"Je znechucující zaznamenávat množství kávy spotřebovávané našimi poddanými a množství peněz, které v důsledku toho odplývá ze země. Každý požívá kávu; tomu se musí zabránit. Jeho veličenstvo bylo vychováno na pivu, stejně tomu bylo s jeho předky. ... Vojáci živení pivem vybojovali mnoho bitev a zvítězili v nich a král nevěří, že by se dalo spoléhat na to, že vojáci pijící kávu vydrží útrapy v případě další války."
"Je znechucující zaznamenávat množství kávy spotřebovávané našimi poddanými a množství peněz, které v důsledku toho odplývá ze země. Každý požívá kávu; tomu se musí zabránit. Jeho veličenstvo bylo vychováno na pivu, stejně tomu bylo s jeho předky. ... Vojáci živení pivem vybojovali mnoho bitev a zvítězili v nich a král nevěří, že by se dalo spoléhat na to, že vojáci pijící kávu vydrží útrapy v případě další války."
Tolik pruský král Fridrich II. Veliký (1712 - 1786), jenž svůj názor neváhal zveřejnit formou výnosu. I ten patří k dějinám alkoholických nápojů, jimiž v tomto článku nebudeme mínit destiláty, ale výhradně produkty kvasného procesu. Víno a pivo provázejí lidstvo po tisíciletí.
Jasno ve víně a vinařství měli staří Řekové. Bohem tohoto odvětví byl Dionýsos, jehož životní osudy byly vpravdě pestré. Byl synem boha Dia a jeho milenky Semely, takže ani nepřekvapuje, že se ho Diova manželka Héra pokoušela všemi způsoby zahubit. Začalo to už předčasným porodem, kdy Dionýsa donosil sám Zeus zašitého ve stehně a posléze ho předal na vychování bohu Hermovi. Ten jako posel bohů neměl času nazbyt a nakonec, aby ho ochránil před Héřinými úklady, svěřil Dionýsa nymfám, které ho ukryly v jeskyni porostlé révou. Zde se tento bůh seznámil s vínem, jímž opájel nejdřív své okolí, tedy nymfy, Silény a Satyry. Také prý poskytl sazenici vína lidem prostřednictvím dnes zapomenutého rolníka Ikaria, jenž, nepoznav boha, pohostil ho jako neznámého poutníka, a sazenice vína se mu dostala odměnou, žel pochybnou. Později ho zabili pastýři, kteří ještě neznali účinky vína a domnívali se, že je Ikarios chce otrávit. Potud legenda.
NÁHODNÉ KVAŠENÍ
Kvasný proces vedoucí k alkoholu, chemicky máme na mysli etanol, probíhá v přírodě samovolně - stačí, aby se kvasinky, které jsou všudypřítomné, dostaly do vhodného prostředí s cukrem. Někteří odborníci soudí, že se zkvašeným ovocem se setkávala už v pravěku zvířata a vytvořila si enzymovou obranu proti jedovatému etanolu. Toto nesmírně staré metabolické dědictví převzal i pračlověk, který se občas najedl zkvašeného ovoce, původně neúmyslně. Situace se začala měnit asi před 10 000 lety, kdy na místo náhodné konzumace alkoholu nastupuje konzumace záměrná. Těžko říci, jak k tomu došlo. Můžeme si představit zapomenutou nádobu s medem divokých včel, který měl najednou jinou chuť, a hlavně zvláštní účinek, nikoli nepříjemný. Možná ale, že to byly hned od začátku ovocné šťávy. Vinné hrozny přišly na řadu až jako poslední.
Réva vinná, Vitis vinifera, je dřevnatá liána, jejíž nejstarší nálezy pocházejí z doby asi před 50 miliony let, tedy dávno před tím, než se objevili lidé. Ti se začali výrobě vína věnovat zřejmě až tehdy, když se začali usazovat jako zemědělci, protože réva vyžaduje dobré a dlouhodobé ošetření. Prokázat výrobu vína z hroznů je obtížné, takže zatím nejstarším věrohodným nálezem jsou zlomky nádoby z naleziště Hadži Firus Tepe v íránském pohoří Zagros. Stáří zlomků je asi 7000 let a pozornost vzbudily poté, co na nich byly citlivými analytickými metodami nalezeny stopy solí kyseliny vinné. To by však ještě nebyl jednoznačný důkaz někdejší přítomnosti vína, protože stejně tak mohla být kdysi v nádobě jen šťáva z hroznů. Obrat nastal poté, když se na stěně nádoby podařilo prokázat terpentýnovou pryskyřici. Pryskyřice nebo myrha se přitom v minulosti používaly ke konzervování vína, aby se v něm nepomnožily bakterie Acetobacter vyvolávající octové kvašení. V Řecku se dodnes vyrábí retsina, víno takto konzervované, které má jemné pryskyřičné aroma. Pokud však je tento závěr archeologie a archeochemie správný, znamenalo by to, že výroba vína byla už tehdy na slušné úrovni, a tedy patrně staršího data. Víno v nádobě z Hadži Firuz Tepe prý bylo bílé.
PÍSEMNÁ SVĚDECTVÍ
Z tohoto nálezu je jasné, že datování mohou v budoucnu změnit jen archeologické nálezy. Tak staré písemné záznamy nemůžeme očekávat. Zato z pozdější doby se zachovalo mnoho zmínek. Víno jako prostředek k navození příjemné nálady nám v líčení hostiny u Achillea přiblížil ve svých Proměnách římský básník Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. - asi 18 n. l.): "Velmoži po lehátkách se rozloží, pečeným masem nasytí hlad, a žízeň i starosti utiší vínem." Nešlo pokaždé jen o relaxaci, jak potvrzuje starozákonní kniha Přísloví (31:6): " Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná." Ovšem nemírná konzumace měla podle téže knihy špatné následky (23:20): "Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa, vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry." Nemusí jít o oblékání, ale o jeho opak, dokonce velmi trapný, jak se to stalo Noemu podle První knihy Mojžíšovy (Gen. 9:20): "I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu."
PRAPIVO
Pivo je historicky mladší alkoholický nápoj; k jeho výrobě nestačilo pouhé pozorování, ale musel už být znám kvasný proces. Výroba piva se vyvinula v úrodných oblastech starého Egypta a v Mezopotámii, kde ho vařili z ječných chlebů a ze sladu, ovšem bez chmelu. Hořkou chuť mu dodávaly právě chleby upražené předem v horkém popelu. Už tehdy znali v Mezopotámii pivo tmavé, červené i ležák. V proslulém zákoníku panovníka Chammurabiho (1792 - 1750 př. n. l.) se také píše, že "jestliže krčmářka snížila množství piva v poměru k množství obilí, tato krčmářka bude usvědčena a hozena do vody". Výroba piva byla totiž především ženskou záležitostí. Zatímco pivo bylo v Mezopotámii nápojem prostého lidu, víno bylo doménou panovníků, takže asyrský Aššurbanipal (asi 668 - 630 př. n. l.) nechal pořídit seznam vín, která považoval za nejlepší.
NÁHRAŽKY VODY
Podle některých názorů bylo pivo a víno prakticky až do konce 19. století doslova denním chlebem všech vrstev především západní civilizace. Proč? Po tisíciletí to byl jediný způsob, jak zahnat žízeň, aniž by se člověk vystavoval nebezpečí nákazy střevním onemocněním. Když začala vznikat větší sídla, docházelo snáze ke znečišťování vody v okolí. Odpadky se vyhazovaly za dům, splašky tekly po ulici. Tyto dva nápoje, především víno, se dlouho používaly jako lék, nebo se v nich léky rozpouštěly. Až mnohem později se podařilo z vína oddělit etanol, sloučeninu, jež má na svědomí radost i smutek.
NA VLNÁCH OCEÁNU
Pivo a víno sehrály roli i v historii námořních objevů a kolonizace Nového světa. Kolumbus vezl pro uhašení žízně svých námořníků víno a proslulí Poutníci, kteří roku 1620 zahájili kolonizaci severoamerického kontinentu, přistáli ne proto, že si vybrali určité místo na pobřeží, ale proto, že jim došla zásoba piva.
