Běhají po stromech jako veverky, jimž se podobají vzhledem a velikostí, žraví jsou jako hmyzožravci, od kterých okopírovali dlouhý pohyblivý čenich, mozkovnu mají velkou jako primáti. Vědci dlouho nevěděli, kam je zařadit, a tak pro ně nakonec vytvořili samostatný řád s nezvyklým názvem Tany.
Běhají po stromech jako veverky, jimž se podobají vzhledem a velikostí, žraví jsou jako hmyzožravci, od kterých okopírovali dlouhý pohyblivý čenich, mozkovnu mají velkou jako primáti. Vědci dlouho nevěděli, kam je zařadit, a tak pro ně nakonec vytvořili samostatný řád s nezvyklým názvem Tany.
STRES JAKO REGULÁTOR
Tany rodí nejčastěji dvě (někdy až tři) holá a slepá mláďata. Samice pro ně připraví hnízdo, ve kterém však sama nezůstává, přichází je přibližně jednou za dva dny nakrmit, což kupodivu stačí. Mléko tan je totiž velmi výživné, takže mláďata rychle přibývají na váze a během několika týdnů se osamostatní. Aby je rodiče rozpoznali od mláďat cizích, na která útočí a snaží se je zabít, označují si je podobně jako své území - pachovým výměskem hrudních žláz. Dojde-li však k tomu, že se na určitém území tany přemnoží, setkávají se častěji, než je obvyklé, a častěji se tak dostávají do stresových situací. Jakmile míra stresu přesáhne určitou hranici, matka svá mláďata zabije a sežere - přestanou jí totiž fungovat pachové žlázy a neoznačená mláďata považuje za cizí! Zvířata se zároveň přestávají množit - stres potlačuje jejich pohlavní aktivitu.
Na přelomu druhohor a třetihor ještě na Zemi vládli dinosauři, ale jejich konec se rychle blížil. A zatím se v přítmí pralesních houštin skrytě a nenápadně vyvíjeli jejich nástupci a budoucí vládci planety - první primitivní savci. Mnohá vývojová linie savců skončila slepě, jiné se větvily a daly vznik celé řadě současných druhů, zcela nepodobných svým předkům, některé však pokračovaly až do dnešních dnů a potomci dávných současníků dinosaurů obývají i náš svět. Kromě vačnatců a hmyzožravců jsou těmito "pamětníky" i tany. Snad právě pro svůj dávný původ se vyznačují pozoruhodnou směsí znaků, které už hodně dlouho matou zoology. Mnohé z nich jsou velmi pokročilé a shodné se znaky primátů: stejně jako primáti mají tany velkou mozkovnu a čelisti pohyblivé do všech stran, také samčí pohlavní orgány jsou spíše "opičí" atd. Naproti tomu týlní otvor nebo tvar chrupu je vrací zpět k primitivnějším hmyzožravcům. Přesto tany nejsou, jak se původně vědci domnívali, přechodem mezi hmyzožravci a primáty. Tvoří samostatnou vývojovou linii, která se navíc nijak výrazně nespecializovala - všech 19 druhů tan si je navzájem velmi podobných, jak vzhledem, tak i způsobem života. Velké rozdíly nejsou dokonce ani mezi druhy čistě pozemními a druhy stromovými.
VEVERKA, NEBO REJSEK?
Tany tvoří samostatný řád Scandentia s jedinou čeledí tanovitých ( Tupaiidae ). Rodové jméno Tupaia, které náleží jedenácti druhům z devatenácti, pochází z malajského slova "tupai", což znamená "veverka". Od veverek se však tany liší nápadně dlouhým čenichem a také tím, že na něm nemají dlouhé černé vousy. Angličanům tany naopak svým pohyblivým čumáčkem připomínaly hmyzožravce, proto jim říkají "stromoví rejsci".
Až na jedinou výjimku, původnější tanu péroocasou (Ptilocercus lowii), která je noční, jsou tany výlučně denní živočichové. Všechny současné druhy obývají jihovýchodní Asii a indonéské ostrovy, nejvíce jich žije na Borneu. Některé ostrovní druhy (např. tana filipínská - Urogale everetti - endemit z ostrova Mindao) mohou být ohroženy ničením svého životního prostředí.
PORAŽENÝ UMÍRÁ
Tany žijí většinou samotářsky nebo v párech a své teritorium si značí močí, kterou roznášejí na tlapkách, a pronikavým výměskem pachových žláz umístěných na hrudi a hrdle. Pokud dojde k tomu, že se dva jedinci setkají, zlostně na sebe poštěkávají a nezřídka dochází i k prudkým, třebaže nekrvavým soubojům. Poražený jedinec pak rychle vyklidí pole - uteče z dohledu vítěze. Má to pro něj zásadní význam - jako slabší se dostává do stresu, a dokud se nedostane mimo zorné pole vítězného zvířete, ve stresu setrvává.
Právě proto, že je stres na tanách tak dobře rozpoznatelný a měřitelný, zvolili si vědci tato zvířata k tomu, aby zkoumali jeho vliv na zdraví a stav organismu. Zůstane-li poražená tana v dohledu vítěze, třeba i v sousední kleci, kam za ní silnější jedinec nemůže, už se z prohry nevzpamatuje. Neustále zježený ocásek vypovídá o jejím trvale špatném psychickém stavu, který ovlivňuje i její fyziologický stav. Tana přestává žrát a ubývá na váze, klesá obsah hemoglobinu v krvinkách, selhává u ní funkce jater a ledvin, v moči se začne objevovat krev a po několika dnech zvíře zahyne.
NEVYBÍRAVÍ STRÁVNÍCI
Větší druhy tan (především tana obecná - Tupaiaglis - či tana velká - T. tana ) jsou poměrně hojné a často je lze vidět i v zajetí. Jsou nesmírně čilé, neustále v pohybu a stejně jako ostatní druhy tráví většinu dne sháněním potravy. Její hlavní složkou je hmyz a další drobní živočichové včetně obratlovců, nezanedbatelný je však i podíl nejrůznějších sladkých plodů. Při krmení se tany nejvíc podobají veverkám - sedí na zadních nohách a potravu si obratně přidržují pohyblivými prstíčky předních tlapek. Milují vodu, kterou nejen pijí, ale s oblibou se v ní i koupou.
CO JE TO STRES
Stres je fyziologický stav organismu, který zvyšuje jeho schopnost odolávat krátkodobé nadměrné zátěži - útoku, nemoci, nepříznivým vnějším podmínkám ap. Dal by se přirovnat k jakési okamžité mobilizaci všech vnitřních sil a schopností živočicha, jež mu umožňuje přežít nenadálé kritické situace. Trvalý stres však organismus vyčerpává a jeho obranyschopnost naopak zcela mizí.
