Jiří Grygar patří bezesporu k našim nejznámějším vědcům. Jeho tvář je známá z televizních obrazovek a jeho jméno je pro řadu Čechů synonymem vesmírného výzkumu. I když u Grygarů ábíčko nikdy nečetli, má tento astronom k našim čtenářům hodně blízko.
Jiří Grygar patří bezesporu k našim nejznámějším vědcům. Jeho tvář je známá z televizních obrazovek a jeho jméno je pro řadu Čechů synonymem vesmírného výzkumu. I když u Grygarů ábíčko nikdy nečetli, má tento astronom k našim čtenářům hodně blízko.
Těch je. Od dětství jsem obdivoval Tycha Brahe (1546-1601), který bez dalekohledu dokázal pozorovatelsky úžasné věci. Na vysoké škole mi zase mimořádně imponoval americký astrofyzik indického původu Subrahmanyan Chandrasekhar (1910-1995) nesmírnou důkladností a šíří svého vědeckého záběru, od studia stavby běžných hvězd až po vysvětlení existence bílých trpaslíků a černých děr. Později jsem se setkal s celou řadou obdivuhodných badatelů, namátkou budu jmenovat ruské astrofyziky Jakova Zeldoviče (1914-1987) a Iosifa Šklovského (1916-1985) či Holanďana Jana Oorta (1900-1992). Z fyziků pak nade všechny ční Isaac Newton (1643-1727) a Albert Einstein (1879-1955).
Kdy jste se rozhodl, že budete astronomem?
Bylo mi tehdy devět let a to rozhodnutí padlo po přečtení populárně-vědeckého spisku pro mládež, který napsal Josef Pospíšil pod názvem: Vesmír novýma očima. Bylo tam tolik pro mě nových a vzrušujících informací, že jsem se pevně rozhodl, že právě tuto práci bych chtěl jednou dělat.
Vaše jméno se dostalo do povědomí veřejnosti hlavně televizním seriálem Okna vesmíru dokořán, který se točil více než deset let. Jak na tento seriál vzpomínáte?
Byla to náramně podivuhodná práce už proto, že jsem kvůli natáčení musel o víkendech dojíždět z Řeže, kde jsem tehdy pracoval, do studia Slovenské televize v Mlynské dolině v Bratislavě. Byla to také neopakovatelná příležitost objektivně veřejnosti ukázat, kam kráčí soudobá astronomie, přestože naše sdělovací prostředky byly tehdy přísně střeženy komunistickou cenzurou, která jednak tok informací výrazně zdržovala a jednak nadržovala zprávám o objevech sovětských vědců. A v této podivné době jsme si mohli dopřát ten luxus připravovat seriál naprosto bez cenzurních zásahů jedině s tím omezením, že jméno scenáristy dr. Vladimíra Železného se nesmělo vyskytnout v titulcích. Seriál byl původně šestidílný, ale divácký ohlas byl tak příznivý, že jsme nakonec natočili plných 30 dílů a skončili až tehdy, když se v roce 1992 Československá republika rozpadla.
Co považujete za největší astronomický objev posledních deseti let ve světovém měřítku
To je nesnadná otázka, neboť těch objevů je mnoho a s odstupem času je naši potomci skoro určitě uvidí v jiném žebříčku významnosti. Osobně bych po delším váhání tak označil určení stupnice vzdáleností pro tzv. zábleskové zdroje záření gama, což se podařilo kolektivním úsilím mnoha
A u nás?
V české astronomii považuji za nejvýznamnější objev prvního meteoritického roje, který loni v létě učinili ondřejovští astronomové z tamějšího oddělení meziplanetární hmoty pod vedením dr. Pavla Spurného. Navázali tak na světové prvenství téže skupiny z dubna roku 1959, kdy byl pod vedením dr. Zdeňka Ceplechy poprvé na světě na základě snímku bolidu v atmosféře nalezen na Zemi meteorit, označený nyní jako příbramský. Loni v dubnu přeletěl totiž nad jižními Čechami další bolid, který se podařilo na základě výpočtů dr. Spurného nalézt jako meteorit v předhůří bavorských Alp. Ukázalo se, že oba zmíněné meteority obíhaly před střetem se Zemí ve sluneční soustavě po téže eliptické dráze, což je naprosto neuvěřitelný objev, když uvážíme, že v celé historii astronomie máme jen čtyři takto přesně doložené dráhy meteoritů, a z toho dvě získali právě naši hvězdáři.
Kdybyste se setkal se "Vševědoucím", na jakou otázku byste chtěl znát odpověď?
To je zajímavé, prakticky stejnou otázku položili řadě význačných světových astronomů první třetiny 20. století a oni odpovídali například, že by chtěli vědět, co je zdrojem zářivé energie hvězd nebo jakou rychlostí se vesmír rozpíná. Ale nejlíp odpověděl praotec teorie velkého třesku, belgický duchovní Georges Lemaitre (1894-1966). Nejprve položil otázku, zda byl vesmír někdy v klidu, anebo se od počátku rozpínal, ale pak hned dodal, že by požádal Vševědoucího, aby mu neodpověděl, neboť nechce připravit příští generace astrofyziků o potěšení hledat a nalézt správné řešení. Osobně bych se tedy optal, proč je vesmír takový, jaký je, a hned bych dodal totéž co Lemaitre.
Člověk postavený před nekonečnost vesmíru, jeho dokonale fungující systém, nemůže nepřemýšlet o Bohu. Prý i někteří kosmonauti, kteří se vrátili z vesmíru, se obracejí k víře. Na druhou stranu vaše povolání vyžaduje přesnost a objektivitu. Jak vnímáte otázku víry vy?
To je pravda. Téměř všichni američtí astronauti, kteří se procházeli po Měsíci v programu Apollo, se po návratu na Zemi shodli v tom, že tato zkušenost vyvolala nebo posílila jejich náboženskou víru. Přitom právě oni museli ve své náročně profesi prokázat neobyčejnou přesnost a objektivitu, takže je zřejmé, že náboženská víra a vědecká objektivita se navzájem nijak nevylučují. Dokonce si myslím, že vědění a víra se mohou navzájem podporovat a obohacovat. Obrazně řečeno, čím více nahlíží vědec Bohu pod pokličku, tím více Boha obdivuje a vidí, že stvořil úžasné dílo, před nímž všechny lidské výtvory docela blednou.
Chtěl byste se setkat s mimozemšťany?
To víte, že ano. To by byl epochální zážitek nejenom pro mne, ale pro všechny pozemšťany. Potíž je v tom, že "oni" se sami nehlásí, a my na nějaké návštěvy v mimozemské cizině zatím nemáme.
Čtete sci-fi? A myslíte si, že by mohla mít reálný základ?
Sci-fi je velmi široce rozkročená literární oblast, od podobenství o lidské společnosti (např. R. Bradbury nebo K. Čapek) až po fantasmagorie o
Co si myslíte o astrologii a horoskopech? Je to jen neškodná zábava, nebo v sobě víra v moc planet nad lidskými osudy nese nějaká nebezpečí?
Horoskop je diagram, ukazující, kde pro určitý čas a dané pozorovací místo na povrchu Země se zrovna nacházejí planety, Slunce a Měsíc. To je ve věku počítačů snadná úloha pro každého, kdo si do svého pécéčka natáhne příslušný program, a to samo o sobě může být docela užitečné, když se chci večer podívat na nebe a sledovat očima, kde jsou zrovna planety. Astrologie začíná teprve tvrzením, že z tohoto postavení nebeských těles v okamžiku zrození člověka lze předpovědět, jaký bude mít onen člověk osud či jaké vlohy a charakterové vlastnosti. Žádné příčinné souvislosti mezi polohami planet na nebi a děním na Zemi nebyly nikdy zjištěny. Je to ostatně i mimořádně málo pravděpodobné. Avšak kdyby takové souvislosti přece jen byly, daly by se rozpoznat statisticky porovnáním velkého množství skutečným osudů a vlastností lidí s odpovídajícími astrologickými předpověďmi z jejich horoskopů. To se už mnohokrát udělalo na základě souborů desítek tisíc jedinců, a výsledek je vždy týž: shoda je nepatrná a odpovídá shodě pro náhodné hádání. Astrologie je v nejlepším případě hodně hloupá zábava, v nejhorším případě může způsobit vážné škody psychicky labilním lidem, kteří uvěří svému astrologovi. Astrology si vydržovali i mnozí diktátoři a vždycky to dopadlo špatně jak pro ty diktátory, tak i pro jejich hvězdopravce.
RNDr. Jiří Grygar, CSc., je známý český astrofyzik, který v mnoha svých dílech polidštil astronomii a předložil ji čtenáři či divákovi jako vědu zábavnou a zajímavou. Narodil se v roce 1936, vystudoval Přírodovědeckou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu na Univerzitě Karlově v Praze. Dodnes pracuje ve Fyzikálním ústavu AV ČR v Praze. Napsal celou řadu vědeckých publikací, provázel televizním seriálem Okna vesmíru dokořán, nyní i televizním diskusním pořadem Zlaté století astronomie a můžete jej slyšet i v pravidelném rozhlasovém pořadu Meteor. Jednou z jeho posledních aktivit bylo vydání cédéčka Vesmírný příběh, se kterým jsme vás na stránkách ABC již seznámili. Internetové stránky Jiřího Grygara najdete na adrese www.astro.cz/~grygar.
