Vzducholodě umožnily lidem dobýt vzdušné moře, provedly první strategické bombardování měst, sloužily ale i vědě a televizním přenosům z olympiád. A jejich využití ještě zdaleka není u konce.
Vzducholodě umožnily lidem dobýt vzdušné moře, provedly první strategické bombardování měst, sloužily ale i vědě a televizním přenosům z olympiád. A jejich využití ještě zdaleka není u konce.
Historie vzducholodi začíná u jejího předchůdce - balonu. Podle bájí, které se s vynálezem bratří Montgolfierů pojí, poskytl k jeho vzniku popud proud kouře z krbu unášející vzhůru kousky papíru a snad i spodnička paní Montgolfierové, vynesená teplým vzduchem ke stropu.
BALONY LETÍ K OBLAKŮM
RODÍ SE VZDUCHOLOĎ
Pro vývoj vzducholodě a vůbec letectví se stal důležitým hliník, který v roce 1827 izoloval německý chemik Wöhler. Neunikla mu jeho hmotnost, na kov podivuhodně malá. Výroba byla obtížná a drahá, takže teprve v roce 1853 Francouz Deville tohoto kovu vyrobil 50 kg, což byla celosvětová roční produkce. V roce 1884 se jej vyrobil již celý metrický cent a kilogram stál 102 franky, avšak o osm let později, v roce 1892, činila produkce 117 tun a kilogram stál pouze 7,5 franku.
První, kdo se z hliníku pokusil sestavit létající stroj, byl záhřebský obchodník David Schwartz, mluvící maďarsky a žijící v Rusku. Roku 1893 postavil v Petrohradě hliníkovou vzducholoď, kterou ale den před startem zničil požár. O dva roky později v Berlíně pak Schwartz postavil druhý aerostat. Měl tvar dělostřeleckého granátu, tuhý obal z 2mm hliníkového plechu a poháněl jej spalovací motor Daimler o výkonu 12 k. Hnacímu kolu řemenového převodu ale chyběla obruba. Záhy po úspěšném startu se řemen sesmekl, poškodil obal a aerostat se zřítil. Přihlížející komise poté znechucena odešla s rozhodnutím, že německý stát do podobných šílených pokusů už nebude investovat ani fenik. Natož do nějakých přivandrovalců, jako by nestačil domácí blázen, ten zlověstný pták Zeppelin.
DOUTNÍKY HRABĚTE ZEPPELINA
Na rozdíl od svých konkurentů se rozhodl umístit hangár, v němž se jeho duchovní dítko rodilo (a pak mělo parkovat), nikoli na pevnou zem, ale na hladinu Bodamského jezera. Vyloučil tak nebezpečí, že se při manévrech vzdušný koráb nárazem poškodí. Tím zalichotil württemberskému králi Vilémovi, který mu dal k dispozici základnu ve Friedrichshafenu a zaplatil stavbu 150 m dlouhého pontonu s hangárem. V hangáru se pak zrodilo těleso, jaké dosud svět neviděl. Řada prstencovitých přepážek z hliníku o průměru 11,7 m byla hustou sítí opět hliníkových podélníků propojena nýtováním do obřího doutníku o délce 128 m. V této tuhé kostře potažené plátnem bylo pak umístěno 17 plynových oddílů ze zlatotepecké blány o celkovém objemu 11 300 metrů krychlových vodíku. Celý, později tak typický "doutník" poháněly jen dva 16k motory v gondolách na přídi a zádi, z nichž každý poháněl přes transmise pár vrtulí vysunutých na ramenech mimo těleso vzducholodě. K prvnímu vzletu došlo v létě 1900 a LZ 1, jak zněl název vzducholodě, se při něm poškodila. K druhému letu došlo 17. října a teprve při třetím 21. října 1900 dosáhla výšky 400 m a rychlosti 9 m/s. Nákladnost zkoušek však vedla k finančnímu krachu. Hrabě se ale nevzdal, württemberský král mu dovolil vypsat loterii a z jejího výtěžku, ze zbytků rodinného jmění a z odprodeje kostry LZ 1 do šrotu postavil LZ 2 se silnějšími motory po 85 k.
Nezdar se ale opakoval. LZ 2, která k prvnímu letu vzlétla v listopadu 1905, byla zničena již při druhém startu. V následujících měsících prožíval hrabě Zeppelin nejhlubší depresi a ponížení svého života. Ani teď nekapituloval a 9. října 1906 vzlétla LZ 3 se dvěma motory Daimler po 125 k, jež konečně přinesla plnou satisfakci. V září 1907 setrvala ve vzduchu 8 hodin, což zaujalo vojenské představitele, kteří vypsali kritéria na vojenskou vzducholoď s vytrvalostí 24 hod a doletem alespoň 700 km. Na
I tato vzducholoď měla smůlu, neboť ji v údolí Rýna zničila bouře. Zeppelin ale už nebyl vystaven obvyklému posměchu, katastrofa naopak vyvolala vlnu solidarity a veřejné sbírky. Proto mohl v létě 1909 předat vojenské správě vzducholoď LZ 5, která požadované parametry vysoce překračovala. Armáda vzducholoď převzala jako Z II, tedy jako "Zeppelin č. 2", podle které se pak také začalo vyztuženým vzducholodím říkat zepelíny.
VE SLUŽBÁCH VÁLKY
Vojenské zakázky umožnily hraběti Zeppelinovi založit společnost, kde se pak zrodila flotila vzdušných obrů, s nimiž Německo vytáhlo do války a uskutečnilo nálety na Londýn a další britská města - první strategické letecké údery v historii. Celkovou kubaturou 244 tisíc m 3 svých vzducholodí představovalo Německo počátkem války vzdušnou supervelmoc a u svých protivníků vyvolalo skutečnou zepelínovou paniku, jejíž zvládnutí si vynutilo zřízení hlásné služby a nasazení speciálních stíhacích letek.
Je třeba říci, že hrabě Zeppelin se snažil o mírové využití svých vzducholodí. V roce 1909 založil dopravní společnost DELAG, která v letech 1910-14 disponovala sedmi zepelíny. V době, kdy českou senzací byl Kašparův let s jediným cestujícím v otevřené kabině, přepravovala DELAG jediným strojem 20 cestujících v komfortu uzavřených kabin a plánovala zahájit pravidelnou meziměstskou přepravu. Do války stihla přepravit 37 250 cestujících při 1600 letech bez jediné nehody.
PRŮZKUM, VĚDA, CIVILNÍ DOPRAVA
Ačkoli jako strategický bombardovací prostředek vzducholodě pro vysokou zranitelnost selhaly, měly i po první světové válce stále nad letadly jednu výhodu, a to obrovskou vytrvalost. Vydržely ve vzduchu desítky a desítky hodin, což se nedalo říci o žádném letounu. To byla nutná vlastnost pro námořní průzkum a transoceánské lety. K těmto účelům je využivaly především USA a Velká Británie.
USA zavedly důležitou inovaci, když si mohly dovolit nahradit vodíkovou náplň mnohem dražším, avšak nehořlavým heliem. Dne 3. září 1923 zahájila US Navy letové zkoušky s vyztuženou vzducholodí ZR-1 Shenandoah. Poté, co se 3. září 1925 nad Ohiem v bouři s větrnými
Podle versailleské mírové smlouvy Německo vzducholodě stavět nesmělo. Avšak v roce 1925 smlouva z Locarna umožnila stavbu dopravních zepelínů a ihned vypsaná národní sbírka poskytla prostředky na stavbu LZ 129 Graf Zeppelin, která mohla přepravovat přes oceán 25 cestujících s plným komfortem. V létě 1929 uskutečnil Graf Zeppelin let kolem světa a od roku 1930 obsluhoval linku do Jižní Ameriky, na níž za šest let přepravil bez nehody 10 400 cestujících. V roce 1936 přibyla ještě větší LZ 129 Hindenburg o objemu 190 000 m krychlových, která byla postavena pro dopravní společnost Deutsche Zeppelin-Reederei GmbH. Po přepravení 2057 cestujících 6. května 1937 při 55. letu do USA havarovala při přistávání v Lakehurstu a okamžitě vzplanula (kvůli embargu USA na helium byla plněna vodíkem). Během katastrofy, kterou v přímém přenosu vysílal rozhlas, zahynulo 35 lidí a znamenala definitivní konec vzducholodní přepravy.
BLIMPY A REKLAMY
Ač to není příliš známo, za druhé světové války vykonaly na straně Spojenců v námořním průzkumu a v boji proti ponorkám mnoho užitečné práce tzv. blimpy. Jednalo se o polovyztužené vzducholodě, jež stavěla firma Goodyear v typech L, G, K a M. Bojového typu K bylo postaveno 135 kusů a blimpy během války doprovodily 77 500 lodí v Atlantiku a 11 500 plavidel v Pacifiku, nalétaly 550 000 hodin při 55 900 akcích a jen jeden z nich byl ztracen nepřátelskou činností.
Pravzorem hlídkových blimpů byly reklamní vzducholodě a po skončení druhé světové války se vzducholodě k reklamě vrátily. V této roli je můžeme spatřit i dnes, mnohdy se světelnými tabulemi na bocích. Olympiády a velké sportovní podniky, jako třeba závody automobilů formule 1, jsou zpravidla snímány kamerami umístěnými v gondolách moderních vzducholodí, jež už nejsou stavěny z hliníku a balonového hedvábí impregnovaného gutaperčou, známou z románů Julese Verna, ale z materiálů, které vyvinul kosmický průmysl - z uhlíkových kompozitů, kevlaru a mylaru. Možná, že tyto materiály přinesou irenesanci nebeských "doutníků" a my na obloze jednou spatříme obří nákladní a vyhlídkové vzducholodi o délce půl kilometru a třeba i s jaderným pohonem.
VYSTŘIHOVÁNKA VZDUCHOLODI
Chcete dokázat to, co hrabě von Zeppelin? Na stránkách vystřihovánek vychází vzducholoď LZ 4, kterou si můžete postavit. Ta byla druhým úspěšným typem Zeppelinových vzducholodí a 20. června 1908 vykonala nepřetržitý dvanáctihodinový let. Bohužel už v červenci ztroskotala při nouzovém přistání u Rýna. Vzducholoď měřila 136 m, průměr tělesa činil 13 m, objem plynu byl 15 000 m 3 a vážila 4600 kg. S dvěma motory Daimler o výkonu po 105 k (přibližně 75 kW), které transmisemi poháněly čtyři tlačné třílisté vrtule, dosahovala nejvyšší rychlosti 48 km/h. Její konstrukce byla ztužená, s pomocným vnějším obalem a vnitřními plynovými balonety.
VZDUCHOLODÍ NAD ARKTIDU
Za vědeckým úsilím zkoumat Arktidu ze vzduchu stál italský generál Umberto Nobile. Po první světové válce s prostředky, které pomohli opatřit norský badatel R. Amundsen a americký podnikatel a letec L. Ellsworth, postavil vzducholoď Norge, se kterou v roce 1926 úspěšně přeletěl severní pól cestou ze Špicberk na Aljašku. V další výpravě roku 1928 se angažoval italský stát, který zaplatil stavbu nové vzducholodě Italia. Při zpátečním letu od severního pólu námrazou přetížená vzducholoď udeřila do ker, odlomila se gondola a odlehčený trup s šesti členy posádky zmizel navždy. Devět mužů v gondole, včetně velitele Nobileho a československého vědce Františka Běhounka, zůstalo na ledě a podařilo se je zachránit mezinárodní akcí.
VÝLET NAD BODAMSKÝM JEZEREM
V současnosti vůbec největší funkční vzducholoď Zeppelin NT létá u Bodamského jezera u Kostnice, ve které se narodil hrabě Zeppelin. Spravuje ji německá firma Deutsche Zeppelin-Reederei, která je obnoveným stejnojmenným podnikem z roku 1935. Dnes je ale činnost firmy zaměřena pouze na turistické výlety - pasažéři se účastní cest z Friedrichshafenu buď do Kostnice na západě nebo do Bregenzu na východě, v nabídce jsou ale i městské výlety nad Freiburgem a Berlínem. Let trvá od půl hodiny (nad městem) do dvou hodin a cestovatele přijde na 335 až 675 euro. Kdo se s letem nespokojí, má možnost podrobit se čtyřiadvacetiměsíčnímu kurzu vzduchoplavby.
