěné pod brzdovými pákami na řídítkách a ovládá se stejně snadno na silnici i v terénu. Na silničních kolech se zpravidla používají dvoupřevodníky, kterým dávají přednost i někteří cyklokrosaři. Protože však při jízdě v terénu hrozí spadnutí řetězu mnohem častěji než na silnici, místo dvoupřevodníku vozí někteří jezdci jednoduchý převodník s ochranou řetězu. Odpružené vidlice, které se s úspěchem využívají u horských kol, zatím v cyklokrosu mnoho popularity nezískaly. Jízda by sice byla pohodlnější, ale pomalejší. Při poměrně krátkém cyklokrosovém závodě hraje rychlost důležitou úlohu. Na horských kolech jsou v létě závody delší, ve strmějším kopcovitém terénu, a případná únava rukou jezdce při použití pevné vidlice nevyváží její rychlostní výhody.

NOVÁ NADĚJE

Poslední velkou medaili získal pro Českou republiku Petr Dlask na mistrovství světa v roce 2000. O zlatou medaili přišel až těsně před cílem kvůli taktickému manévru dvojice Belgičanů Vervecken - De Clerq. Mistrem světa se stal Erwin Vervecken, ale stříbrná medaile našeho závodníka dodala celému českému cyklokrosu nové sebevědomí, které se v posledních letech po kapkách ztrácelo. Závodníků, kteří by mohli letos dosáhnout až na zlato, máme hned několik. Na internetových stránkách www.cyklokros.cz najdete naši reprezentaci, nominace na mistrovství i reportáže a výsledky z minulých závodů. Jak bude probíhat letošní mistrovství, můžete vidět také v televizi, která z něj tradičně zprostředkovává přímý přenos.