Špioni jako my

Sdílej
 
V předposlední části vyprávění o tajných službách se nám představí ti nejtajnější z tajných agentů. Lidé, jejichž činnost vypadá z jedné strany jako zrada , ze strany druhé jako loajalita , ovlivnili vývoj novodobých dějin.

ŠPIONÁŽ - ČÁST TŘETÍ
V předposlední části vyprávění o tajných službách se nám představí ti nejtajnější z tajných agentů. Lidé, jejichž činnost vypadá z jedné strany jako zrada , ze strany druhé jako loajalita , ovlivnili vývoj novodobých dějin.

Foto
V březnu 1992, po rozpadu Sovětského svazu, přišel na americké velvyslanectví v Rize, která byla metropolí čerstvě osamostatněné Litvy, podivný chlapík s ruksakem na zádech. Tvrdil, že má materiály o několika tisících sovětských špionech a chce za to azyl pro sebe a rodinu. V té době žádalo příliš mnoho Sovětů pod různými záminkami o vystěhování, a proto důstojník CIA považoval neznámého Rusa za podvodníka. Když odmítnutý muž vyšel z budovy, všiml si, že nedaleko vlaje britská vlajka. Zástupce výzvědné služby MI 6 měl víc fantazie a člověku, který se představil jako penzionovaný plukovník KGB Vasilij Mitrochin, uvěřil. Ostatně výpisy z archivů, které mu Mitrochin ukázal, se zdály zajímavé.

ZMĚNA MYŠLENÍ

Ještě několikrát přijel penzista Mitrochin z Moskvy do Rigy s dalšími vzorky. Jezdil vlakem bez obav, hranice Ruské federace nikdo nehlídal. V listopadu Britové Mitrochina i s rodinou odvezli. Šest kufrů s písemnostmi vykopali na zahradě jeho chaty u Moskvy jejich specialisté a odeslali diplomatickou poštou. Mitrochin býval náčelníkem archivu rozvědky KGB. Invaze do Československa ho přiměla, aby začal pomýšlet na pomstu sovětskému režimu. Z archivních spisů si vypisoval poznámky o nejdůležitějších akcích tajné služby od roku 1918 do roku 1984, kdy šel do penze. Našel podrobnosti o mnoha tisících vyzvědačích a o 25 tisících operací. Takový přehled dosud žádný defektor na Západ nepřivezl. Ovšem nebyly to dokumenty, které by obstály před soudem jako důkazy, nýbrž pouhé výpisky. Proto musely tajné policie všechny podezřelé sledovat a i zpětně překontrolovat jejich činnost, aby získaly hodnověrné důkazy o jejich zrádcovské činnosti.

Foto
VÝZNAMNÁ ODHALENÍ

Nicméně FBI, která na základě Mitrochinových materiálů prověřovala přes tisíc Američanů, ocenila získané materiály jako "nejkompletnější a nejrozsáhlejší zpravodajský pramen, který se podařilo získat". Ve všech zemích NATO, v Japonsku a jinde kontrolovaly kontrašpionážní služby stovky lidí. Přitom přišly na několik důležitých agentů, kteří dosud fungovali - jeden Američan byl uvězněn na 30 let, nejvýznamnějšího vyzvědače v Japonsku soud dosud čeká. Mitrochinovy záznamy rovněž umožnily, aby si některé tajné služby potvrdily svá dřívější podezření.

"RUSKÁ TROJKA" VE ŠVÝCARSKU

Maďarský komunista kartograf Sándor Radó se přistěhoval jako agent sovětské vojenské výzvědné služby GRU "Dora" do Ženevy v roce 1936. Otevřel si tam firmu Geopress, která nabízela mapy různých hospodářských, politických a vojenských situací v Evropě - pro špionáž to bylo výborné krytí. Po dvou letech mu Moskva předala tři podskupiny vyzvědačů. Jeden z nich byl radista a posílal informace do Moskvy tajnou vysílačkou, další radisty si postupem doby našel sám. Už v červenci 1941 zjistila německá odposlouchávací služba v Drážďanech a v Praze ilegální vysílačky v Berlíně a v Bruselu, ale i dvě v Ženevě, na podzim našla také třetí zdroj v Laussane. Vzhledem k tomu, že neznámá síť šifrovala své depeše dvojitým kódem, neměli Němci zpočátku naději je rozluštit. Ovšem byl to podnět pro výzvědnou službu říšské bezpečnosti SD a pro gestapo, aby se při pátrání po členech výzvědných služeb Spojenců ve Švýcarsku zaměřily také na tyto tři vysílačky. Když Němci zjistili, že charakter jejich vysílání je stejný jako ostatních sovětských sítí, začali tuto agenturu označovat jako "Ruská trojka".

UMĚNÍ ZÍSKAT INFORMACI

Nejcennějším zdrojem zpráv o Německu se pro Radóovu skupinu stal německý demokrat Rudolf Rössler. Tento filozof utekl před nacisty do Luzernu, kde založil nakladatelství. Odkud dostával informace? Zdá se, že se v zákopech první světové války skamarádil s deseti stejně smýšlejícími protestantskými idealisty. Rösslerovi přátelé, odchovanci vojenské akademie, zůstali v uniformách poválečného reichswehru. Své demokratické přesvědčení zapřeli v naději, že mohou bojovat proti nacismu jinými prostředky. Právě tihle lidé ho zásobovali dopisy s unikátními informacemi z centra třetí říše. Dva je ho vojenští kamarádi - vysocí němečtí důstojníci - údajně přijeli 30. května 1939, samozřejmě v civilu, do Švýcarska. Přivezli mu poslední model rádiové stanice a plnoautomatickou šifrovací a dešifrovací aparaturu Enigma, aby s ním mohli být ve spojení. Jakmile se naučil přijímat signály, začal dostávat šifrované depeše. Nepochybně je vysílal radista přímo ze spojovací centrály vrchního velitelství německé armády v Berlíně - a tomu je dávali různí plukovníci a generálové, jeho nadřízení. Rösslera pak zaměstnal kapitán Hans Hausamann z vojenské tajné služby a dal mu krycí jméno "Lucy". Kromě toho navázal Rössler patrně s vědomím Hausamanna spojení přes několik kurýrů s Radóem. Jednou z těchto spojek byl i československý zpravodajec major Karel Sedláček.

Foto
UŽITEČNÝ TAJNÝ AGENT

Zprávy od "Lucy" byly vynikající. Koncem zimy 1941 upozornil na soustřeďování německých vojsk na rumunsko -ukrajinských hranicích, podrobně informoval o přípravách k přepadení Sovětského svazu. Původně mu Rusové nevěřili, ale jakmile si ověřili, že údaje jsou přesné, museli je radisté vysílat přednostně. V létě 1943 jim pomohl vyhrát tankovou bitvu u Kurska, protože o německých úmyslech včas informoval. Měsíčně posílal v průměru okolo 130 telegramů, často odpovídal na podrobné otázky Moskvy o stavu německé armády, průmyslu a hospodářství - přátelé mu všechny odpovědi rychle opatřili. Právem britský historik Christopher Andrew a bývalý podplukovník KGB Oleg Gordijevskij označili "Ruskou trojku" za "nejdůležitější sovětskou špionážní síť v době války". Když začali sami Němci pátrat po členech této výzvědné skupiny ve Švýcarsku, tamní tajná policie BUPO většinu z nich preventivně zatkla. Radó s manželkou se ponořili do ilegality. Jakmile německé nebezpečí pominulo, policie všechny vyzvědače propustila.

SLOVNÍČEK TAJNÝCH SLUŽEB
* Rozvědka čili výzvědná služba - tajná služba, která vysílá své lidi na území protivníka, aby zjišťovali tamní situaci a kradli zajímavé zprávy, dokumenty, zbraně a podobně
* Kontrarozvědka čili protišpionážní služba - tajná služba, která na svém území bojuje s cizími agenty a zpravodajci
* Sledovačka - slangový výraz pro sledovací službu, jejíž pracovníci se pokoušejí tajně sledovat cizí zpravodajce a agenty. Za komunistického režimu pracovala sledovačka často také proti domácím odpůrcům čili disidentům
* Radiokontrarozvědka - tajná služba, která odposlouchává všechny vlnové frekvence a hledá v nich tajné vysílačky. Jejich umístění se potom pomocí zaměřování z různých míst snaží určit, aby příslušníci kontrarozvědky mohli tajného radistu zatknout
* Rádiová rozvědka - tajná služba, která odposlouchává všechny vysílačky, rádiové spojení, mobilní telefony, internet a další spojovací prostředky vládních úřadů, vojska, policie, hasičů, záchranářů a dalších složek potenciálního nepřítele, v posledních letech se rovněž zaměřila na pašerácké a teroristické organizace
První část seriálu vyšla v ABC č. 1, druhá v ABC č. 3. Závěrečnou část naleznete v ABC č. 7.