Bouldering

VELKOMĚSTSKÉ LEZENÍ I.
Ještě pár kroků a budete v cíli. Hledáte nejlepší způsob, jak zdolat cestu, a opatrně se rozhlížíte. Jednou rukou šmátráte v pytlíku s magnéziem a druhou se přidržujete. Chyt je docela daleko, ale půjde to. Podařilo se! Ještě nohu támhle na ten stup a je to. Ohlédnete se a sledujete širý svět ... nebo halu pod umělou stěnou.
Člověk má touhu stoupat vzhůru, a to i v prostředí velkoměsta. Existují sice lidé, kteří s jiskrou v oku šplhají po výškových budovách, ve městě se dá ovšem účastnit i aktivit, které vám umožňují zdolávat lezecké překážky v bezpečí - třeba na umělé stěně. Podívejme se, v čem taková činnost spočívá, kde se vzala a s čím vším vlastně souvisí.

OPRAVDOVÍ SPIDER-MANI

Pozornost sdělovacích prostředků často přitahují lezci, kteří si k lezení vybírají všemožné stavby. Tito "pavoučí lidé" zdolávají bez jištění a holýma rukama třeba obrovské mrakodrapy. Taková činnost se nazývá buildering (od slova building - budova) a nemá nic společného s boulderingem, o kterém si povíme za chvíli. Ti nejznámější lezci po výškových budovách dnes pocházejí z Francie. Alain Robert v Paříži vyšplhal kupříkladu na bezmála dvousetmetrový mrakodrap v oblasti La Defense během devadesáti minut. Prý mu to trochu klouzalo, protože chvíli před jeho výstupem na mrakodrapu myli okna. Kromě toho už šplhal na newyorský Empire State Building i na Eiffelovu věž. V Paříži proslula také skupina mladíků, kteří si říkají Yamakasi. Skákali z jedné střechy na druhou a zdolávali průčelí vysokých budov. Pokud je chcete vidět v akci, obstarejte si francouzský film Yamakasi - hrají v něm sami sebe.

SKÁLA Z UMĚLÉ HMOTY

Na rozdíl od toho bouldering (od slova boulder - balvan) neznamená žádné šplhání po panelácích. Bouldering spočívá v lezení po skále nebo po umělé stěně bez lana - je to zdolávání obtížné cesty při podání maximálního výkonu. V čem vězí jeho podstata? Na skále lezete delší dobu technicky jednodušší vytrvalostní úsek, a pak se najednou ocitnete na místě, které vám dá zabrat víc než celá skála dohromady (třeba takový skalní převis, to je lahůdka). A to je právě boulder, místo, na kterém si vylámete nehty a zavaří se vám mozek. Bouldering spočívá v tom, že se tato obtížná místa nacházejí nebo stavějí níž při zemi, kde se na nich můžete vyřádit do aleluja a v případě neúspěchu padat třeba jen půl metru do žíněnky (pokud tedy boulderujete uvnitř). Bouldering je nejmladší disciplínou lezení, i když k němu vlastně patří už od začátku. Popularita boulderingu stále stoupá a lezci ho uznávají za plnohodnotné sportovní odvětví. Kromě jednoduchých umělých stěn se dnes už staví stěny v mnoha profilech - kolmých, převislých, mírně nakloněných a dalších. Najdete je téměř v každém větším městě a trénovat na nich můžete celý rok (není ovšem od věci si jít při pěkném počasí "zabouldrovat" i ven). Jak to funguje v praxi, jste mohli vidět třeba na nedávné soutěži Boulder Contest. Objevilo se tu pár obtížných míst, těch nejprekérnějších situací, do kterých se můžete při lezení dostat - nebylo výjimkou, že soutěžící se dostal k druhému chytu ze šesti a už letěl dolů. Jeden boulder byl techničtější, druhý prověřil zase sílu v prstech a podobně. Na boulderingu zkrátka není složité vylézt dvacet metrů, ale jeden jediný.

BOULDERING MÍSTO BOWLINGU

Bouldering přiblíží lezení veřejnosti určitě víc než sportovní lezení (vytrvalostní zdolávání dlouhých úseků) nebo horolezení (zdolávání vrcholu hory). Jen málokdo se totiž sbalí a naběhne s lanem na nejbližší skálu za městem, zato mnohem víc lidí si už chodí "zabouldrovat" raději, než aby šli na bowling nebo do posilovny. Bouldering je svým způsobem společenská záležitost. Na umělé stěně se seznámíte velmi rychle - nováčkům poradí minimálně služba u stěny a do týdne nebo dvou si v tomto prostředí určitě najdete nové kamarády. Do řeči se můžete dát třeba s někým, s kým si chcete zasoutěžit. I o tom je bouldering - vy vylezete jeden kousek, váš kamarád leze stejnou cestou, vymyslí lehčí způsob, jak ji zdolat, a dostane se zase o kus dál - a pak je zase řada na vás. Taková soutěživost člověku dodá motivaci a nejlépe prozkouší taktiku i techniku. Bouldering se může pyšnit kombinací využití síly a přemýšlení. Nejprve musíte vymyslet, jak ten který úsek polezete. Teprve až zvolíte způsob, jakým překážku zdoláte, můžete se do toho pustit s natrénovanou silou a technikou. Existují bouldery, na které hodinu koukáte, pak z nich dvacetkrát spadnete a najednou přijdete na řešení, které vás předtím vůbec nenapadlo - a jste nahoře.

GEKKOMAT
Německý inženýr vynalezl na pohled směšný přístroj, který mu umožňuje lézt po stěnách domů. Přístroj se jmenuje gekkomat (podle zvířátka gekona, jehož tlapky napodobuje) a spočívá ve čtyřech discích, které má lezec upevněné na končetinách a přisává se jimi třeba i na strop. Gekkomat funguje jak na dřevěných, tak na kovových stěnách a nemá větší problém ani s jinými povrchy, dokonce ani s kluzkými. Vynález funguje na základě stlačeného vzduchu, a proto musí mít lezec na zádech dvě bomby. S nimi a čtyřmi velikými přísavkami na končetinách se neodolatelným superhrdinou hned tak nestane.

BOŽSKÁ SÍDLA
Historie horolezectví sahá až do pradávné antiky a možná ještě dál do minulosti. Hory přitahovaly už naše předky a díky své výšce byly vždy spojovány s různými božstvy. Nejznámější je samozřejmě Olymp, sídlo řeckých bohů. A příklady z historie? Zkušenosti se zdoláváním hor měl například známý vojevůdce Hannibal, jenž se svou výpravou, čítající mimo jiné i 37 válečných slonů, prošel přes Alpy a Pyreneje až do Itálie. Přes hory v pradávnu vedly i obchodní stezky, kterými si kupci krátili cestu. Člověk se už od pradávna snažil hory přemoci a zdolat.

ZÁKLADNÍ POJMY
* Bouldering : lezení bez lana, podání maximálního výkonu. Vyžaduje jen pár kroků, ale zato extrémně těžkých. Je zkouškou nejen síly a techniky, ale také taktiky. Lezec se pohybuje v malé výšce do pěti metrů a nepotřebuje k tomu jističe. Bouldery mají svou obtížnostní stupnici. Uvnitř se leze na umělé stěně, venku na přírodním materiálu, kamenech a balvanech. Buildering: lezci se pohybují po budovách, mostech, nejrůznějších stavbách. Builderingem se zabývá jen pár lezců na světě, většina klasických lezců se s ním neztotožňuje.
* Horolezectví : dobývání vrcholu hory - velmi obtížný výstup spojený s dlouhým nástupem k samotné skále (člověk si musí donést spousty materiálu a jídla na výstup) a s několikadenním výstupem na vrchol v obtížném terénu. Horolezec neleze ze sportovního hlediska zase až tak obtížnou cestu, ale musí si sám zakládat jištění, vytahovat si postupně jídlo a materiál stále výš a tím se obtížnost výstupu ztěžuje. Nezanedbatelná je úloha počasí.
* Lezení v ledu : na rozdíl od skalního lezení lezec v tomto případě zdolává cestu v ledu. Potřebuje kromě jističe i mačky a cepíny, pomocí nichž se pohybuje vzhůru. I lezení v ledu má svou obtížnostní stupnici.
* Sportovní lezení : lezení s lanem. Lezecké cesty mohou být dlouhé od patnácti metrů třeba po třicet, ale existují i vícedélkové cesty - při nich tráví lezec ve stěně třeba tři dny (spí v malém zavěšeném lehátku). Cesty mají opět různé obtížnosti a svá hodnotová kritéria - proti boulderingu jsou zaměřeny na vytrvalost, ale samozřejmě i sílu a techniku. K samotnému lezení potřebujete "jističe", tj. člověka, který vás přes jisticí zařízení hlídá a zamezuje pádu na zem. Skály jsou z různých materiálů a na každém je lezení trochu jiné - leze se například na žule, pískovci, vápenci, buližníku, dá se lézt i na umělé stěně.

NA SÍTI
N a síti je horolezců opravdu hodně, tak třeba na www.horolezectvi.cz (kde naleznete seznam umělých stěn z každého většího a možná i menšího města) nebo www.lezec.cz. Najdete zde pozvánky na různé výpravy typu: "Tibet 2002, vypadl nám člověk, spěchá!", reportáže z výprav, závodů a kurzů již uskutečněných. Na www.boulder.cz se dozvíte mnohé o boulderingu i o dalších aktivitách spojených s lezením a cestováním. Na internetu funguje také horolezecký časopis www.Montana.cz a na adrese www.horolezec.cz si můžete prohlédnout spoustu nádherných fotografií horolezce a fotografa Ladislava Kamaráda.