Když evropští mořeplavci přistávali u břehů exotických ostrovů a neznámých pevnin, setkávali se s lidmi, kteří žili na úrovni doby kamenné - neznali železo ani střelný prach, jejich oděv byl skrovný, domy jednoduché. Evropský dobyvatel se nejednou ocitl na pochybách - jsou to ještě lidé, nebo pouhá zvířata?
Když evropští mořeplavci přistávali u břehů exotických ostrovů a neznámých pevnin, setkávali se s lidmi, kteří žili na úrovni doby kamenné - neznali železo ani střelný prach, jejich oděv byl skrovný, domy jednoduché. Evropský dobyvatel se nejednou ocitl na pochybách - jsou to ještě lidé, nebo pouhá zvířata?
Většinou se dlouho nerozmýšlel. Obyvatelé rovníkové Afriky putovali ze své domoviny do všech koutů světa jako otroci, indiáni nebo původní obyvatelé Austrálie nepředstavovali pro bílé přistěhovalce nic jiného než škodnou zvěř. Mohlo by se zdát, že jednotlivé etnické skupiny nebo i národy se od sebe dramaticky liší. Zdání však klame. Vědci zkoumající dědičnou informaci lidstva hlásí: "Všichni jsme neuvěřitelně stejní!"
MĚŘIČI MOZKŮ
Velikost mozku a jeho výkon nejdou ruku v ruce. Ostatně největší známý mozek přesahující váhou dva kilogramy měl jeden slabomyslný londýnský zahradník.
METR NA CHYTROST
Vědci se proto snaží najít "metr na inteligenci". K nejznámějším patří tzv. inteligenční kvocient, jenž proslul pod zkratkou IQ. U jeho zrodu stál francouzský badatel Alfred Binet (1856-1911), který na sklonku svého života vytvořil stupnici otázek, s jejichž pomocí testoval duševní vyspělost dětí. Kladl dětem stále těžší a těžší otázky a sledoval, co ještě zvládnou. Určil tak jejich "mentální věk". Zjednodušeně řečeno - Binet stanovil, jakému věku odpovídají duševní schopnosti dítěte.
Jeho cílem však nebylo zařazovat děti do "žebříčků" od nejchytřejších po nejhloupější. Pracoval pro ministerstvo školství a nechtěl nic víc, než aby jeho testy spolehlivě odhalily, zda žáci ve školách rozvíjejí svého ducha úměrně svému věku. Měl starost především o děti, které z jakéhokoli důvodu zaostávají, a doporučoval, aby jim učitelé věnovali zvýšenou péči.
IQ NENÍ VŠECHNO
V roce 1914 americký psycholog William Stern navrhl, aby se výsledek Binetových testů vyjadřoval jediným číslem. To vzniklo vydělením "mentálního věku" skutečným věkem a následným znásobením stem. Pokud tedy desetiletý žák zvládl otázky odpovídající složitostí schopnostem dvanáctiletého dítěte, získal výslednou známku 12/10 x 100 = 120. Tento číselný údaj je oním slavným IQ. Z povahy IQ vyplývá, že "normální" je IQ = 100. Vyšší hodnoty jsou známkou "chytrosti", nižší
O tom, jaký je rozdíl mezi "tradičním" a "originálním" řešením problému, si můžeme udělat představu na základě příběhu z dětství slavného matematika Karla Friedricha Gausse. Učitel, který chtěl mít od svých žáčků na chvíli pokoj, zadal třídě úkol sečíst čísla od jedničky do stovky. Žáci začali poctivě sčítat 1 + 2 + 3 + 4... Malý Karl Friedrich se na chvilku zamyslel (ale opravdu jen na chviličku), představil si čísla od 0 do 100 v jedné řadě a začal sčítat úplně jinak. Bral vždy jedno číslo od konce a jedno od začátku (0 + 100) + (1 + 99) + (2 + 98). Součet dvojic byl vždy roven 100 a malý Gauss rychle postupoval k výsledku. Od Karla Friedricha si jeho učitel matematiky nikdy moc neodpočinul.
CHYTRÉ A HLOUPÉ RASY?
V 19. století vynakládali vědci velké úsilí na to, aby prokázali nadřazenost "bílé" rasy. Méněcennost "nižších" ras, především černochů, se snažili opět dokázat měřením velikosti mozků. A ani tentokrát neuspěli. Nadějněji to pro zastánce duševní nadřazenosti bělochů vypadalo při měření inteligence pomocí IQ testů. Například v testech branců odvedených do první světové války dosahovali černoši o poznání horších výsledků než běloši. Nikdo však nebral v úvahu, že černí mladíci vyrůstali v mnohem chudších poměrech a často se vůbec nedostali do školních lavic.
Stejně špatně dopadali v testech inteligence i přistěhovalci, kteří přijížděli do USA před druhou světovou válkou. Jak ale asi mohl dopadnout v prověrce duševních schopností člověk, který strávil několik týdnů cestou v podpalubí lodi a poté byl se stovkami stejně zdeptaných lidí doslova nahnán k testům, kde na něj čekala například otázka: Christy Mathewson je a) spisovatel, b) malíř, c) hráč baseballu, d) komik. I velmi chytrý, odpočatý a nevystrašený člověk by asi zaškrtl správnou odpověď c) jen úplnou náhodou. Přesto byl na základě těchto testů v letech 1924 až 1939 zakázán vstup do USA šesti milionům lidí v obavách, že by "znehodnotili" duševní úroveň Ameriky. Spojené státy se tak dobrovolně zřekly i velmi inteligentních a schopných lidí jen proto, že neobstáli v testech, které spíše než skutečnou inteligenci hodnotily znalosti amerického života.
LIDSTVO SE VEŠLO NA STADION
Dnešní věda má v rukou pádné důkazy o tom, že lidé jsou bez ohledu na barvu pleti vlastně všichni stejní. K tomuto poznání nám pomohlo "přečtení" kompletní dědičné informace. V každé buňce máme zapsáno, "co jsme zač", zhruba 3 miliardami písmen genetického kódu. Libovolní dva obyvatelé Země - například čínský rolník a americký prezident - se neliší více než 0,1 % písmen genetického kódu. Taková jednotvárnost dědičné informace není běžná. Například dvě gorily obývající jeden a tentýž prales rovníkové Afriky se svou dědičnou informací liší mnohonásobně více než lidé na první pohled tak odlišní, jako je grónský Eskymák a súdánský černoch. Vědci si to vysvětlují tím, že zhruba před 70 000 roky mělo lidstvo namále. Kruté podmínky ledových dob přivedly člověka na pokraj vymření. Genetici odhadují, že tehdy mohl počet lidí na Zemi poklesnout na 10 000. Všechny naše tehdejší předky bychom tedy
bez potíží vměstnali na jeden obyčejný fotbalový stadion.
KDO JE KDO?
ÚČELNÁ JEDNODUCHOST
Jsou-li "divoši" opravdu stejně inteligentní jako obyvatelé Brna, Prahy, Říma nebo New Yorku, proč si třeba australští domorodci nebo Sanové z Kalahari nestavějí města, proč si nezaložili státy, proč jejich civilizace neobjevila elektřinu nebo spalovací motory? Lidé dokážou žít v tropech bičovaných monzunovými dešti, v třeskutých mrazech daleko za polárním kruhem i na děsivě vyprahlých pouštích. Pro přežití ale musí volit různé strategie. Například v poušti musí být člověk připraven kdykoli vyrazit na cestu do míst, kde vládnou příhodnější podmínky. Věci, které by mu zpříjemňovaly usedlý život, se najednou promění ve zbytečnou zátěž. Pouštní kočovník toho musí vlastnit co nejméně. Pokud možno si ani nevyrábí složité nástroje, které by byla škoda zahodit. Výhodnější je nechat vše na místě a vyrazit na cestu s nezbytným minimem. Jednoduchý nástroj z kamene, dřeva nebo kosti si vyrobí až ve chvíli, kdy bude zapotřebí.
RELATIVITA BOHATSTVÍ
Život bez majetku nemusí být chudý. Pokud si vezmeme za své zásadu, že čas jsou peníze, pak je sanský lovec z Kalahari bohatší než burzovní makléř z Wall Streetu. V Kalahari stačí k zajištění obživy asi jeden a půl hodiny práce denně. V zemích, jež jsme si zvykli označovat za civilizované, musí člověk k uspokojení svých potřeb pracovat mnohem déle. Tráví v zaměstnání deset či dvanáct hodin, často pracuje i o víkendu. Domů se vrací unavený a jeho rodina si s ním moc legrace neužije. Sanové z Kalahari mají oproti němu volného času habaděj a věnují se čilému společenskému životu. Kultura hraje v jejich životě možná větší roli, než jakou sehrává v životě uspěchaného obchodníka s cennými papíry.
CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ
Psychologové předpokládají, že pro mnoho znalostí a dovedností existují tzv. kritická období, kdy je náš mozek nejen přístupný dané informaci, ale bez ní se ani nemůže dále rozvíjet. Pokud například malé dítě nevidí v důsledku onemocnění po určitou dobu na jedno oko, zůstane na toto oko slepé po celý zbytek života, i když mu lékaři oční chorobu vyléčí. Mozek se v "kritickém období" nenaučí zpracovávat podněty z oka a už to nikdy nedohoní. Jiné dovednosti sice získáme snáze v mládí, např. důkladné osvojení cizího jazyka, ale ani ve stáří nejsme bez šance. Jen nám to jde pomaleji a stojí to více námahy.
CO V DŽUNGLI S INTERNETEM?
Způsob života toho o naší inteligenci mnoho nevypoví. Indián z amazonského pralesa lovící opice šípem vystřeleným z foukačky nemusí být nutně hloupější než obyvatel evropské metropole ovládající internet a mobilní telefon. Pokud bychom pralesního lovce vysadili uprostřed rušné křižovatky, asi bychom se bavili jeho rozpaky a bezradností, ale to neznamená, že je hloupý. Stejně bezradně a nesmyslně bychom si počínali my, kdybychom se z ničeho nic ocitli na břehu Amazonky a měli si najít něco k snědku či dojít na určené místo.
MOUDRÉ STÁŘÍ
Testy paměti nebo rychlosti reakce hovoří jasně - náš mozek ztrácí na výkonnosti už po dovršení dvaceti let. Jde to ale s námi skutečně jen a jen z kopce? Vědci dávno opustili představu, podle které nám po celý život jen ubývá nervových buněk; i v pokročilém stáří vznikají v mozku stále nové a nové neurony. Nejnovější výzkumy naznačují, že senioři jsou v mnoha směrech hotoví přeborníci. Například v odhadu charakteru cizích lidí se mýlí jen málokdy, mladí lidé se dají "napálit" mnohem snáze. Také vyjadřovací schopnosti si udržují vynikající úroveň a často se zlepšují i ve vysokém stáří.
