Takové a podobné výzvy se ozývaly z tlampačů rozestavěných podél plochy vojenského letiště v Hoškovicích u Mnichova Hradiště. Nebylo to proto, že by po betonové ploše ke startu pojížděly bojové proudové letouny, ale proto, že se k závodům chystaly neméně nebezpečné stroje - speciálně upravené závodní motocykly.
Když jsem poprvé uslyšel, že v Hoškovicích budou k vidění dragstery, v duchu jsem si představoval čtyřkolová monstra s neuvěřitelně výkonnými motory umístěnými u zadní nápravy, řítící se stakilometrovou rychlostí, takže když jejich piloti chtějí zastavit, musí vystřelit brzdicí padák. Nic takového v Hoškovicích k vidění nebylo, ale rozhodně jsem zklamán nebyl.
Dragstery na český způsob
Dragstery v našem pojetí jsou speciálně upravené motocykly - jakési superbiky, určené k rychlostním závodům na vzdálenost čtvrt anglické míle. Trať je přímá a zvítězí ten závodník, který ji projede v nejkratším čase. Čas se měří elektronicky, když na startu i v cíli motocykl předním kolem protne paprsek časomíry. Okamžité zrychlení a velký krouticí moment přenášený na zadní kolo stroje vyžaduje doplnění zadní nápravy o speciální konstrukci. Ta zamezí jistému převrácení motocyklu bezprostředně po startu. Tento prvek je důležitý, neboť zrychlení je skutečně značné. Nejlepší speciály totiž danou trať urazí průměrnou rychlostí blížící se třem stům kilometrům v hodině.
Jak vznikají dragstery
Velmi jednoduše řečeno, příznivec rychlých kol, který se tomuto sportu chce věnovat, zakoupí sériový motocykl - pokud možno ten nejlepší, rozebere ho do posledního šroubku, jednotlivé části upraví a sestaví z nich něco úplně jiného. Motory jsou rekonstruovány na co nejvyšší okamžitý výkon. Dostávají nové válce s vyšším obsahem, nové kliky, ojnice i písty. Slovy našeho úspěšného jezdce Vladimíra Kuny z Racing clubu Přelouč, z motoru prakticky zůstane jen "obal". Rám dragsteru musí být co nejnižší, aby měl stroj nízko těžiště a spolu s jezdcem i co nejmenší čelní odpor. Kola mají disky odlité z elektronu. Přední kolo bývá vybaveno duší, zadní pneumatika je co možno nejširší a bezdušová.
Přísné předpisy
Takové monstrum však nemůže jít jen tak na trať. Aby dragster mohl být provozován, jeho stavba probíhá podle přísných mezinárodních regulí, které kladou velký důraz na bezpečí jezdce i diváků. Nakonec motocykl prověří technický komisař, a je-li vše v pořádku, stroj dostane certifikát, na základě kterého je s ním možno závodit. I tak ale jsou závody nebezpečné a výzvy pořadatelů citované v záhlaví článku mají opodstatnění.
MINIDRAGSTER
Pavel Horáček z Prahy závodí ve třídě do 50 ccm s miniaturním dragsterem odvozeným od italského dětského motocyklu Ducati pro okruhové závody. Zajímavostí stroje je jeho řazení. Namísto převodovky má upravenou "přehazovačku" z horského kola. Ovládání je umístěno na řídítkách.
ZAHŘÍVÁNÍ PNEUMATIK
Tímto způsobem zahřívají mechanici dragsterů vyšších tříd zadní pneumatiku, aby měla v počátečních vteřinách startu co největší přilnavost.
