O povolání statika jsme ještě donedávna slyšeli jen zřídka. Srpnové povodně v minulém roce to ale změnily. Statikové pracovali ve dne v noci a na jejich výrok čekala řada z nás. Jedním z těch, kteří měli a dodnes mají mnoho práce, je i Petr Macháň, městský statik Magistrátu hlavního města Prahy.
O povolání statika jsme ještě donedávna slyšeli jen zřídka. Srpnové povodně v minulém roce to ale změnily. Statikové pracovali ve dne v noci a na jejich výrok čekala řada z nás. Jedním z těch, kteří měli a dodnes mají mnoho práce, je i Petr Macháň, městský statik Magistrátu hlavního města Prahy.
Ještě koncem 19. století se statikou zabývalo poměrně málo lidí. Teprve začátkem 20. století se tento obor začínal stávat předmětem studia na vysokých školách a časem vznikla specializovaná zaměření na jednotlivé druhy staveb. Například na pozemní, které se dělí na bytové a průmyslové (výrobní haly a podobně), inženýrské (třeba mosty, tunely) a speciální objekty, k nimž se řadí mimo jiné metro nebo protiatomové kryty.
KDY ZAVOLAT STATIKA
Přivolat statika k poškozeným nebo narušeným domům je nutnost. Laik totiž nedokáže rozpoznat, do jaké míry je dům poškozený. Proto, když Vltava opustila po několika dnech pražskou čtvrť Karlín, mezi prvními, kdo tam mohli vstoupit, byli statici. "Nejdříve jsme museli prohlédnout domy z ulice, protože do objektů se vůbec nedalo vejít. Všude byly hromady bláta a na některých místech se dlouho držela voda. Teprve až za nějaký čas jsme začali s průzkumy uvnitř domů," vzpomíná Petr Macháň.
U každého narušeného domu se nejprve hledají poškození viditelná na první pohled. Těmi nejčastějšími jsou trhliny na omítce, vychýlení domu a propadlý chodník před domem. Potom se musí zjistit, zda nejsou porušené nosné konstrukce uvnitř. Teprve až pak může statik říci, že objekt je zatím v pořádku. Zatím proto, že každou stavbu je potřeba sledovat ještě několik dalších let až do doby, než veškerý materiál přestane "pracovat" a "usadí se". Statik tedy musí
dbát, aby při posuzování něco neopomenul. Jedno špatné rozhodnutí by totiž mohlo ohrozit životy lidí.
Práce statika je důležitá také při projektování objektů. Statik spolupracuje s architektem již od samého začátku, přičemž jedním z jeho prvních kroků je geologický průzkum. Je třeba zjistit složení a kvalitu půdy, na níž by měla budova stát, výšku hladiny podzemní vody a podobně. Čím je stavba náročnější, tím podrobnější průzkumy musí být. Na jejich základě a samozřejmě na základě všech požadavků na objekt se pak zvolí vhodný konstrukční materiál - zdivo, železobeton, beton, montovaný skelet či ocelový skelet, často používaný pro stavbu továren a nákupních center.
Tím ale práce statika nekončí. Po celou dobu stavby v rámci takzvaného autorského dozoru dohlíží na to, aby stavba probíhala podle projektu. Prakticky stejným způsobem se postupuje u stavby výškových domů - mrakodrapů. Snad jen výpočty jsou daleko složitější a ohled se musí brát kromě působení větru a sněhu třeba i na takové situace, jako je náraz menšího sportovního letadla. Například u mrakodrapu o sedmadvaceti patrech je výchylka při maximálním náporu větru spočítána na 25 centimetrů, u vyšších to může být samozřejmě více. V některých stavbách byla proto použita speciální závaží, jimiž se mechanický náklon budovy podle potřeby vyrovnává. Pohyby stavby jsou ale vzhledem k celkové velikosti budovy tak nepatrné a pomalé, že jsou téměř nepostřehnutelné.
ZBOURAT, NEBO NECHAT STÁT?
Kdy je možné dům ještě zachránit a kdy už ne, je složité určit. Zachránit se dá v podstatě každá stavba. Je to jen otázka finančních nákladů. Je nutné porovnat, co je v dané situaci levnější. To znamená srovnat náklady na rekonstrukci poškozeného objektu s náklady na demolici, odstranění sutě a výstavbu nového domu. Mnohdy závisí na materiálu, z něhož je objekt postavený, a na jeho historické hodnotě.
"Lidé se mě často ptají, zda je možné odhadnout dobu, za kterou by mohl narušený dům spadnout," říká statik Petr Macháň. "To vám ale nikdo nepoví. Samozřejmě, že vždy se všichni zúčastnění snaží, aby nespadl," dodává s úsměvem.
S ČÍM DO TERÉNU
Pro první zjištění stavu objektu statik potřebuje dalekohled, aby viděl i drobné trhliny, silnou lampu a kladívko na zkoušení zdiva poklepem. Potom přichází na řadu osazení různých měřicích bodů a náklonoměrů, které ukazují případné vyklonění nosné stěny. Poté se veškeré zjištěné hodnoty zanášejí do grafů a následně se vyhodnocují. Ještě předtím, než se začalo pracovat s počítači, se všechny statické výpočty zpracovávaly ručně.
CO PROZRADÍ TRHLINY
Trhliny mohou mít rozdílný průběh i velikost. Stejně tak i příčin, které je způsobí, je mnoho, například náraz nákladního auta, výbuch plynu, zemětřesení, oheň, povodeň, chyby při výstavbě a podobně. Trhliny v nosných zdech stavby vznikají obvykle v místech poškození nosné konstrukce. Z jejich průběhu lze přibližně určit místo, kde k poškození došlo. Obvykle je nutné na zjištění trhliny v objektu udělat takzvaný sádrový pásek nebo osadit různé měřicí body. S jejich pomocí se určuje, zda se vzniklá trhlina ustálila, nebo zda dochází k jejímu rozšiřování a tím i k dalšímu zhoršování stavu konstrukce.
STATIKA A MOSTY
Na měření statiky mostů se používají obdobné přístroje jako u staveb, protože i statické problémy bývají podobné. Jiný je pouze postup, jakým se měří, a místa, na nichž se měří. Mosty se musejí vždy prohlédnout nejdříve na spodní části. Statik je při tom zavěšen na laně nebo stojí na pracovní plošině. Dále musí zjistit, zda jsou v pořádku ložiska (ta umožňují průhyb mostu během zatížení a teplotní roztažnost), a potápěči zkontrolují pilíře, u nichž hrozí podemletí.
