Ladislava Bímová vyučuje na jednom pražském gymnáziu matematiku a fyziku. Kromě toho však vede i horolezecký oddíl, kde se věnuje svému největšímu koníčku - horolezení.
Rozhovor s profesorkou matematiky, která miluje horolezectví
Ladislava Bímová vyučuje na jednom pražském gymnáziu matematiku a fyziku. Kromě toho však vede i horolezecký oddíl, kde se věnuje svému největšímu koníčku - horolezení.
Člověk se dostane pryč od civilizace, daleko do hor a skal, kam většina lidí nechodí. Při překonávání různých překážek v lezení si srovnáte myšlenky v hlavě a v každé chvíli, kdy váš "život visí na laně", se vám mění žebříček hodnot. Ujasníte si tak, co je opravdu důležité.
Co vám lezení dává a co naopak bere?
Bere samozřejmě čas a taky peníze, ale to je zanedbatelné proti tomu, co za to dostanete. V těle se uvolňuje adrenalin, ale hlavně si v nebezpečných situacích, které byste sám nezvládl, uvědomíte, jak důležitá je soudržnost a přátelství, jak nenahraditelné je to, když se s lidmi kolem sebe můžete spolehnout jeden na druhého.
Všeobecně je horolezectví bráno jako sport nebezpečný. Stalo se vám někdy něco?
Při lezení na skalách jsem větší nehodu neměla. Ale jednou - při výcviku nováčků v horoškole - jsme předváděli, jak chytit spolulezce, který padá. Udělali jsme při tom několik chyb a já jsem se dost nepříjemně zranila. Úraz to byl vážný, rozbila jsem si pravou nadočnicovou čelní kost, měla jsem tři zlomeniny spodiny lebeční a podstoupila jsem transplantaci tvrdé pleny mozkové.
Která z těch chyb byla zásadní?
Bylo toho víc najednou a my jsme jednoduše podcenili situaci, což se v horolezectví nesmí.
Já nejsem zastánce vyloženě závodního lezení po umělých stěnách, ale je to dobrá příležitost k tréninku. Ostatní měsíce lezeme venku na skalách.
Jaký je váš největší úspěch?
Pro mě je to pokus o výstup na horu Pik Korženěvskaja na Pamíru. Kromě toho jsem lezla v Himálaji v oblasti Anapurny. Vystoupali jsme až do výšky přibližně 7000 metrů na horu Šingučuli. Byla jsem také ve Vysokých Tatrách, v Alpách, na Altaji a ve Fanských horách na rozhraní Tadžikistánu a Uzbekistánu.
Dáváte přednost Alpám před naší krajinou?
Ne, líbí se mi i naše hory a skalní útvary, jenomže jich není zase tolik. Česká republika je ve světě známá pískovcovými oblastmi, kde je lezecky obtížný, ale nádherný terén. Proto jezdíme i tam. Krajiny se v různých zemích samozřejmě velmi liší, na vysokých horách mě láká možnost vyzkoušet si fyzickou připravenost těla ve ztížených podmínkách.
PRVNÍ NA EVERESTU
Mount Everest, Ču-mu-lang-ma, Ságarmátha. To vše označuje jedno - nejvyšší horu světa tyčící se do výšky 8850 m. Prvovýstup uskutečnil novozélandský horolezec a polárník Edmund Hillary s nepálským Šerpou Tenzigem Norgayem 29. 5. 1953. První československá výprava zdolala Everest 15. 10. 1984.
