Motyky se zakusují do sypkého písku a pomalu odkrývají obrysy hrobky, jejíž majitel zemřel před neuvěřitelnými 4600 lety. Ve stejné době byla postavena i stupňovitá pyramida, rýsující se proti nebi na jižním obzoru. Jaká tajemství ještě poušť skrývá? Egyptologové skládají střípek po střípku příběhy z dob dávno zaniklé civilizace.
ČEŠTÍ VĚDCI V EGYPTSKÉ POUŠTI
Terénní toyota se konečně vymanila z chaosu káhirských ulic. Jedeme podél palmových hájů do Abúsíru, archeologického naleziště, jehož výzkumem se čeští egyptologové zabývají už několik desetiletí. Odbočujeme z úrodného nilského údolí, bujné rostlinstvo mizí a před námi se rozprostírá zdánlivě nekonečná poušť, pod jejímž povrchem odpočívá bezpočet dosud neobjevených starověkých památek. Zastavujeme na místě, z něhož je vidět nejstarší egyptská pyramida, stupňovitá pyramida panovníka Džosera v nedaleké Sakkáře. Na severu vystupují z ranního oparu abúsírské pyramidy, v dálce za nimi lze zatím jen tušit pyramidy v Gíze.
VYKRADAČI HROBŮ
Okamžitě k nám přibíhá smečka divokých psů a dožaduje se něčeho na zub. Přátelské vrtění ocasů napovídá, že jde o staré známé. Egyptologové se s nimi setkávají denně, jednotlivým psům dali dokonce jména.
"Jsou to takoví naši vykradači hrobů," říká vedoucí podzimní části expedice, doktor Miroslav Bárta, zatímco drbe za ušima fenku Amálii. Naráží na výhraby, které si psi dělají v okolních svazích jako spací ležení. Občas skutečně odkryjí kus zdiva.
DÁVNÍ MRTVÍ OŽÍVAJÍ
Je druhá polovina listopadu a podzimní část výzkumu se pomalu chýlí ke konci. Byla zaměřena na památky z období Staré říše (2650 - 2150 př. n. l.), jichž je v Abúsíru celá řada. Petra Vlčková, moje průvodkyně po Čechy zkoumaných hrobkách, opisuje rukou kruh nad vyprahlou krajinou: "Stojíme uprostřed obrovské nekropole." Vedle královských pyramid se zde nacházejí i hroby významných úředníků a kněží. Většina z nich sice byla už v dávném starověku vyloupena (podobně jako téměř všechny staroegyptské památky), přesto představují jedinečný zdroj informací. Zatímco zloděje zajímaly pouze šperky a cennosti, vědci se radují i z "obyčejné" keramiky, architektonických zvláštností, reliéfní výzdoby a nápisů, z nichž lze o životě starých Egypťanů vyčíst leccos zajímavého. Po tisíciletích zapomnění se z pouštního písku vynořují osudy konkrétních lidí - kněze Hetepiho, velitele armády Kaapera, vezíra Kara, soudce Intiho...
Práce na vykopávkách, to není zdaleka jen oprašování vzácných nálezů jemným štětečkem. Abyste se k nim vůbec dostali, musíte nejprve odstranit tuny písku, jenž většinu staveb zcela zakrývá. A což teprve pohřební komory, ležící v hloubce třeba dvaceti metrů! Bez pomoci desítek místních dělníků by byli egyptologové ztraceni.
Ovšem není dělník jako dělník. Nosit v košících písek může celkem kdokoli, kdo na to fyzicky stačí. Práce s motykou už vyžaduje zkušenosti a zodpovědnost; nepozorný kopáč by snadno mohl napáchat víc škody než užitku. Přímo do šachet mohou jen ti nejspolehlivější. "Archeologičtí dělníci" tedy nezačínají od píky, ale od košíku.
BRATŘI Z JIHU
Ještě bez někoho by se egyptologové neobešli: bez reisů, dělnických předáků. Zatímco egyptologové určují celkovou strategii vykopávek a dokumentují jejich postup, reisové zajišťují technickou stránku výzkumu - obstarávají pracovní nářadí, najímají dělníky, přidělují jim práci...
S našimi vědci spolupracují už dlouhá léta bratři Talál a Ahmed el-Keréti. Pocházejí z horního (jižního) Egypta, kde se s nimi v 60. letech seznámil profesor Zbyněk Žába. Později je vzal s sebou na vykopávky do Abúsíru. Usadili se v blízké vesnici a Čechům zůstali věrni dodnes. Ve svém oboru patří k absolutní špičce - stejně jako čeští egyptologové.
Zatímco Talál řídí převážně povrchové práce, mladší Ahmed sestupuje s dělníky do hloubky pohřebních šachet.
V roce 1995 objevili čeští egyptologové hrobový komplex vezíra Kara (ve své době druhého nejmocnějšího muže Egypta) a jeho rodiny. O pět let později v komplexu odkryli výjimečně zachovalou hrobku Karova nejoblíbenějšího syna - soudce Intiho. Zpočátku se dokonce zdálo, že je zcela neporušena. Teprve když se podařilo proniknout 22 metrů hlubokou šachtou do pohřební komory, ukázalo se, že vyloupena přece jen byla, a to zřejmě již během samotného pohřbu. Lupiči si s úctou k mrtvému příliš hlavu nelámali - Intiho kosti byly rozházeny po celé místnosti.
Cenných nálezů bylo přesto bezpočet. Reliéfní výzdoba, texty vytesané do stěn, sošky, měděné nástroje, alabastrové nádobky... V kapli byl dokonce objeven hieroglyfický nápis, jejž lze považovat za nejstarší dochovaný zlomek egyptské milostné písně: "Miluji tvou krásu a podléhám jí."
PROTI PROUDU ČASU
Stojím v zádušní kapli Intiho hrobky a zmocňují se mě prazvláštní pocity. Jako bych kolem sebe cítil přítomnost kněží, kteří sem kdysi přicházeli s obětinami určenými pro ducha zemřelého. Přede mnou jsou do stěny zasazeny nepravé dveře, představující bránu na onen svět. 21. století, z něhož jsem do kaple před chvílí vkročil, zůstalo kdesi venku; tady čas a prostor přestávají existovat.
Výzdoba stará 4300 let září původními barvami. Napadlo autory nápisů, jimiž jsou dveře pokryty, že i po tak dlouhé době je lidé budou umět přečíst a porozumí jim? Nedivil bych se tomu, Egypťané mysleli na budoucnost. Pozemskou smrtí pro ně existence nekončila a zajištění jejího zdárného pokračování věnovali značné úsilí. Věřili, že člověk existuje, dokud neupadne do zapomnění. Petra Vlčková vypráví o Intim a pak se usměje: "Jsme vlastně Intiho zádušní kněží. Opakujeme jeho jméno a snažíme se, aby byl známý."
Sotva jsem vyšel z Intiho hrobky, narazil jsem na Miroslava Bártu. Je celý zaprášený. Otírá si zpocené čelo, na spáncích bíle svítí neopálená místa po nožičkách brýlí. Právě se vrátil z poslední šachty, kterou ještě v Karově komplexu zbývalo prozkoumat. "Nic tam není, je to úplně vykradené."
Zatím se nepodařilo nalézt hrob Centiho, posledního z Karových synů. Vede k němu právě tato šachta? Přičiněním dávných zlodějů, kteří zničili jakékoli důkazy, to zřejmě zůstane navždy tajemstvím. Zastavuji se u archeologa Martina Tomáška, slepujícího hliněné střepy. Na první pohled neřešitelné puzzle se pod jeho rukama poslušně mění v jednoduché široké mísy. Kdysi obsahovaly do látek zabalený sýr, i ten se uchoval až do dnešních dnů. Držím ho v ruce a myslím na ty, kteří jej před tisíci lety vyrobili. Je opravdu důkladně uleželý, barvou i vůní připomíná vápno. Není se co divit - bílkoviny a tuky se dávno rozpadly, zbyly pouze minerální látky.
KDO TU LEŽÍ?
Několik set metrů východně od Karova komplexu se v písku rýsují obrysy další hrobky. Egyptologové na ni narazili při povrchovém průzkumu v roce 2001, nyní z ní dělníci pod vedením reise Talála odstraňují navátý písek. Hrobka pochází z období 3. dynastie, její majitel byl zřejmě současníkem Džosera nebo žil dokonce ještě o něco dříve. Kdo to byl? "Podle velikosti a polohy hrobky je zřejmé, že ten člověk byl hodně důležitý a vysoce postavený. Obsadil tu nejvýhodnější pozici, jaká byla v té době k dispozici," vysvětluje Petra Vlčková. Nic konkrétnějšího ale říct nemůže, hrobka je v žalostném stavu.
"Tohle je jediná vrstva cihel, která se dochovala," ukazuje na nízkou zídku vystupující z písku. Byla první na ráně, když do nekropole přicházeli pozdější stavitelé hledající snadno dostupný stavební materiál. Už v době faraonského Egypta byly mnohé starší hrobky rozebrány a použity na stavbu nových, další padly později za oběť budování islámské Káhiry. Na některých káhirských stavbách lze dodnes spatřit staroegyptské reliéfy a hieroglyfické nápisy. Hrobka byla pečlivě zdokumentována, ale v roce 2003 její průzkum pokračovat nebude. "Už se o ní nic dalšího nedozvíme," krčí rameny po návratu do Prahy Miroslav Bárta. Majitel zůstane navždy anonymní.
POUŠTÍME DRAKA
Při dokumentaci východní hrobky byla použita metoda tzv. fotogrammetrie. Archeolog Petr Čech vztyčil za pomoci dělníků nad odkrytými zdmi obří trojnožku. Říká se jí švédská věž, je vysoká sedm metrů, ale ty největší mohou být ještě o dvanáct metrů vyšší. K jejímu vrcholu je vytažen digitální fotoaparát s vysokým rozlišením, jenž z ptačí perspektivy zachytí situaci na vykopávce. Potom se věž o kousek přenese a vše se opakuje tak dlouho, dokud nejsou do paměti přístroje uloženy obrázky celé lokality. Sleduji, jak fotoaparát stoupá na provázku k vrcholu trojnožky. "Napište, že si tu pouštíme draka," nabádá mě Petr Čech. Je přece listopad, čas podzimních radostí, i když na sluncem rozpálené poušti ta správná "dračí" atmosféra chybí. Na zemi jsou vyznačeny geodeticky zaměřené body, které později umožní přesné propojení jednotlivých obrázků a tvorbu trojrozměrných počítačových modelů. Tímto způsobem si lze udělat představu o celkové situaci na vykopávkách a v případě opakovaného snímkování i o jednotlivých fázích odkryvu hrobky.
SEN O IMHOTEPOVI
Dnešní práce se chýlí k závěru, dělníci začínají sklízet nástroje. Sedíme s Miroslavem Bártou na nízkém vršku nad Karovým komplexem s výhledem na Abúsír i severní Sakkáru. Dívám se na Džoserovu pyramidu a myslím na jejího stavitele, legendami opředeného Imhotepa. Muže, jemuž jsou kromě talentu pro architekturu přisuzovány i schopnosti lékaře, básníka, kněze či astrologa. V době antického Řecka byl dokonce povýšen mezi bohy. Ve své době to sice zřejmě byl jen jeden z mnoha stavitelů, legendy se kolem něj vyrojily až později, ale přesto není divu, že celé generace archeologů sní o objevu jeho hrobky. "Tak kdy najdete Imhotepa?" ptám se a samozřejmě nečekám, že se dozvím přesné datum. "Toho nenajdeme," zní okamžitá odpověď. Vzpomínám si na slova Petry Vlčkové, která prohlásila, že když v egyptské poušti hledáte něco konkrétního, většinou to nenajdete. Možná proto se Miroslav Bárta tohoto cíle předem vzdává - aby si uchoval naději, že jednou na Imhotepovu hrobku přece jen narazí. Zadívá se k jihu: "Někde tady musí být - mezi námi a Džoserem. Ale kde... Možná ho už někdo našel, ale byl tak poničený, že se to nepoznalo." Dozvíme se to někdy?
TROCHA HISTORIE
Prvním českým egyptologem byl Jan Kminek-Szedlo, který však většinu života prožil v Itálii. O rozvoj univerzitního studia egyptologie se zasloužil profesor František Lexa, působící v první polovině 20. století. Terénní práce zahájil koncem 50. let Lexův žák, profesor Zbyněk Žába. Zaměřil se jednak na výzkum hrobky hodnostáře Ptahšepsese v Abúsíru, jednak na záchranu památek ohrožených počátkem 60. let stavbou Asuánské přehrady v jižním Egyptě. Od roku 1976 probíhá v Abúsíru výzkum pod vedením profesora Miroslava Vernera.
POHŘEBIŠTĚ V ABÚSÍRU
Abúsírská nekropole přímo navazuje na severní okraj pohřebiště v Sakkáře. Slavné pyramidy v Gíze leží o několik kilometrů severněji. Nacházejí se zde pyramidy panovníků 5. dynastie (2494 - 2345 př. n. l.), "v jejich stínu" ležící hroby kněží a úředníků Staré říše (2650 - 2150 př. n. l.), o nichž pojednává tento článek, i velké šachtové hrobky z mnohem mladšího sajsko-perského období (6. - 5. století př. n. l.).
RODINA VEZÍRA KARA
Staroegyptský hodnostář Kar (23. století př. n. l., 6. dynastie) byl na druhého nejmocnějšího muže říše zřejmě povýšen až v pokročilém věku, kdy už s takovou poctou nepočítal. Svědčí o tom přítomnost dvou nestejně velkých kaplí v jeho hrobce. Stavba byla v okamžiku povýšení zřejmě už hotova a novopečený vezír byl nucen dodatečně přistavět honosnější kapli, která by lépe odpovídala významu svého majitele. V blízkosti leží i hrobky dalších členů jeho rodiny, např. syna Kara mladšího a v textu zmíněného Intiho. Zatím posledním objevem z podzimu 2002 je hrob Intiho syna a Karova vnuka Anchemčeneneta.
ČEŠI V EGYPTĚ
Čeští egyptologové mají v Abúsíru přidělenu koncesi k výzkumu území, jehož rozlohu jim mohou ostatní zahraniční expedice jen závidět. Kromě pyramidových polí a hrobek z období Staré říše zde probíhá i výzkum šachtových hrobek ze sajskoperského období. V těchto týdnech na místě působí tým docenta Ladislava Bareše, jemuž se v 90. letech podařil husarský kousek - objev zcela neporušené pohřební komory v hrobce kněze Iufaa z 5. století př. n. l. Výzkum památek ze Staré říše bude pokračovat opět na podzim.
JAK SE STÁT EG YPTOLOGEM?
Egyptologie se u nás studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Obor se otevírá pouze jednou za šest let a studuje se vždy s nějakou další specializací (např. s historií, dějinami umění nebo jazyky Předního východu). Nejnadějnější vstupenkou k terénnímu výzkumu přímo v abúsírské poušti je souběžné studium archeologie.
