Japonské mánie

Den v rytmu současných japonských trendů

Když se Japonci něčeho chytnou, už to nepustí a dopracují to k dokonalosti. Snad proto je Tokio městem s nejoriginálnější módou na světě, snad proto nemá množství japonských komiksů jinde obdoby. A snad proto tu trendy vznikají a zanikají převratnou rychlostí. Japonci trendům říkají "mánie" a sami sebe často označují za maniaky.

S čím se setkáte na cestě do Japonska, záleží na tom, nakolik máte otevřené oči. Mějte je proto otevřené doširoka, i když to bude připadat Japoncům legrační, stejně jako váš "dlouhý" evropský nos. Dávejte tedy pozor, vstáváme brzo ráno a čeká nás den plný mánií - trendů a zvyklostí, podle nichž bezpečně poznáte, že jste v Japonsku.

Ráno: onseny a uniformy

Ze všeho nejdříve bude dobré se umýt. Za tím účelem navštívíme "onsen" - veřejnou koupelnu, kterých je v Japonsku bezpočet. Tak jednoduché, jako vlézt do bazénu, to ale nebude. Onsen je totiž místo, kde se koupete v horkém prameni, vyvěrajícím přímo ze země. A protože zde lidé chovají ke všemu přírodnímu nemalou úctu, i v onsenu se budete muset podřídit zvláštní etiketě.
Vedle bazénku s horkou pramennou vodou se nejdříve každý důkladně omyje - namydlí se doslova od hlavy až k patě (za pomoci ručníku, na který si nanese vrstvu mýdla a pak se jím drhne), pak mýdlo smyje a pomalu vleze do koupele. Ta je zpravidla zvláštní pro ženy i pro muže (v Japonsku žijí muži a ženy co nejvíce odděleni) a vyžaduje pevné nervy - ono sedět půlhodinu ve vařící vodě není jenom tak. Opravdoví onsenoví maniaci v koupeli ovšem klidně i usnou.

Dopoledne: uniformy, doprava a komunikace

Po vykoupání se ještě jednou umyjme mimo koupel a hurá do japonských ulic! Tam vás asi překvapí zástupy dětí ve školních uniformách a dospělých v pracovních uniformách. Uniformu tu mají snad všichni, kdo pracují - a práce se vždycky najde. V dopravní zácpě stojí u každé zatáčky mužík v uniformě, klaní se a ukazuje směr, v obchodu se vám klaní desítky prodavaček, ještě než vytáhnou roletu, a v podzemí vás do metra natlačí uniformovaný "tlačič" (jinak byste se do přeplněného vozu nikdy nedostali), načež se ani on nezapomene uklonit. Uniformy vládnou Japonsku, každá z nich je něčím zajímavá a nechybějí ani v reklamách a na titulních stránkách časopisů.
Jsme tedy v metru, natlačeni jako sardinky. Japoncům to vůbec nevadí. V metru čtou noviny, komiksy a věnují se mobilním telefonům. Jak? Třeba se navzájem fotografují (v mobilu bývá zabudován fotoaparát), fotografii na displeji upraví a pošlou ji kamarádům do e-mailu.

Poledne: komiks k suši kolotoči

Přestaňte číst těm lidem přes rameno, komiksy si můžete vytáhnout z popelnice. Vážně, každý koš je tu rozdělen na tři menší - jeden pro papírový odpad, druhý pro umělohmotný, třetí pro ostatní. Nás samozřejmě zajímá ten první. Komiksů jsou v Japonsku tuny, některé vycházejí jednou za týden (i když mají 500 stránek) a čtenáři je po zběžném prolistování házejí do koše. Toho využijí jednak bezdomovci, kteří komiksy z koše vytahují a prodávají je za nižší cenu, a pak také my, kteří si z koše vytahujeme čtivo k polednímu obědu.
Zajděme si třeba do restaurace, kde se místo piva točí suši. Restaurace mívá název jako "Sushi Go Round" - Suši kolotoč. Suši jsou oblíbené kousky syrových ryb na kostičce rýže se sójovou omáčkou. Ryby chutí a tvarů tak rozličných, že na ně talíř nestačí. Suši kolotoč je typ restaurace, kde hosté sedí kolem dlouhého stolu, který je vlastně jedním velkým jezdícím pásem. Pás projíždí kuchyní, kde na něj kuchaři sázejí jedno suši za druhým (zpravidla je přitom můžete sledovat). Hosté sbírají z pásu talířky a konzumují a konzumují, dokud nepadnou, načež zaplatí útratu podle sesbíraných talířků.

Odpoledne: móda

Odvalme se na místo, kde se můžeme nějakou chvíli jen dívat a trávit. Nejlepší bude ulice nějakého velkého města, třeba Takeshita v Tokiu, prohlášená za ulici s nejvytříbenějším módním vkusem na světě. Japonskem v současné době lomcuje několik módních trendů:
Gothic and Lolita: Oblečky jako vystřižené z tajuplných románů o strašidlech a čarodějkách, možná i z temnější verze Alenky v říši divů. Děvčata jsou oblečena do černých šatů s bílými krajkami, na hlavách mají miniaturní kloboučky připnuté sponou, na nohou o pět čísel větší boty, připevněné přezkami. Samozřejmostí jsou fialové rty a černočerně lemované oči na bíle napudrovaném obličeji.
Ganguro: Název pochází ze slov gan (tvář) a kuro (černá). Dívčí tváře jsou nepřirozeně opálené (až přepálené) do sytě hnědé barvy. Rty a oči přitom zdůrazňuje zářivě světlé líčení a vlasy jsou dobarvené. Dívkám se přezdívá Yamanba (to jsou horské čarodějnice, požírající v legendách děti). Často jim nechybí atsukutsu, boty na nebezpečných, dvacet centimetrů vysokých podrážkách. Ganguro je dnes na ústupu a vysokou obuv uvidíte častěji na stoupencích amerického stylu, který zaplavuje japonské ulice obleče ním moderních černochů ve stylu hip-hopu.
Kogal: Ve škole nosí školačky černé podkolenky, ovšem venku je vymění za shrnuté podkolenky, zvané ruusu sokusu (od anglického loose socks). Jsou to tlusté bílé podkolenky, které bývaly před šesti lety dlouhé 25 až 50 centimetrů, dnes už ale mají metr. Doplňkem jsou sešmajdané mokasíny (které se s ošlapanou patou už dají i koupit) a speciální lepidlo, kterým se horní lem ponožky lepí na nohu.
Sukopan: Sukně přes kalhoty je k vidění toto jaro. Trend vrstveného oblečení je další ze způsobů, jak vypadat roztomile. Roztomilost je tu totiž hlavní.

Večer: karaoke a fotografování

Závěrem dne si pojďme zazpívat do Karaoke klubu. To je místo, kde zpíváte písničky - text písně běží po obrazovce a jednotlivá slova jsou zvýrazňována v momentu, kdy přicházejí na řadu. Někteří v takových klubech tráví celé noci, zpívají a zpívají, pak si zdřímnou a zrána zpívají dál. Nepodezírejte je ale přitom z ničeho zlého - Japonci neberou drogy a ani alkohol u mladých lidí není v oblibě. Pro holky je přitažlivý jen ten kluk, který nepije a nekouří.
V pauzách mezi zpíváním se fotografujeme (japonský výraz pro fotografování zní šašin). Nikde se lidé nefotografují tak horlivě jako v Japonsku, a tak tu vznikly už i speciální fotografovací automaty. Nejenže vás (s kamarády) automat vyfotí, ale vy si sami zvolíte pozadí obrázku. Výsledkem je list s šestnácti malinkatými samolepkami. Automatům se přezdívá Puri-kura, což je zkrácenina Purinto Kurabu (od anglického Print Club). Jsou v oblibě hlavně u děvčat, která si fotografie vyměňují a lepí do speciálních albíček, obsahujících stovky takových samolepek. Obrázky se ovšem lepí i na mobily, na vizitky a vkládají se do zvláštních klíčenek.
Všechny tyto věci slouží k jednomu - k navazování nových přátelství a utužování těch starých. Pro mladé Japonce jsou kamarádi hlavní, a tak se nebojte, vyrazte do země vycházejícího slunce a přátelte se s nimi. O tom, jak na to, si povíme v některém z příštích čísel ABC, časopisu, nad kterým slunce nezapadá.




Otaku
Otaku je v japonštině označení pro fanouška. Ovšem pro fanouška tak zapáleného, že je to spíše maniak. Nejvíce otaku tu má komiksový svět, kde každý důležitější hrdina má svůj okruh věrných stoupenců. Říká se jim anime otaku (stoupenci kreslených příběhů).

Recyklované uniformy
Uniforem jsou v Japonsku mraky - mnohé se vyrábějí z recyklovatelných materiálů, jako jsou PET láhve. Třeba školní uniformy z nich vznikají podobnou technologií jako flísové bundy. Lahve se nejdříve rozbijí a roztaví. Z výsledné hmoty se vyrobí vlákno, které se použije k utkání látky, z níž se uniformy šijí.


Foto v článku: autor a archiv časopisu