V poslední době se stává samozřejmostí, že ke každému novému filmu reklama vyplivne kromě záplavy soundtracků, plakátů a triček (do kterých se buď nevejdete, nebo je použijete jako noční košile) také počítačovou hru, která z vás vyždímá zbytek peněz. Hru podle filmu Nejhorší obavy jsem tedy otevíral s nejhoršími obavami, nicméně jsem si byl vědom, že uvnitř leží následovník Rainbox Six, a především Ghost Reconu.
V poslední době se stává samozřejmostí, že ke každému novému filmu reklama vyplivne kromě záplavy soundtracků, plakátů a triček (do kterých se buď nevejdete, nebo je použijete jako noční košile) také počítačovou hru, která z vás vyždímá zbytek peněz. Hru podle filmu Nejhorší obavy jsem tedy otevíral s nejhoršími obavami, nicméně jsem si byl vědom, že uvnitř leží následovník Rainbox Six, a především Ghost Reconu.
S ním SOAF spojuje nejen stejná firma a herní engine, ale také jméno populárního spisovatele Toma Clancyho.
Intro mě příliš nenadchlo - chvíli se tu mátožně potáceli rozpixelovaní teroristé, pak se po obrazovce prošla protiteroristická jednotka a objevilo se hlavní menu. K němu celkem není co dodat, až na to, že u volby kláves mohl být pro listování použitý posuvník a nikoliv nepříliš šikovné šipky. Následuje výcvik, který je už od Half Life samozřejmou součástí her tohoto typu - základní pohyb, zdolávání překážek, vykukování zpoza rohů a střelnice. Bohužel nezdravě zelené terče ve tvaru postav jsou tak hnusné, že se vám po nich ani nechce střílet, obzvlášť poté, co se tyhle zelené hrůzy po zásahu jen suše rozprsknou a zmizí. Po tréninku s granáty a zneškodňování bomby máte poprvé možnost vyzkoušet si to, čím se SOAF liší od ostatních first person stříleček - kromě své maličkosti ovládáte ještě další dva členy týmu, kteří mohou místo vás třeba otevřít dveře do místnosti, hodit do ní granát, případně ji rovnou celou vyčistit. Kromě toho jim můžete i nastavovat formaci a způsob boje, případně je nechat střežit dosaženou pozici. Vaši kolegové občas sice neudělají přesně to, co od nich právě čekáte, ale to skuteční policisté taky ne.
JDE SE DO AKCE!
Zbraně pro celý tým si vybíráte z předdefinovaných nastavení v závislosti na charakteru připravované mise. S postupem hry se vám pak bude arzenál rozšiřovat, přibudou brokovnice a ostřelovačky, nechybí ani HBS, prozrazující pozici nepřátel. Začíná první mise: vybíháme z garáže před budovu televizního studia obsazeného teroristy. Úkol je jasný, osvobodit rukojmí a nedopustit masakr v přímém přenosu. Nařizuji ostatním otevřít dveře, připravený vtrhnout do místnosti, avšak největší překážkou jsou mí spolubojovníci, kteří mi blokují cestu. Příště už radši jen stojím u dveří a mířím do místnosti. Kolega otevírá dveře a já kosím teroristu krátkou dávkou. Vysílačkou oznamuji zničení cíle a plížíme se dál. Mezitím slyším rádiové hlášky ostatních týmů, které se pohybují v dalších částech studia. Přitom se rozhlížím kolem a hodnotím grafiku a zvuky. Tady se musím zastavit a napsat, že oboje je na velmi vysoké úrovni. Hezkým efektem jsou třeba velké tabule skla, které, když je prostřelíte, ještě chvilku drží pohromadě a pak se s řinčením vysypou. Velmi mne potěšila i momentka, kdy se zasažený terorista stojící na schodech nezhroutil na místě, ale skutálel se dolů! Je vidět, že v Red Stormu si dali záležet. Zvuků si až tolik neužijete, což je celkem jasné, když ve většině misí je vaším úkolem být zticha a neprozradit se, ale ty, co uslyšíte, rozhodně stojí za to. Každou chvíli si můžete poslechnout útržek hovoru teroristů nebo vám hluk výstřelů v radiokomunikaci připomene, že ostatní týmy se také činí. Vůbec celková atmosféra je výborná, hra samotná mě na rozdíl od intra a výcvikové části velmi rychle chytla, a tak se po úspěšném dokončení první mise moc nezdržuji u závěrečných statistik a hned se vrhám do další. U ní sice padám tváří k zemi, ale přepínám se do kůže jednoho z dvou živých členů skupiny a v misi pokračuji. Znamená to sice nesplněný úkol (všichni měli přežít), ale každá mise má úkolů několik a pro její úspěšné zvládnutí je nemusíte splnit všechny - ale předem nevíte, jestli to, co jste zvládli, bude stačit, nebo ne.
VIDITELNÁ KVALITA A NEVIDITELNÉ ZBRANĚ
Co říct na závěr? Zdařilá hra vytvořená zkušeným týmem, s vynikající grafikou, vysokou hratelností, kvalitními zvuky a příjemnou dynamickou hudbou. Všechny mise jsou dobře vymyšlené, odehrávají se v nejrůznějších prostředích a vždy dokážou něčím překvapit. Samozřejmě se ve hře nějaké nedostatky občas vyskytly. Například moji dva spolubojovníci sice často přesně zlikvidovali vzdálený cíl, ale jinak byli pomalí, takže než abych čekal, až do místnosti vhodí granát podle mého rozkazu, radši jsem všechno preventivně vystřílel a pak jen ucouvl, aby mě nezasáhla střepina. Ale i přesto se mi hrálo dobře a bylo skvělé zase jednou nebýt na všechno sám. Hra má u mě však jiné, a to obrovské, minus - při hraní nevidíte v zorném poli zbraň, se kterou střílíte, natož svoje ruce při provádění nějaké činnosti. Všechno vám indikuje jenom tvar kurzoru, případně ještě kroužek kolem něj, ve kterém vám postupně ubývající dílky dávají představu, jak dlouho ještě bude daná činnost probíhat. Tak tohle opravdu ne, abych při výměně zásobníku jenom sledoval ukazatel, jak dlouho mi to ještě bude trvat. A kulky suše vyletující ze spodního okraje obrazovky, to už je teprve bída. Ostatním členům týmu, mazlícím se se svou M4kou, můžete tak akorát tiše závidět. To jediné kazí atmosféru jinak velice povedené hry.
Výrobce: Red Storm Entertainment
Distribuce v ČR: Playman
Minimální konfigurace: P2 450MHz, 128 MB RAM, 16 MB D3D
