V psaní úvodního sloupku se v časopise pravidelně střídáme. Když v tomto čísle došla řada na mě, byla jsem důrazně upozorněna, že nebudu mít celý sloupec, tak ať se mírním (míněna délka úvodníku). Rozčílila jsem se, neboť jsem přesvědčena, že úvodník má obsahovat nějakou myšlenku, a tu jednou či dvěma větami nevyjádřím. Ať tam tedy dají můj obrázek, větu: "Tady měl být úvodník, přečtete si ho příště", a podpis. A bude to akorát.
Jenže mi to nedá. Něco chytrého bych vám snad říct měla. Ale co? A tak teď sedím, tupě zírám na neposkvrněný bílý papír a čekám na inspiraci. A najednou to přišlo - jako by nějaký dobře známý hlas v mé hlavě říkal, "...že inspirace je blbost..."
Cytrá myšlenka je na světě, není ovšem moje, řekl ji nedávno zemřelý Miroslav Horníček, kterého jsem si nesmírně vážila a jako celý národ ho milovala, o dávno zemřelém Jiřím Šlitrovi, kterého jsem si vážila a obdivovala ho neméně. Tak tedy cituji pana Horníčka: "...já mu - jsa líný - tvrdil, že je nutno čekat na inspiraci, on - jeden z nejpilnějších, co znám - tvrdil, že inspirace je blbost a že je nutno pracovat."
Je to tak, čekáním na inspiraci ještě nikdy žádný článek nevznikl. Proto jdu pracovat, přestože jsem od přírody také poněkud líná (a na inspiraci čekávám s oblibou). A jen doufám, že se vám výsledek, ať už v tomto čísle nebo v číslech dalších, bude alespoň trochu líbit. Přeji vám krásné počtení.
Sdílej
27. dubna 2003 • 21:55 Vyšlo v ABC 08/2003
V psaní úvodního sloupku se v časopise pravidelně střídáme. Když v tomto čísle došla řada na mě, byla jsem důrazně upozorněna, že nebudu mít celý sloupec, tak ať se mírním (míněna délka úvodníku). Rozčílila jsem se, neboť jsem přesvědčena, že úvodník má obsahovat nějakou myšlenku, a tu jednou či dvěma větami nevyjádřím. Ať tam tedy dají můj obrázek, větu: "Tady měl být úvodník, přečtete si ho příště", a podpis. A bude to akorát.
