O tom, kdo první okusil chuť čokolády, se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že první Evropané si na produktech z kakaových bobů mohli pochutnávat teprve až po objevné výpravě Kryštofa Kolumba. Kakaovníky totiž původně rostly pouze v pralesích Jižní Ameriky a jejich plody se semeny se do Evropy dostaly až na obchodních lodích v šestnáctém a sedmnáctém století.
Bílí dobyvatelé Střední a Jižní Ameriky naráželi na kakaové boby u kmenů tamních indiánů dost často. Kakaovník byl pro původní obyvatele plodinou téměř posvátnou a jen vyvolení jedinci směli pít nápoj připravený z rozemletých kakaových bobů. Pod takovým indiánským nápojem si ale nepředstavujme sladké kakao připravené z mléka, jaké si vaříme k snídani, ale spíš hořkou, hustou tekutinu kořeněnou vanilkou a chilli paprikou.
Kakaové boby byly i platidlem a jejich množství ukazovalo, jak je ten který člověk majetný. Za deset bobů si indiánský boháč mohl koupit slušnou večeři a za sto bobů mohl získat například i otroka.
Kakao pro evropskou šlechtu
První kolonie na americkém kontinentě patřily objevitelské zemi - Španělsku, a tak i kakao proniklo do Evropy na španělských lodích. Šlechta se však zpočátku ke kakaovým bobům i čokoládě, připravované podle indiánské receptury, stavěla velice odmítavě. Hořký nápoj míchaný z vody, drcených bobů a koření neměl u Evropanů šanci, i když byl americkými objeviteli vychvalován a doporučován pro své povzbuzující účinky. Zde sehrála významnou roli církev. V polovině šestnáctého století vymyslely misionářky v Mexiku nový recept na přípravu čokolády, když smíchaly drcené boby s cukrem. Takto získaný nápoj byl nejen výživný, ale i velmi lahodný. Netrvalo dlouho a čokoláda se rozšířila do všech šlechtických sídel po celém Španělsku.
Čokoláda jako životabudič
Stejně jako v dávných dobách mezi indiány stala se čokoláda v Evropě něčím mimořádným. Byla výsadou vyšších vrstev, které za ni byly ochotny také náležitě zaplatit. Například dovozní clo na kakaové boby v Anglii v druhé polovině sedmnáctého století bylo tak vysoké, že obchodníci museli platit za jedno kilo bobů až tři čtvrtě kila zlata. Přesto byl zájem o čokoládu mimořádný.
Od indiánů byly totiž známy její silně povzbuzující účinky. Kněží křesťanské církve pili čokoládu v dobách půstu, čímž toto období mnohem lépe snášeli. Světské poživače čokolády zajímaly spíš její afrodiziakální účinky. Francouzské šlechtičny v osmnáctém století hojně napájely tímto hnědým nápojem nejen sebe, ale i své milence.
V pozdějších dobách byly čokoládě připisovány vlastnosti téměř všemocného léku. To k době objevování nových zemí patřilo. Z různých částí světa byly dováženy různé plodiny, jež byly pro Evropany nezvyklé. Ti jim pak připisovali zázračné vlastnosti, aniž si to mnohdy zasloužily. Jisté však je, že čokoláda působí na člověka povzbudivě - po jejím požití se cítí lépe.
Čokoládový strom
Kakaovník je tropický strom, jehož původním domovem je deštný prales v povodí Amazonky. Ve volné přírodě roste v nižších patrech pralesa, kde má dostatek stínu a vlhkosti. Na rozšíření této rostliny po celé oblasti Střední a Jižní Ameriky měly zásadní vliv indiánské kmeny. Po odhalení kvalit kakaovníku Evropany byly plantáže této rostliny zakládány i Africe a Asii, takže dnes na ně můžeme narazit ve všech tropických oblastech světa.
Kakaovník je velice zajímavý strom. Dorůstá výšky pěti až osmi metrů, jeho koruna je rozložitá, ale plody nerostou na větvích, nýbrž obrůstají kmen. Uvnitř plodů bývá 15 - 40 bobů. Ty se před zpracováním vylupují a fermentují (nechají zkvasit) v jámách v zemi či ve speciálních nádobách. Poté se suší a expedují ke zpracovateli.
Kakaovník pravý (Theobroma cacao)
a - plod dlouhý 10-20 cm, v průměru 5-10 cm
b - květ (žlutavý až červený)
c - semeno velikosti mandle (hnědočervené až fialové)
d - podélný průřez plodem
e - listy (lesklé, kožovité, podlouhle vejčité)
Výroba čokolády
Dnešní výroba čokolády je plně automatizovaná. Sušené kakaové boby se praží v pecích, potom se zchladí a zbavují slupek a klíčků. Takto připravené boby se rozemelou, čímž se získá hustá, tmavě hnědá olejnatá pasta, která je základem pro všechny kakaové výrobky. Z této pasty se lisováním odděluje kakaové máslo - žlutá tekutina, z níž se vyrábějí tuhé čokolády - od hnědého kakaového prášku. Bílá tabulková čokoláda se vyrábí z čistého kakaového másla s přísadami cukru a jiných ingrediencí, do hnědých čokolád se přidává kakaový prášek. Přesné recepty čokolád různých značek jsou však výrobci přísně střeženy.
ČOKOLÁDA JEN PRO LIDI?
Jistě jste už někdy slyšeli, že dáváte-li svému pejskovi čokoládu, vážně ohrožujete jeho život. Trávicí soustava masožravých zvířat se totiž v mnohém liší od trávicí soustavy člověka. Psi jsou na látky obsažené v čokoládě (kofein, theobromin) mimořádně citliví a nedokáží je tak rychle vyloučit. Tyto látky, působící na psa ve větším množství jako jedy, zůstávají v jeho těle až devětkrát déle, než jak by tomu bylo u člověka. Smrtelná dávka čokolády je asi 50 až 60 gramů na kilogram hmotnosti psa. Takže raději si nechte tento pamlsek pro sebe. Vám neublíží.
ORION - NAŠE ČOKOLÁDOVÁ HVĚZDA
Orionka je u nás největší čokoládovnou. Založil ji v roce 1896 František Maršner, který v Praze na Vinohradech vyráběl turecký med. Měl obrovský úspěch, a tak netrvalo dlouho a Orion se stal nejslavnější firmou na výrobu cukrovinek v Čechách. Dnes, po více než sto letech, si můžete z široké palety výrobků slavné čokoládové hvězdy vybrat, na co jen máte chuť.
