Posláním moderních zoologických zahrad už dávno není pouhé předvádění exotických zvířat zvědavým návštěvníkům. Mnohem důležitější je jejich vědecká, chovatelská a ochranářská činnost - vždyť celá řada ohrožených druhů živočichů dnes přežívá jen díky zoologickým zahradám, mnohé jsou v umělých chovech dokonce daleko početnější než ve volné přírodě. A mnohé by, nebýt zoologických zahrad, už ani neměly kde žít!
PRVNÍ UMĚLE OPLOZENÁ SLONICE U NÁS!
Přesto se v té zdánlivě liduprázdné zahradě odehrávala vzrušující událost. V teplé stáji slonů byli shromážděni všichni ošetřovatelé a cvičitelé slonů, veterináři, dokonce i ředitelka zahrady, ing. Zdeňka Jeřábková. Hlavní hrdinkou dne však byla slonice Delhi, zatímco její kamarádka Kala té slávě se špatně utajovanou lítostí jen přihlížela. Cvakaly objektivy fotoaparátů, bzučela videokamera, blýskaly se tajemné přístroje a monitory počítačů...
A Delhi, jako by si byla vědoma své vlastní důležitosti, důstojně a trpělivě snášela všechno, co s ní ti neznámí lidé kolem prováděli. Sahali na ni a dotýkali se jí na nejintimnějších místech. Neviděla se však s nimi poprvé a také to až příliš důvěrné zacházení již znala. Delhi totiž čeká miminko!
SLONŮ V ZAJETÍ UBÝVÁ
Delhi je jedním ze šesti indických slonů, kteří dnes žijí v zoologických zahradách České republiky. Přesněji řečeno slonic, žádná naše zoo v současné době nechová sloního býka. Lepší to není ani v zahraničních zoologických zahradách: sloní býci jsou všeobecně velmi nebezpečná a špatně ovladatelná zvířata, a tak všude dávají přednost chovu samic. Není proto divu, že sloni v zoologických zahradách pozvolna, přes svou dlouhověkost, ubývají: slůňat se rodí méně, než kolik umírá dospělých jedinců. Proto je velikým zájmem každé zoo, která chová slony, tato zvířata úspěšně množit. Rozmnožovat slony přirozenou cestou však není vůbec jednoduché. Sloní samici nelze přivést jen tak k samci na připuštění, jako např. hárající fenu ke psu. Navíc by slonice musela za vhodným sloním býkem putovat přes několikery hranice. Přesto i o této komplikované variantě zpočátku v Ústí nad Labem uvažovali. Rychle se však ukázalo, že je nereálná. Jednak by dlouhé cestování samici stresovalo a páření by nejspíš stejně nedopadlo dobře, jednak to nedovolily přísné karanténní předpisy. Zdálo se tedy, že Delhi dožije jako panna a potomků se nedočká.
HLEDÁ SE ŘEŠENÍ
Zatímco ústeckým slonicím běžel čas, skupina vědců z berlínského institutu IZW (Institut for Zoo and Wildlife Reaserch) pracovala na ojedinělém projektu. Zootechnici a veterináři již dlouho znají způsob umělého oplodnění skotu, dnes se říjná kráva nepřeváží k býkovi (nebo dokonce naopak), přepravuje se pouze hluboce zmrazené býčí sperma, jímž se kráva ve vhodném okamžiku oplodní. Bohužel, úspěšnost této metody je nejvyšší právě u zmíněného skotu, zatímco u řady jiných hospodářských zvířat není ještě dokonale propracovaná a používá se jen výjimečně. Přesto si vědci vytkli odvážný cíl - použít přenos spermatu a metodu inseminace (odborný termín pro tento způsob umělého oplodnění) u divokých zvířat, především druhů ohrožených, jejichž rozmnožování přirozenou cestou je velmi obtížné, ne-li nemožné. O tom, že právě sloni do této skupiny zvířat patří, nelze pochybovat.
DEN D
Delhi i Kala absolvovaly od roku 2000 celou řadu velmi náročných vyšetření - nejprve krevních odběrů, později i vyšetření ultrazvukem. To proto, že slonice, která má být uměle oplodněná, musí být dokonale zdravá, s pravidelným pohlavním cyklem. Ukázalo se, že požadavkům vyhovuje pouze Delhi, neboť u Kaly objevila ultrazvuková vyšetření množství cyst na vaječnících. Svůj díl práce museli odvést i ošetřovatelé: vyšetření, stejně jako následné zákroky spojené s inseminací se provádějí bez uspání zvířete. Slonice proto musely být perfektně vycvičené a v dokonalé psychické pohodě, aby snášely přítomnost cizích lidí, kteří je obklopí neznámými předměty, odebírají jim krev, sahají do konečníku (veškerá vyšetření včetně těch ultrazvukových se provádějí tzv. perrectum, tedy přes konečník), zavádějí jim různé sondy a hadičky do pohlavních cest... To všechno se nakonec dokonale zdařilo. Delhi byla "uznána" a po půlročním každodenním sledování hladiny hormonů v krvi byl stanoven den D - 4. září 2002. Nejvhodnější termín pro oplození zralého vajíčka.
ZÁZRAKY SE DĚJÍ
Jako vhodní otcové a dárci spermatu přicházeli v úvahu čtyři sloní býci - jeden žije v zoo v Kyjevě, další v Lipsku, v Hannoveru a poslední v anglické zoo Whipsnade. Nakonec byl vybrán Emmett, sloní býk žijící v Anglii. Důležité totiž nejsou jen genetické předpoklady, zdraví sloního býka a jeho ochota spolupracovat, ale také vzdálenost a dopravní možnosti - sloní sperma dosud vědci neumějí zmrazit a rozmrazit, je tedy nutné ho co nejrychleji dopravit ke slonici, čím rychleji, tím lépe, ale nejdéle do osmi hodin od odběru. Způsob, jak se pak odebraným semenem oplodní samice, je téměř neuvěřitelný. Slon je obrovské zvíře a tomu úměrná je idélka pohlavních cest. Přesto je nutné dostat sperma až do pochvy samice. Opět přichází na řadu ultrazvuk, jímž se sleduje zavádění endoskopu až k poševnímu vchodu. To je otvůrek velký pouhé 2 - 3 mm, zatímco poševní předsíň, kterou se sonda musí vést, měří 1,5 až 2 m! Není divu, že celá operace trvala tři čtvrtě hodiny. A po celou tu dobu musí být zvíře dokonale klidné a trpělivě a nehybně stát. To je podmínkou, aby se sonda a posléze i sperma dostaly na místo určení. Že se to podařilo hned napoprvé, považují všichni, i doktoři Frank Göritz a Thomas Hildebrandt z IZW, za malý zázrak.
JEDENÁCT A PŮL CENTIMETRU!
Už krevní rozbory napovídaly, že je Delhi opravdu březí, ale definitivně to potvrdilo až první ultrazvukové vyšetření (20. listopadu 2002). V tu dobu byl zárodek pouhé 2 - 3 mm velký. Výsledek dalšího vyšetření (5. ledna 2003) byl doslova ohromující - vypadalo to, že Delhi čeká dvojčata. Ale o tři týdny později, tedy 23. ledna, kdy jsem se do zoo v Ústí vypravila i já, se ukázalo, že mládě bude přece jen jedno. Což je mnohem lepší, protože dvojčata (u slonů zcela neobvyklá) by pro Delhi znamenala hodně rizikové těhotenství a mohlo by se stát, že by se nakonec nenarodilo ani jedno, nebo by byla slabá, nemocná či poškozená. V ten den už byl plod velký 11,5 cm a daly se na něm rozpoznat drobné detaily a to nejdůležitější - tlukot miniaturního srdce. Až bude plod starý 12 měsíců, pak teprve bude možné zjistit, zda se narodí "kluk" nebo "holka". Ale na radostnou událost si ještě musíme dlouho počkat, sloni jsou totiž březí 22 měsíců, malé slůně se proto narodí až v létě roku 2004. Bude to ovšem úplně první indické slůně v Evropě, které se narodí po umělém oplodnění (v roce 2001 se po inseminaci narodilo ve Vídni mládě afrického slona), vůbec první sloní mládě, které se narodí v České republice, a celkově jedenácté úspěšné umělé oplodnění sloní samice na světě (z toho tři prováděl americký tým, toto je tedy osmý úspěch týmu IZW).
INSEMINACE
Je to umělé oplodnění, při kterém nedochází k pohlavnímu styku mezi samcem a samicí. Samčí pohlavní buňky (spermie, musí být živé a pohyblivé) se do samičích pohlavních orgánů vpravují uměle, např. pomocí pipety, takže odpadá nutnost převážet zvířata z místa na místo, stačí poslat odebrané semeno. U některých druhů, u nichž je propracovaná metoda zmrazování semene (zejména u skotu), je dokonce možné sperma zvláště kvalitních jedinců po určitou dobu skladovat a oplodňovat jím samice i po jejich smrti - samec tak po sobě může zanechat mnohem víc potomků, než kolik by jich mohl mít při přirozené plemenitbě. Víc jich však může mít i v případě, že semeno skladovat nelze - dávka nutná k oplození vajíčka (tzv. inseminační dávka) je menší než celkové množství semene (ejakulátu), které samec vyprodukuje při jednom odběru.
SLON IN DICKÝ
Slon indický ( Elephas maximus ) dnes patří mezi kriticky ohrožený druh, ve volné přírodě zbývá posledních 40 až 50 tisíc divokých slonů. Což je sice zdánlivě dost, jenže populace je roztříštěná do malých skupin, které nemají možnost se propojit, a jejich členové se tak páří neustále mezi sebou. To časem nutně povede k degeneraci a ke snižování plodnosti a životaschopnosti druhu.
