Pokud máme věřit slavným Darwinovým myšlenkám, pak by na Zemi sotva přežilo něco, co postrádá určitý význam. Platí to i o bezbarvých či bělavých zvířatech, tvorech, jejichž tělesná schránka postrádá barvy. Na první pohled vypadají zcela bezbranně a odevzdaně, ovšem není tomu tak. Ve svém životním prostředí jsou úspěšní, unikají nebezpečí, dravci je nedostihnou, barvy prostě nepotřebují. Pokusme se tedy odhalit pozadí celé záhady.
Neviditelní
Zmizet nepříteli z očí se nám podaří dvojím způsobem. Buď přizpůsobíme svou barvu okolí, resp. pozadí, nebo mu umožníme, aby naším tělem pozadí viděl - staneme se bezbarvými, průhlednými. Tuto druhou možnost kupodivu využívá mnohem méně živočichů než tu první a otázkou zůstává proč. Vždyť na první pohled je ztráta zbarvení daleko jednodušší než složité maskování povrchu. Co by za to daly všechny armády světa, kdyby nemusely svá vojska a zbraně maskovat kombinací zelené a hnědé, případně na písku žlutou a na sněhu bílou, ale kdyby natřely třeba tank neznámou kapalinou, nepřítel by skrze něj viděl do dálky a nanejvýš by zahlédl maličkou část jeho útrob. Skutečně, takhle funguje celá řada živočichů, jejichž tělo je dokonale průhledné. Z pochopitelných důvodů se jedná většinou o živočichy vodní, primitivními láčkovci začínaje a rybami konče.
Typickými a známými neviditelnými živočichy jsou třeba medúzy. Jejich rosolovitá těla až na některé druhy a případně menší části těl jsou prosta jakékoliv pigmentace, a pokud se nechají unášet vodou, ani je neuvidíte. Ostatně, kdo někdy plaval třeba v Baltském moři, ten si jistě vzpomene, jak nepříjemné je co chvíli rukou vrazit do neviditelného medúzího těla.
Mezi rybami je neviditelných a dokonale průhledných druhů či skupin celá řada. Akvaristé jistě znají tetru průhlednou (Chanda ranga), která se občas prodává ve specializovaných prodejnách nebo na burzách. Její tělo by mohlo skvěle sloužit jako učebnice rybí anatomie, protože svaly a ploutvičky jsou krásně průhledné, takže je nápadné jen oko a mozková část hlavy a dále vnitřní orgány, ukryté v malé břišní dutině v přední části těla rybky. Obdobně průhledná je ovšem celá řada ryb jak sladkovodních, tak i mořských. Vždy se jedná o obranu před nepřítelem, který má mnohem více problémů, jak odhalit kořist.
Nepotřební
Průhledné a bezbarvé tvory ovšem najdeme i na místech, kde bychom možná žádný život nehledali a kde je ztráta barevnosti naprosto logická - tam, kam nikdy nedopadá sluneční záření, které jediné dokáže barvy odhalit. Jedná se o mořské hlubiny, a hlavně o jeskynní systémy, ve kterých za určitých okolností skutečně existuje život.
Živočichy najdeme pochopitelně jen tam, kde je nějaká potrava - do mořských hlubin padají uhynulí tvorové z horních vrstev vodního sloupce, do jeskyní ji zase přináší průvan nebo vodní toky, které střídavě plynou na povrchu a střídavě ukryté pod zemí. Této potravy je ovšem málo, a tak většina jeskynních tvorečků je drobného vzrůstu. Výjimkou je třeba jedna slepá ryba z amerického státu Kentucky, dorůstající dvaceti centimetrů, a někteří mloci, o kterých se ještě zmíníme.
V hlubinách i v jeskyních mnoho tvorů vedle barvy těla ztrácí i zrak - důvod je shodný, není tam světlo, není vidět, či spíše není důležité vidět. Mnohem větší uplatnění nacházejí další smysly, zvláště hmat a čich. Velmi rozvinutý bývá systém postranní čáry - řady tlakových receptorů podél těla, které registrují proudění vody a vibrace. Další zvláštní tlakové receptory někdy najdeme i na hlavách a na ocase. Pomocí těchto čidel se hlavně jeskynní ryby dokonale orientují ve svém omezeném životním prostředí. Jeskynním korýšům zase výtečně pomáhají prodloužená tykadla, která jsou na koncích opět opatřená citlivými receptory.
Vedle drobných bezobratlých a ryb žijí na místech stálé tmy i někteří další obratlovci, například mloci. Již v roce 1680 byl v jeskyních jihovýchodní Evropy objeven podivný dráček růžové barvy s nádherně červenými vnějšími žábrami, jehož oči byly překryté kožní blankou. Až později byla poznána jeho příbuznost s mloky a dostal jméno macarát jeskynní.
Podobný mlok žije i v jeskyních Texasu. Má tenké a jemné nožky, s jejichž pomocí se nade dnem doslova vznáší, a na těle a v okolí tlamky zvláštní nervová zakončení, upozorňující ho na přítomnost kořisti.
Bezbarvá nebo nebarevná zvířata obyčejně každý ani nezaznamená. Je to trochu škoda. Jejich život bývá nesmírně zajímavý a v mnohém tajemný. Navíc je pravděpodobné, že právě na místech bez světla, jako jsou mořské hlubiny nebo jeskynní systémy, žije dosud nejvíce neznámých živočišných druhů.
PRŮHLEDNÉ RYBY
Celá řada drobných druhů ryb postrádá jakékoliv barvy, někdy jsou dokonce zcela průhledné, a pokud na jejich těle uvidíme nějakou barvu, tak nanejvýše na ploutvičkách. Jejich ochranné "nezbarvení" je velice praktické a pomáhá jim odolávat neustálým útokům predátorů.
