Kolem nás je moře mikrobů. V gramu půdy jich je deset miliard a v našem vlastním těle biliony. Některé z nich tvoří nejjedovatější látky na světě. Není proto divu, že ctižádostiví vojevůdci všech dob chtěli z choroboplodných bakterií a virů udělat prvotřídní vojáky. Dnes takovým mikrobům říkáme biologické zbraně.
Bakterie žijí na Zemi třicettisíckrát déle než lidé. Vzhledem k tomu, že se rozmnožují milionkrát rychleji než my, jsou téměř všechny užitečné bílkoviny jejich vynálezem. Dokonce i naše protilátky, jimiž se bráníme proti nemocem, se tvoří pomocí původně bakteriálních genů, které vstoupily do genetické výbavy zvířat před půl miliardou let.
SMRTONOŠ
Ve svém vědecko-fantastickém románu Zápas s nebem (1940-41) popsal "český Verne" a chlapci všech generací oblíbený spisovatel Jan Matzal Troska setkání českých astronautů s vládcem Marsu. Aby ovládl celý vesmír, postavil Smrtonoš obří dělo, které bylo schopno vystřelit smrtící mikroby na vzdálené planety a zničit tam vše živé. Taková zbraň by byla opravdu nebezpečná. Velké dělo by mohlo dopravit do vesmíru tuny bakterií. Pro vnímavé myšky přitom stačí, aby vdechly pouze deset mikroskopických původců tularémie, a umírají.
ČERNÁ SMRT
TEMNÁ KAPITOLA DĚJIN
Celé dnešní Spojené státy byly před příchodem Evropanů obývány indiánskými kmeny. Jejich zánik patří k největším ranám ve svědomí lidstva. Roku 1763 (tedy ještě před vznikem USA) nařídil velitel anglických koloniálních vojsk generál Jeffrey Amherst svým vojákům, aby rozdali domorodcům přikrývky nakažené černými neštovicemi. Protože indiáni tuto chorobu neznali, důsledek byl katastrofální a většina jich zahynula. O zbytek se postaraly "ohnivá voda", střelné zbraně a rezervace, které jim vzaly hrdost a tradiční způsob života.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Japonská vojska vyzkoušela v Číně bakteriální kultury moru. O něco později Velká Británie, která jako jediná v té době čelila Hitlerovi, byla ochotna použít všech prostředků, aby jej porazila. Roku 1941 vyzkoušel anglický důstojník doktor Fildes antraxové granáty na pustém skotském ostrůvku Gruinard, na němž umístil šedesát ovcí. Druhý den se na ostrov vrátil a ke svému velkému překvapení zjistil, že všechny ovce jsou už mrtvé. Krátce nato vybrali vojenští odborníci první německé město k strašlivému bombardování antraxem. Není divu, vždyť nacistické bombardéry v téže době srovnávaly Londýn a další anglická města se zemí. Na- štěstí pro celé lidstvo k útoku antraxem nikdy nedošlo a ono první město, Frankfurt nad Mohanem, dodnes žije. Když se na Gruinard obehnaný ostnatým drátem vojáci po šedesáti letech vrátili, našli v hlíně dosud živé spory antraxu. Ostrov byl proto dezinfikován tak důkladně, že tam nic nepřežilo.
V RUKOU VOJÁKŮ
Když se biologické zbraně vymkly z rukou, dovedly lidem pořádně zatopit. Roku 1971 vyzkoušela Rudá armáda 400 gramů černých neštovic. Obrovská oblast ve střední Asii byla uzavřena, ale přesto došlo k úniku a úmrtí lidí. Onemocněla i žena, která jela na lodi po blízkém Aralském jezeře. O osm let později došlo na tajné sovětské základně Komplex 19 u Sverdlovska k úniku antraxu. Umřelo 68 ze 79 nakažených lidí. Obě hrozné události přispěly k celosvětovému zákazu biologických zbraní. Přesto ještě dvanáct afrických a asijských zemí (hlavně na Předním východě) je podezíráno z jejich přechovávání.
V RUKOU TERORISTŮ
Roku 1981 chtěla teroristická skupina Temná sklizeň rozšířit antrax v anglickém Wiltshire. Neuspěla - použité bakterie nebyly schopny vyvolat
BUDOU JEŠTĚ POUŽITY?
Biologické zbraně jsou zakázány a pro teroristy je jejich výroba příliš složitá. Velice pravděpodobně nebudou už nikdy nasazeny ve válkách, podobně jako chemické zbraně. Ale jejich hrozba měla i jeden kladný dopad - urychlila výzkum bakterií. A jeho výsledky snad budou sloužit už jen ku prospěchu našeho zdraví.
NAKAŽLIVÉ INFORMACE
Viry jsou "špatné zprávy zabalené do bílkoviny". Jsou menší než bakterie a nemají vlastní buňky. (Podrobněji jsme o nich psali v ABC 6/47.) Nejnebezpečnější jsou černé neštovice. V přírodě už neexistují, lékaři je dokázali vyhubit. V trezorech je udržují pouze USA a Rusko. Lidé se už proti nim nedokážou bránit - očkovat se totiž přestalo v roce 1980. Pokud by je někdo vlastnil, byl by nebezpečný celému světu. Dalšími zbraněmi by mohla být africká Ebola (virus krvácivé horečky; na obr.), virus dengue a některé viry zánětu mozku (venezuelský a ruský jaro-letní).
ANTRAX A SPOL.
Bakterie jsou živé organismy velké asi tisícinu milimetru, a proto je vidíme jen v mikroskopu. Antrax tvoří spory, které v jakémsi spícím stavu přečkají v půdě celá desetiletí, aby vyklíčily ve svém hostiteli. Proti antraxu lze očkovat zvířata i vojáky vystavené nebezpečí. Použití antraxu jako zbraně je nesmírně složité. Byly vyvinuty přístroje na jeho detekci, které využívají chemické složení nebo genetický zápis bakterií. Antrax lze léčit včasným podáním antibiotik. Dalšími zbraněmi by mohly být mor, tularémie, tyfus, dyzentérie, cholera, brucelóza a botulismus.
O AUTOROVI
RNDr. Ilja Trebichavský, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Pracuje v Mikrobiologickém ústavu AV ČR, kde se věnuje infekční imunologii.
