Pán Prstenů - Dvě věže

Kdysi to byla "jen" kniha. Z knihy se zrodila legenda a dnes, po mnoha a mnoha letech, i filmové zpracování. A protože lačnost fanoušků, obchodníků ani tvůrců na nejrůznějších polích zábavy nezná mezí, rozpíná se fenomén Pána prstenů dál a dál.

Pán prstenů je dílem britského spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Je to v podstatě dílo životní, neboť na něm Tolkien pracoval dlouhých 17 let. Začal roku 1937, kdy vyšla jeho pohádková knížka Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, na niž Pán prstenů navazuje, a jeho práce se začala chýlit ke konci roku 1954, kdy vyšel první díl chystané trilogie Pán prstenů - Společenstvo Prstenu. Později téhož roku vyšly Dvě věže - druhý díl - a za rok Návrat krále, trilogii uzavírající. Zatímco Hobit byla pohádka, u Pána prstenů není jasné, co je vlastně literárně zač. Tolkien se vymkl všem novodobým literárním formám a stvořil něco jako mytologii, která však bývá souborem zkazek z dávných věků, nikoli dílem jediného člověka. Tolkien k tomu měl hodně předpokladů. Miloval historii - zvláště starší -, byl velmi vzdělaný, pečlivý a trpělivý a nesnášel novodobé poměry. Byl profesorem anglistiky na Oxfordu a specializoval se na starší angličtinu, znal i severské jazyky, v nichž jsou zapsány staré hrdinské ságy.

LEGENDÁRNÍ KNIHA

Pán prstenů ve své době zapůsobil jako bomba. Nic takového předtím nikdo nenapsal. Není tedy divu, že kniha měla okamžitý úspěch a jeden dotisk následoval za druhým. V podstatě tak trilogie dala druhé polovině 20. století do vínku žánr fantasy. Ten se sice psal i předtím, byl však pouze okrajový. Tolkien mu svým dílem vybojoval místo na slunci a určil nová pravidla. Sám Tolkien však Pána prstenů jako své životní dílo nevnímal. Především chtěl vydat Silmarillion, což byl soubor legend a mýtů jeho vymyšleného světa - Středozemě, který časově předchází Pána prstenů. Na něm opravdu pracoval celý život, již od dob svého mládí, kdy si vymýšlel mýty a legendy, aby potěšil svou nastávající, případně později, když se ocitl v pekle první světové války. Silmarillion obsahuje popisy válek elfů s prvním Temným pánem Morgothem, jehož je Sauron z Pána prstenů jen vybledlý stín - a točí se kolem krádeže silmarilů - tří klenotů nevídané krásy. Je to čtení náročné, avšak začíst se do něj se vyplatí. Tolkien využil legendy ze Silmarillionu jako pozadí pro Pána prstenů a po ukončení prací na Pánovi prstenů se ke svým legendám zase vrátil. Sám je však dopsat nedokázal. Za celý život se mu nashromáždilo příliš mnoho verzí a variant různých textů a sám neměl přesnou představu, jaký má mít souborné vydání legend tvar. A tak se až po jeho smrti ujímá literární pozůstalosti jeho syn Christopher a roku 1977 Silmarillion konečně vychází. Tolkienisty byl přijat s nadšením, zbytek světa ho ale ignoroval. Tolkien si svým dílem získal nesmírné množství fanoušků. A tak se lidé převlékají za hobity, pořádají hostiny, případně si pomalovávají tváře jako skřeti a bojují spolu dřevěnými meči. Tolkienovo dílo určitě stojí za přečtení, ať už se vám nedávné zfilmování prvního dílu trilogie líbilo nebo ne...

KULTOVNÍ FILM

Kultovní knihy se nenatáčejí moc lehce. Režisér je pod ostrým dohledem všech fanatických fanoušků, kteří čekají na jeho sebemenší chybičku, aby se pak mohli scházet ve svých tajných bunkrech a říkat si "no jo, já to povídal, zase to zmrvili". A neexistuje snad kniha kultovnější než Pán prstenů. Jenže i na ty nejposvátnější knihy jednou dojde. Na Pána prstenů došlo dokonce dvakrát. Poprvé to bylo roku 1978 a měla to na svědomí jedna z hvězd animovaného filmu, Ralph Bakshi. Pokud vám to jméno nic neříká, tak je to asi proto, že animované filmy, které natáčel, nebyly zrovna vhodné pro mládež. Žádné veselé grotesky - jen temné vize světa plné násilí, sexu a sociální kritiky. Ale k fantasy měl Bakshi vždycky blízko. Už měl za sebou Wizards, což je fantasy jako yettiho noha (až na ty scény, kdy kouzelník kolem sebe střílí z mauseru či jede v tanku), a tak si řekl, že by mohl udělat něco většího. A co je většího než Pán prstenů ? Takže ho natočil - přesněji řečeno natočil díl a půl. Bohužel na pokračování nikdy nedošlo - přestože film rozhodně není špatný a dodnes stojí za vidění, u diváků moc nezabodoval. Asi se na něm taky podepsalo to, že během natáčení došly peníze a ty nejmasivnější scény bitev se řešily suše tím, že tam Bakshi vložil kus starého ruského filmu Alexandr Něvský a obarvil ho. Ovšem důležitější pro nás bylo, že tenhle film viděl jistý člověk a tomu se hrozně líbil. Ten člověk byl taky podivín. Natáčel většinou komedie (respektive ještě nenatáčel, v té době mu bylo teprve sedmnáct, na natáčení se teprve chystal), kde většina humoru spočívala ve stříkající krvi, vyhřezlých vnitřnostech a explodujících ovcích. Jmenoval se Peter Jackson. Jacksonova filmografie byla do té doby plná lidožravých mimozemšťanů, na drogách závislých maňásků, zombií, matkovražedkyň, duchů - a teď měl najednou dělat jedno z nejslavnějších fantasy všech dob. To vyděsilo jak jeho fanoušky (kteří by byli nejradši, kdyby natočil zase něco jako své šílené počiny s názvy Brain Dead: Živí mrtví nebo Bad Taste: Vesmírní kanibalové ), tak obdivovatele J. R. R. Tolkiena, kteří se zhrozili, že jejich bibli bude natáčet tenhle krvežíznivý psychopat. Ovšem oba tábory zapomněli na jednu věc. Peter Jackson je možná šílenec (byť vypadá sám spíš jako hobit), ale je to taky skvělý režisér, který má obrovský cit pro příběh a atmosféru. Navíc má Tolkiena rád, a tak si dával bacha, aby s ním zase moc neoral. Filmový Pán prstenů dopadl až překvapivě dobře. S mírnými výhradami ho přijali jak tolkienovci (byť jim tam chyběla knižní postava Toma Bombadila), tak normální diváci (byť má film přes tři hodiny a ještě je to jen první díl - a to nemluvím o rozšířené verzi, která teď vychází na DVD a trvá ještě o půlhodinu déle!). Je to totiž po dlouhé době pořádné fantasy - tím myslím fantasy, které není určeno jen malým dětem. Žádná roztomilá zvířátka, žádní hláškující černoši, žádní pubertální hrdinové, žádní přihlouplí padouši, nic z toho. Navíc je to fantasy temné - scény, jako je průchod Morií, jasně ukazují, že Jackson je přece jen bývalý hororář. Ještě k tomu skvěle vybral herce - zvlášť Ian McKellen vypadá jako Gandalf úžasně, Elijah Wood už bude asi do konce života Frodo Pytlík - a Christopher Lee alias Saruman má se záporáky už nejméně padesát let zkušeností. Jednoduše řečeno, Společenstvo prstenu, první film z chystané trilogie, dopadl skvěle. Teď už všichni netrpělivě přešlapují a čekají na chvíli, kdy bude do kin vpuštěna dvojka.

TO OSTATNÍ

Když kniha zmutuje do podoby veleúspěšného filmu, je hodně pravděpodobné, že se nezastaví a bude mutovat dál. Do podoby triček, figurek u McDonalda, plakátů, cédéček, komiksů, filmových a knižních adaptací (vážně - pak vedle sebe na pultě leží knížka, podle které byl natočený film, a knížka napsaná podle toho filmu), sběratelských kartiček, stolních a počítačových her - a někdy se z toho stane třeba i televizní seriál, muzikál nebo balet na ledě. Brrr. Je jasné, že plakáty, figurky a spol. nemohly Pána prstenů minout. Televizní seriál zatím nehrozí a nezdá se ani, že bychom viděli Gandalfa na bruslích či Froda, jak zpívá "já jsem hobit malý, nebojím se vody". Ovšem obchodničtí borci to dohánějí na poli her. I náš trh zaplavilo kvantum stolních (nikoliv pokaždé zrovna skvělých) her a teď došlo i na hry počítačové. Samozřejmě nejde o první počítačové zpracování Tolkienova díla. Už v dobách herního pravěku se objevilo několik RPGéček a tuším, že sám proslulý František Fuka kdysi stvořil hru s tolkienovskou tematikou. Ovšem od té doby už uplynulo tolik času, že by stačila zreznout i trpasličí sekera, takže nastal čas na nové, lepší, graficky úžasné hry The Fellowship of the Ring a Lord of the Rings: The Two Towers. Ne, není to první a druhý díl stejné herní série - jsou to dvě úplně jiné hry od dvou různých firem. Zatímco ta první mapuje děj prvního dílu, druhá sice staví hlavně na druhém, ale ve stručnosti vás nechá profrčet i tím prvním. A zatímco první vychází z knihy (takže tam narazíte i na scény, které si film nechal pro sebe), druhá se filmem ohání jako samuraj katanou. A zatímco s první hrou jsem ještě neměl tu čest, druhou jsem hrál, takže o ní můžu něco napsat. Co se týče grafické stránky, je úžasná. Postavy jako by si z okna vypadly a pozadí je tak nádherné, že byste se tam hned chtěli přestěhovat. A co víc - celé je to podmalované filmovou hudbou Howarda Shorea, která sice patří k jedničce, ale komu to vadí. Co je na téhle hře ale nejlepší, je použití filmových ukázek. Koukáte, koukáte - a ani si možná nevšimnete, že postavičky se z filmových nenápadně změnily v počítačové a že byste měli začít bojovat. Jakmile ale dojde na boj, nastává okamžik zklamání. Zjistíte, že hra je i přes ten krásný vzhled jen obyčejná mlátička, ve které se na vás vrhá tisíce protivníků, a vy je můžete buď sekat sekerou (když hrajete za Gimliho), mečat mečem (Aragorn) či lukat lukem (Legolas). Když je dorazíte, nastane další level a naklušou na vás další desítky protivníků. Za chvíli se to stane úmorným a u hry vás drží jen těšení se na další filmové ukázky (bohužel těch ze dvojky je tu poměrně málo). Takže - skvělý obraz, skvělý zvuk a nic moc hratelnost. Radši zůstaňte u knížky a filmu. Druhý díl už je tady.

PÁN PRSTENŮ - DVĚ VĚŽE
Druhý díl Pána prstenů, který se právě vrhá do kin, přímo navazuje na díl první, Společenstvo prstenu. Hobiti Frodo a Sam pokračují ve své cestě do temné země Mordor. Jedině tam, v Hoře Osudu, mohou sprovodit ze světa obávaný Prsten moci. Nepřátelé se na ně hrnou ze všech stran, ale naši hrdinové nebudou mít nouzi ani o nové spojence.

PRO NENASYTY
Pro ty, kteří už viděli Společenstvo prstenu a líbilo se jim, máme dobrou zprávu. Firma Warner Bros vydává speciální, čtyřdiskové DVD, na kterém je film o celou půlhodinu delší. Nejenže tu mají být podstatně krvavější bitevní scény, ale bude tu i několik úplně vynechaných sekvencí, které víc prokreslují jednotlivé postavy. A pokud by vám to nestačilo, můžete si pořídit verzi, ve které je navíc ještě soundtrack a dvě knižní (nebo dévédéčkové, jak je libo) zarážky ve tvaru Argonautů. Tak si račte vybrat.