"Nezmocnil se nás pocit divoké radosti nebo vzrušení, spíše takové tiché uspokojení smíšené s trochou překvapení. Tolik horolezců před námi se pokoušelo zdolat vrchol, a neuspěli. Teď jsme tam s Tenzingem stáli bylo těžké tomu uvěřit."
Historie zdolávání nejvyšší hory světa
Tak popsal svoje pocity Edmund Hillary, jenž spolu s Tenzingem Norkejem stanul 29. května 1953 na vrcholu Mount Everestu. Everest však lákal dobrodruhy už dlouho předtím. Nejvytrvalejším z nich byl bezesporu Angličan George Leigh Mallory, jenž se o zdolání nejvyšší osmitisícovky opakovaně pokoušel ve 20. letech minulého století. Když se ho novináři ptali, proč mu Everest nedá spát, odpověděl dnes už slavnou větou: "Protože tam je!" Neústupnost, s jakou se odmítal vzdát svého snu, se mu nakonec stala osudnou. Ze své poslední výpravy k vrcholu se do základního tábora už nikdy nevrátil.
MALLORYHO TAJEMSTVÍ
Bylo to 8. června 1924. Mallory a teprve dvaadvacetiletý Andrew Irvine opustili časně ráno tábor VI (8145 m) a vydali se k vrcholu. Nad jejich vybavením by se dnešní horolezec zděsil - oblečeni byli do tvídových bund a kamaší, při lezení používali konopná lana a dřevěné kolíky, na zádech vlekli 17 kg těžké dýchací přístroje. (Šerpové se jim smáli, že si do Himálaje přivezli anglický vzduch.) Když do tábora dorazil další člen výpravy Noel Odell, spatřil na hřebeni ve výšce kolem 8600 metrů dva tmavé body. Než stačil nabýt jistoty, že opravdu vidí horolezce, vrchol zakryly mraky; Malloryho s Irvinem od té doby nikdo živé nespatřil. O devět let později nalezli Britové ve výšce 8450 metrů cepín se znaky Malloryho výpravy, roku 1960 objevila čínská expedice na extrémně
NEPÁL SE OTEVÍRÁ
Velké věci se kolem Everestu začaly dít počátkem 50. let minulého století. Během války se zásluhou armádních výzkumů výrazně vylepšila horolezecká výbava, kromě toho se vědělo víc o chování organismu ve vysokých nadmořských výškách. Po čínské okupaci Tibetu (1951) se severní přístup k hoře expedicím uzavřel, naopak Nepál jim poprvé v historii vyšel vstříc. Jižní, do té doby zapovězená cesta byla volná. Přesněji řečeno: v cestě už nestály nepálské úřady, horolezce však čekala jiná překážka - ledovec Khumbu. Kdo se chtěl pokusit o zdolání Everestu, musel nejprve překonat ledovec, který je v neustálém pohybu, objevují se v něm nové trhliny a jednou nalezená cesta může být zanedlouho neschůdná.
KDO BUDE PRVNÍ?
CESTA K VRCHOLU
Na řadě byli Hillary s Norkejem. Založili nový výškový tábor v 8500 metrech, přespali v něm a 29. května v 6.30 se vydali k vrcholu. Nevysoko nad místem, z něhož se před třemi dny vrátili Evans s Bourdillonem, na ně čekal 12 metrů vysoký skalní stupeň. Věděli o něm předem, ale netušili, zda je v lidských silách ho překonat. "Měli jsme jeden problém, který dnešní horolezci už nemají: psychologickou bariéru. Nevěděli jsme, zda je vůbec možné vrcholu dosáhnout," vzpomínal později Hillary. Naštěstí nalezl místo, kde se led odkláněl od skály, a škvírou se dostal nahoru, Norkej za ním. Stupeň dnes nese jméno Hillaryho výšvih. Opatrně postupovali po hřebeni. Přestože používali kyslíkové přístroje, byl každý další krok nesmírně vyčerpávající. V 11.30 konečně stanuli na vrcholu, velký sen se stal skutečností. Fascinující zážitek, jejž nikdo před nimi neokusil, Norkej popsal těmito slovy: "Na všechny strany kolem nás ležel Himálaj, rozprostřený mezi Nepálem a Tibetem. Abyste viděli vrcholy blízkých hor, obrů Lhotse, Nuptse a Makalu, museli jste se dívat směrem dolů. Největší hřeben na světě, včetně Kančendžengy, vypadal jen jako malé hrbolky pod úchvatnou oblohou." Nemohli se ale zdržet příliš dlouho, čekala je nebezpečná cesta zpátky. Přes řadu nesnází se šťastně dostali do tábora, kde je přátelé bouřlivě přivítali. Za padesát let, které od té doby uplynuly, na Everest vystoupily stovky horolezců nejrůznějšími cestami a nejrůznějšími technikami. Přes 170 lidí už na jeho svazích zahynulo, hora si každoročně vybírá svou daň. Odvážní muži a ženy se ale rizikem odradit nedají. Řečeno s Hillarym: "Kdyby bylo vše snadné, život by byl neuvěřitelně nudný."
STŘECHA SVĚTA
Mount Everest leží v Himálaji na hranici Tibetu (dnes součást Číny) a Nepálu. Vznikl před 50 miliony let při srážce eurasijské a indicko-australské zemské desky. Ve starších atlasech najdete výšku 8848 m, přesnější měření koncem 90. let minulého století však údaj upravilo na 8850 m. Za nejvyšší horu světa byl Everest prohlášen až roku 1852 a ještě dalších třináct let jej Evropané znali pouze jako "vrchol XV". Své dnešní jméno dostal po vedoucím zeměměřičského ústavu Georgi Everestovi. Číňané hoře odedávna říkají Ču-mu-lang-ma, Bohyně matka Země, pro Nepálce to zase je Sagarmatha, Bohyně nebes.
HISTORICKÁ PRVENSTVÍ
1953 (29. května) - první na vrcholu: Edmund Hillary a Tenzing Norkej.
1975 (16. května) - první žena: Japonka Junko Tabeiová.
1978 (8. května) - bez kyslíkového přístroje: Ital Reinhold Messner a Rakušan Peter Habeler.
1980 (17. února) - zimní výstup: Poláci Krzysztof Wielicki a Leszek Cichy.
1980 (20. srpna) - sólo výstup: R. Messner.
1984 (15. října) - první československá výprava. Byli v ní i Češi, ale vrcholu dosáhli pouze Slováci Jozef Psotka a Zoltán Demján. (Psotka při sestupu zahynul.)
1991 (17. května) - první Čech: Leopold Sulovský.
2000 (7. října) - sjezd na lyžích: Slovinec Davo Karničar.
2001 (23. května) - sjezd na snowboardu: Francouz Marco Siffredi. O rok později Marco při pokusu o ještě náročnější trasu zmizel beze stopy.
