I když architekta Richarda Vyškovského (72) přivedla k papírovým modelům náhoda, zůstal jim věrný a díky této náhodě, která přehodila výhybku v jeho životě, můžete dnes v ABC najít ke slepení skoro cokoliv: hrady a zámky, auta, bojovou techniku, roboty, indiány i betlémy.
I když architekta Richarda Vyškovského (72) přivedla k papírovým modelům náhoda, zůstal jim věrný a díky této náhodě, která přehodila výhybku v jeho životě, můžete dnes v ABC najít ke slepení skoro cokoliv: hrady a zámky, auta, bojovou techniku, roboty, indiány i betlémy.
Když byl můj syn malý, stavěl jsem pro něj kolejiště a potřeboval jsem nějak oživit krajinu. Tehdy ale byly k dostání jen plastikové stavebnice z východního Německa, tedy architektura, která nemá s naší krajinou nic společného. To mě rozčílilo natolik, že jsem mu ty domečky vyrobil sám. Shodou okolností byl pak u nás na návštěvě jeden redaktor, napsal o tom do tehdejší Lidové demokracie a na článek se ozvali z Albatrosu a z časopisu ABC. Spolupráce byla na světě. Když jsem dělal kolejiště pro kluka, byla to pro mě zábava, nic "zlého" jsem netušil (směje se).
Při tvorbě vystřihovánek vás jistě ovlivnilo vaše zaměstnání ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů.
Ano. Spolupráce sice začala technickými modely, ale snažil jsem se tam postupně protlačit architekturu. Nejdřív lidovou, což je moje zamilovaná, a postupně i tzv. velkou slohovou. Dokonce se zjistilo, a to mám ověřeno, že modeláři mají největší zájem právě o architekturu.
Která byla vaše vůbec první papírová vystřihovánka?
Po vesnici s kostelíkem do kolejiště pro syna to byl do ABC model automobilu Packard Landauet z roku 1912. Vyšel v čísle 12 třináctého ročníku, 17. 3. 1969.
Vidím, že všechno precizně evidujete.
Já jsem si to původně zapisoval a teď to převzal můj syn, který moje vystřihovánky vyrábí. Evidence je potřebná, stává se nám, že jsou žádané i vystřihovánky z minulosti.
Jak dlouho takový model vzniká?
To je poměrně dost složitá záležitost a trvá opravdu dlouho. Nejprve si musíte vybrat objekt. Pokud budu mluvit za sebe, dávám přednost členitým. Oko se má na co upnout a podvědomě hledá, co tam ještě je. To je to, co model činí přitažlivým. Pak se musím rozhodnout pro měřítko.
Nakolik se měřítko projeví na výsledném vzhledu modelu?
Významně ovlivní přesnost zobrazení. Například na Pražském hradu v měřítku 1:500, který teď dělám, nemůžu prokreslit všechny detaily; jeden metr odpovídá dvěma milimetrům. Mám-li stanovené měřítko, připravím si podklady. Půdorysy, řezy domem, pohledy na střechy, fasády. Podklady musejí být úplně přesné (snažím se, aby tolerance mého projevu byla do 0,2 mm), potom z nich dělám "libreto", tedy skicuji, jak který díl bude vypadat, jeden po druhém.
A potom stavbu slepíte?
Podle libreta se teprve dělá originál. Nejdřív pouze v obrysech "nabílo", a z toho slepím zkušební model pro kontrolu. Až pak začínám graficky pojednávat a barevně zpracovávat jednotlivé díly. Hotový originál se naskenuje a poté ho nechám slepit. Mezitím dělám návodné kresby, píšu texty a teprve pak vše odevzdám do časopisu. Jen pro představu, na chrámu sv. Víta jsem dělal čtyři měsíce.
Snažíte se zachovat dokonale věrnost předlohy?
Maximálně, ovšem musím přitom respektovat možnosti papíru. Když si představíte, že některé prvky mají ve skutečnosti čtyři centimetry, je to pro mě vlastně jen tlustší čára.
Pomáhá vám při práci dnešní vyspělá technika?
Je to dvousečné, a někdy může přemíra techniky modelům spíš ublížit. Jde o to, že žádný objekt na světě nemá stejnou barvu v celé své ploše, i mírně prohnutá omítka hází stín. Takové detaily nakreslíte jedině rukou, a ne počítačovou technikou. Dnes je ovšem běžné, že na to autor v grafickém programu natáhne jedinou barvu. A to je po mém soudu vražda.
Máte přehled, kdo lepí vaše vystřihovánky?
Pokud vím, jsou to děti zhruba od osmi let až po staré pány. Setkávám se s nimi na modelářských soutěžích, organizátoři mě tam vždycky ukazují jako přežilého
brontosaura. Když se ke mně přihlásí dospělí lidé, že začínali s mými vystřihovánkami a skončili u studia architektury, nesmírně mě to těší.
Tušíte, co stojí za jejich modelářskou vášní?
Povím vám jednu příhodu. Pan Roman Kunst, vynikající modelář, učí matematiku na střední škole. Když jsme se před dvěma lety seznámili, prohlásil, že neustane, dokud nedá dohromady všechny modely, které jsem kdy udělal. A skutečně to plní. To je důkaz, že to může pohltit opravdu každého.
Existuje stupnice obtížnosti, aby se modelář snáz zorientoval?
Obecně ne. My máme vlastní, pětistupňovou. Ale její hranice jsou ošidné. V ABC je to dost jasné, modeláři mají možnost si vybrat od pokladniček až po obtížné architektonické stavby. V obchodě záleží na prodavači. Zda se bude snažit prodat za každou cenu, nebo rovnou řekne: tohle si nekupuj, to nesložíš.
Prozradíte, co teď chystáte?
To je tak daleko, že o tom raději neuvažuji. Odhaduji, že ještě dva roky strávím na Hradě. Ale rád bych, protože jsem rozený Vídeňák, udělal jako vzpomínku na své mládí Riesenrad, to obrovské pouťové kolo s vagonky.
TŘICET PĚT LET VYSTŘIHOVÁNEK
Richard Vyškovský (72) se narodil ve Vídni a tam také vyrůstal. Vystudoval architekturu a značnou část života zasvětil restaurování památek v Čechách i Jugoslávii. Náhoda ho zavedla do světa papírového modelářství, vystřihovánky tvoří přes třicet let. Vycházejí od roku 1969 v ABC a v současnosti je vydává Richard Vyškovský mladší ve svém studiu www.erkotyp.cz. Modely můžete od 31. května 2003 zhlédnout na výstavě Papírový svět v Prachaticích.
