Vyvinout moderní nadzvukový bojový letoun dnes není jednoduchá záležitost. Dokazují to typy Gripen, Typhoon a Rafale, které připravili letečtí výrobci ze západní Evropy. Jejich zařazení do služby ve vojenských letectvech se proti původním plánům značně opozdilo.
Vyvinout moderní nadzvukový bojový letoun dnes není jednoduchá záležitost. Dokazují to typy Gripen, Typhoon a Rafale, které připravili letečtí výrobci ze západní Evropy. Jejich zařazení do služby ve vojenských letectvech se proti původním plánům značně opozdilo.
Zrod supersoniků Gripen, Typhoon a Rafale, považovaných za bojové letouny čtvrté generace, lze vysledovat až do přelomu 70. a 80. let.
Přestože právě přicházely do služby letouny Tornado a Mirage 2000, velení nejvýznamnějších západoevropských vzdušných sil se začalo zabývat jejich perspektivní náhradou. Nemyslete si ale, že se tak dělo se zbytečně velkým předstihem. Vývoj nadzvukového víceúčelového letounu na kvalitativně vysoké úrovni totiž vůbec není časově, technologicky ani finančně snadný. Hodně práce si vyžádalo vytříbení nové aerodynamické koncepce delta-kachna, kterou se uvedená trojice letounů vyznačuje. Značné úsilí museli vývojáři věnovat rozsáhlé palubní elektronice neboli avionice. Do hry totiž vstoupily elektroimpulsní systém řízení (fly-by-wire) a tzv. skleněný kokpit s barevnými grafickými displeji místo klasických ručičkových přístrojů. Rozsáhlý výzkum a vývoj si kromě jiného vyžádaly také netradiční výrobní materiály, které jsou dalším charakteristickým rysem všech tří uvedených letadel.
ŽIVOT PLNÝ ZVRATŮ
Snad nejkomplikovanější vývoj měl projekt Eurofighter Typhoon. V roce 1977 si vlády Německa a Velké Británie společně objednaly studie o vývoji budoucích požadavků Luftwaffe a královského letectva RAF (Royal Air Force) a jejich vlivu na bojové letouny. Během dalšího roku se k nim připojila Itálie a vznikl návrh společného taktického letounu TCA (Tactical Combat Aircraft). Krátce nato však firmy British Aerospace a MBB zpracovaly podobný projekt ECF (European Combat Fighter). Ani ten ale nebyl definitivní. V září 1982 se totiž na aerosalonu ve Farnboroughu
představil projekt ACA (Agile Combat Aircraft), ze kterého konečně vznikl program EFA (European Fighter Aircraft). Po různých peripetiích v něm přijaly účast vedle firem MBB (dnes součást obří skupiny EADS) a British Aerospace také Aeritalia (nyní Alenia) a španělská firma CASA. Výsledkem se stalo konsorcium Eurofighter. Přímý vývoj "čtyřnárodnostního" bojového letounu, pro který bylo později vybráno jméno Typhoon, byl zahájen v roce 1988. Celkem sedm prototypů letounu EFA, označených DA1 až DA7, se do vzduchu dostalo v letech 1994 až 1997. Bylo to se značným časovým skluzem a příčinou byly problémy nikoliv technického, nýbrž ekonomického rázu. Německo dokonce chtělo v 90. letech od programu EFA odstoupit pro přílišnou finanční náročnost. Nakonec ale byla v prosinci 1997 definitivně objednána sériová výroba a nedávno se objevily první stroje. Celkem se postaví 620 typhoonů v jedno- a dvoumístném provedení, přičemž největším uživatelem s 232 stoji bude letectvo RAF. Luftwaffe převezme 180 strojů, vzdušné síly Itálie 121 a Španělsko zařadí do výzbroje 87 letounů. O eurofighter projevily zájem také rakouské vzdušné síly, které objednaly 24 kusů.
S FRANCOUZSKÝM ŠARMEM
I když se na vývoji letounu Eurofighter Typhoon původně podíleli i Francouzi, nakonec se rozhodli pro vlastní bojový stroj s libozvučným jménem Rafale. Aby firma Dassault snížila rizika, která by mohla později zasáhnout sériovou výrobu, postavila nejprve technický a technologický
vzorek Rafale A. Vyznačoval se pohlednými tvary s typicky francouzským šarmem a absolvoval zálet v červenci 1986. Posloužil k ověření návrhu letounu z hlediska aerodynamiky, avioniky i nových výrobních technologií. Výrobce poté připravil tři verze nového supersoniku. Pro Armée Lde l Air je určený jednomístný stíhací Rafale C a útočná dvousedad lovka s označením B. Jejich prototypy byly zalétány v květnu 1991 a v dubnu 1993. Aéronavale si objednala variantu Rafale M, jejíž první exemplář se vznesl do vzduchu během prosince 1991. A objednávky? Francouzské letectvo si pořídí 139 kusů Rafale B a 95 "céček", přičemž první bojeschopná letka nebude vytvořena dříve než v roce 2005. Námořnictvo má na zbrusu nové letadlové lodi Charles de Gaulle používat 60 strojů, z nichž dvanáct již zkoušejí piloti Flottille 12F. Firma Dassault nyní vyvíjí výrazně zdokonalenou verzi Rafale pro export.
OREL I LEV
O třetí západoevropský bojový letoun čtvrté generace se postarala firma Saab a vybrala pro něj jméno Gripen (bájná kombinace orla a lva). Popud k jeho vývoji dalo na začátku roku 1980 velení vzdušných sil Flygvapnet, které se zamýšlelo nad náhradou strojů J-37 Vigen. Saab si stejně jako další letečtí výrobci uvědomoval značnou vývojovou náročnost, a proto vznikla v září téhož roku zvláštní průmyslová skupina JAS, sdružující dále motorářskou firmu Volvo Flygmotor, společnost Ericsson Radio Systems
zabývající se elektronikou a podnik FFV Systems se specializací na zkušební a servisní zařízení. Novému letounu bylo přiděleno typové označení JAS-39. Šlo o počáteční písmena slov Jakt, Anfall a Spaning, jež vyjadřovala "trojúčelovost" Gripenu, který je schopen plnit současně role stíhacího, útočného a průzkumného letounu. Zalétání gripenu proběhlo 9. prosince 1988. Další zdržení programu způsobila závada systému fly-by-wire, vlivem které stroj havaroval v únoru 1989. Poté však s gripenem již nebyly vážnější problémy. Platilo to také pro jeho dvoumístnou cvičně bojovou verzi JAS-39B, zalétanou v dubnu 1996. Dodávku úvodní třicetikusové série pro Flygvapnet splnil Saab koncem téhož roku. Poté se pustil do produkce druhé série čítající 110 kusů a nyní připravuje výrobu 64 strojů modernizované verze JAS-39C. Švédský supersonik již zaznamenal také exportní úspěchy - 28 kusů pro jihoafrické letectvo, dalších 14 strojů si na deset let pronajmou vzdušné síly Maďarska. Zdálo se, že 24 letounů Gripen ponese i české výsostné znaky, avšak objednávka byla zrušena.
DASSAULT RAFALE
Jedno- a dvoumístný letoun Rafale se vyznačuje rozpětím křídla 10,86 m a délkou trupu 15,27 m. Vzletová hmotnost se pohybuje od 23,8 do 24,5 t podle verze. Maximální rychlost činí 1,8 machu, akční radius a dostup jsou 1850 km, resp. 16 800 m. Pohonnou jednotku tvoří dvojice dvouproudových motorů SNECMA M-88 o tahu po 75 kN. Základ výzbroje představuje kanon DEFA 7918 ráže 30 mm, závěsníky pojmou pumy a různé řízené rakety. Jde kupříkladu o střely Mica a Magic proti vzdušným cílům, Apache, Storm Shadow pro protizemní útoky i protilodní rakety AM-39 Exocet.
SAAB/BAE SYSTEME GRIPEN
Tento letoun je v jednomístné variantě určen pro stíhání, útoky na pozemní cíle a průzkum. Verze pro dva členy posádky slouží k bojovému výcviku. Rozpětí křídla je 8,4 m, délka trupu činí 14,1 m (14,76 m u dvousedadlovky). Stroj o vzletové hmotnosti 14 t vyvine rychlost dvou machů a vystoupá do výšky 17 000 m. Akční rádius je 800 km. Pohon zajišťuje jeden dvouproudový motor Volvo RM-12 s tahem 80,7 kN. Gripen je vyzbrojen kanonem Mauser BK-27, na závěsnících nese pumy a řízené rakety, třeba protivzdušné AIM-9L Sidewinder či Maverick proti pozemním
EUROFIGHTER TYPHOON
Tento víceúčelový bojový letoun se vyrábí v jednomístné stíhací a dvoumístné útočné verzi. Rozpětí jeho křídla činí 10,95 m, délka trupu je 15,96 m. Stroj o vzletové hmotnosti 23 t dosahuje největší rychlosti dva machy a má akční rádius 1390 km. Dostup je 16 800 m. K pohonu slouží dva dvouproudové motory Eurojet EJ-200 o tahu po 90 kN. Typhoon je vyzbrojen kanonem Mauser BK-27 ráže 27 mm, na závěsníky pod trupem a křídlem je možno umístit pestré spektrum pum a řízených raket: například protiletadlových ASRAAM a AMRAAM či protizemních Apache.
