Primal

Hra

Všechno to začalo, když dívku Jen něco velkého a obludného srazilo na zem a jejího přítele odvleklo neznámo kam. Ovšem tím příběh neskončil, pouze se přesunul do nemocnice, kde se dívka probudila a shledala, že v jejích žilách koluje krev démonů a ona musí vstoupit do tajemných astrálních světů Oblivionu.

Noční rasa

Pokud jste někdy hráli Legacy of Kain, bude vám Primal povědomý. Má podobně temnou, myticko-hororovou atmosféru. Jako Jen procházíte se svým parťákem jménem Scree čtyřmi různými světy, potkáváte bytosti, ze kterých se vám budou ježit bodliny, plníte různé úkoly, a hlavně bojujete. Jen se díky své démonické krvi dokáže proměnit v něco, co jako by vyšlo z hororů Clivea Barkera - v každém světě má jinou démonickou podobu a jiné zbraně, od dýky po ohnivý bič. Souboje jsou sice jednoduché na ovládání, ale i tak jsou hodně zábavné.

Ve dvou se to lépe táhne

Společník hlavní hrdinky Scree, který vypadá jako středověký chrlič, se v případě jakéhokoliv nebezpečí stočí do klubíčka a zkamení; jsou tu ale chvíle, kdy tahá za pilku on. Tahle hra je totiž daleko víc "parťácká", než bývá v kraji zvykem: Scree dovede šplhat po kamenných stěnách a díky tomu má přístup k místům, kam se Jen ani v démonické podobě nedostane. Navíc dokáže ovládat kamenné sochy - jednou některou přinutí, aby pohnula hlavou, jindy, aby slezla z podstavce a šla dát někomu přes čenich.

Když se dílo vydaří

Primal je hodně dobrá hra. S atmosférou, napětím, nápady, prostě vším, co k dobré hře patří. A to ani nemluvím o grafice: kráčíte zasněženým krajem, vločky vám tančí kolem hlavy a kolem se tyčí rozpadlé zbytky velkolepých měst, slabě osvětlované hořící pochodní. Podobně kladně musím hodnotit animaci hlavních hrdinů, a nejen tu - všichni, kdo se podíleli na vzniku týmu Jen a Scree, by si zasloužili herního Oscara. Postavy jsou sympatické, věrohodné a kupodivu (i přes svou děsivou vizáž) docela sympatické a hezké.

Platforma: Playstation 2