Po představení boulderingu v minulém čísle dnes uzavřeme naše povídání exkurzem do skutečného lezení . Seznámíme se s lidmi, kteří se trénují na umělé stěně , stejně jako s těmi, kdo dávají přednost skutečné skále . Bouldering znamená přece obojí.
VELKOMĚSTSKÉ LEZENÍ II.
Po představení boulderingu v minulém čísle dnes uzavřeme naše povídání exkurzem do skutečného lezení . Seznámíme se s lidmi, kteří se trénují na umělé stěně , stejně jako s těmi, kdo dávají přednost skutečné skále . Bouldering znamená přece obojí.
S ČÍM VYRAZIT NA STĚNU
K lezení na umělé stěně toho moc nepotřebujete - kraťasy má doma snad každý (a jestli ne, stačí si přistřihnout džíny) a horolezecké botky lezačky vám u mnohých stěn půjčí (kolem tisíce korun vás budou stát i velmi slušivé botky vlastní). Pak potřebujete už jen pytlík s magnéziem, kterým si budete potírat prsty, aby vám neklouzaly. U umělé stěny padáte do matrací, což je rozhodně příjemnější, než padat z třicetimetrové skály. Pokud lezete venku, je velmi výhodné mít tzv. bouldermatku, širokou skládací matraci, kterou si s sebou vezmete za město a lezete v relativním bezpečí i na opravdové skále řekněme ve výšce tří až čtyř metrů. I tak je s sebou nejlepší mít parťáka, který vám třeba jistí záda, zkrátka vás hlídá.
VZHŮRU ZA MĚSTO
Pokud se člověk vypraví z města na opravdovou skálu, může na ní stejně tak boulderovat (v malé výšce), nebo ji zdolávat lezením s lanem. Jen máloco (zpravidla vůbec nic) z vybavení, které v takovém případě používá, mu usnadňuje pohyb - jeho výbava slouží hlavně k zajištění bezpečnosti a ochrany. Co potřebujete ke skutečnému lezení na skále? Základním prvkem lezeckého vybavení je úvazek. Může být sedací (klasický a nejrozšířenější), hrudní (používá se pouze jako doplněk k úvazku sedacímu) a celotělový (kombinace obou předešlých). Na úvazek se dá umístit všelijaký lezecký materiál, ale hlavně tvoří důležité pouto mezi lezcem a lanem. Horolezci používají lana dynamická neboli pružná. Ta při pádu pohltí nárazovou energii, takže to s lezcem cukne o hodně méně, než kdyby visel na šňůře na prádlo. Pak tu máme skoby, jež mají různou velikost, pevnost, tvar a hlavně využití. V každém případě ale lezce pojí s jisticími prostředky ve skále - skobami nebo smyčkami. Výbava horolezce se mění podle povrchu, který zdolává, a tak existuje ještě mnoho dalších pomůcek, jako různé mačky ("ostré boty" na ledový povrch), cepíny (horolezecká "kladiva" na led) a různé vklíněnce.
Hovoří se o tom, že bouldering by se velmi brzo mohl stát olympijským sportem, podle všeho prý na zimních olympijských hrách. Už dnes, když o boulderingu ví poměrně málo lidí, se třeba jen na stěnách takového pražského Boulder Baru denně vystřídá na sto třicet lidí, z nichž asi polovina jsou skutečně nelezci, kteří si prostě chtějí jen protáhnout tělo. I tak se rozšiřuje povědomí o relativně mladém sportu, na který se budeme za nějaký ten rok možná dívat v televizi jako na fotbal a fandit našim favoritům. Ale věřte nám - lepší než sedět u televize je opravdu si na tu stěnu vylézt. Boulder je dokonce i pro horolezce, kteří se bojí výšek.
LEZECKÝ SLANG
* Bouldermatka: dopadová matrace, dá se složit a vzít s sebou ven
* Kartáček: klasický zubní nebo větší na čistění chytů od magnézia
* Lezačky, lezajdy: lezecká obuv
* Maglajzák: pytlík na sypké magnézium, který máte uvázaný kolem pasu
* Maglajz, mádžo: sypké magnézium, používá se na ruce, aby neklouzaly
* Mít nateklo, mít bandasky: opuchlá předloktí po lezení
* Vyklepat: klepat rukama, aby se uvolnila opuchlá předloktí
* Chyty, stupy: venku na skále jsou to místa, kde se chytáte a stoupáte nohama, na umělé stěně jsou uměle vyrobené, různých tvarů a velikosti, šroubují se na překližkové desky. Rozlišují se na typy: madlo: velký chyt, dobře se drží a dá se na něm "vyklepat"; lišta: malý úzký chyt, vyžaduje silné prsty, není pro úplné začátečníky; vruťáky: malý oválný chyt, který většinou slouží jako stup - najdete ho jen na umělé stěně.
NÁROD NOSIČŮ
Práci Šerpů zná asi každý. Jenže každý už možná neví, že Šerpou se nemůžete stát, Šerpou se musíte narodit. Jedná se totiž o etnickou podskupinu tibetského kmenu, čítající okolo dvaceti tisíc příslušníků, kteří mluví svou vlastní řečí a žijí ve výškách 2500-4200 m. Sdružuje je spolek Himalayan Society, jenž jim zprostředkovává práci. Na těžké výstupy se vydávají nejen muži, ale i ženy a děti.
VYSOKÁ ÚROVEŇ
Radek Jaroš zdolal nejvyšší českou budovu, pražský hotel Corinthia Towers. Lezecký výkon, který Jaroše zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, není bouldering, mohli bychom zde hovořit spíše o builderingu. To ale není jediný triumf Radka Jaroše - jako historicky druhý Čech vystoupil bez kyslíkového přístroje na Mount Everest i na Kančendžengu.
