POŠTOVNÍ HOLUB
Byl vyšlechtěn z divoce žijícího holuba skalního. Vyznačuje se dokonale symetrickou a aerodynamickou stavbou těla. Kromě toho se při výběru chovných jedinců klade důraz na dobře vyvinutý orientační smysl, který holub potřebuje, máli nalézt domov z kteréhokoliv místa vypuštění. Je známo, že cvičený poštovní holub překoná vzdálenost 800-1000 km během jediného dne.
PODMÍNKY CHOVU
Chov poštovních holubů s sebou přináší nezbytnost výstavby kvalitního holubníku přizpůsobeného sportovním potřebám chovu. Jeho optimální rozměry jsou: výška 2,2 m, šířka 3 m, délka 4-5 m. V prostoru této velikosti lze chovat asi 20 párů holubů. Holubník by neměl být nadměrně
ČÍM KRMIT
Krmivo pro poštovní holuby musí být velmi kvalitní, s vysokou kalorickou hodnotou. Energeticky bohaté krmení vyžadují holubi především v období závodní sezony, hnízdění či hlavního pelichání. Jídelníček musí být dostatečně pestrý, aby zabezpečil přísun potřebného množství bílkovin, tuků, cukrů, minerálních látek a vitaminů. Nejvhodnější jsou proto krmné směsi se zastoupením obilovin (ječmen, pšenice, oves, proso, kukuřice), 30 % luštěnin (bob, hrách, peluška, vikev), 5 % olejnin (řepka, slunečnice, semenec, lněné semeno, sója). Jako šťavnatou potravu podáváme např. mrkev, vařené brambory, salát. Zkrmovat lze i suchý rozdrcený nebo rozmočený chléb. Nesmíme zapomínat ani na přídavky minerálních doplňků a vitaminů. Holuby bychom měli krmit asi třikrát denně, výhodnější je použití krmítka se zásobníkem, k němuž mají holubi přístup po celý den. Nezbytný je mimo jiné i dostatek čisté pitné vody.
JAKÉ PLEMENO?
Při volbě vhodného poštovního holuba mají chovatelé značné možnosti, které jsou dány existencí velkého množství plemen. Z nejznámějších můžeme jmenovat např. plemeno sportovní poštovní holub, německý výstavní holub ap. Při výběru bychom měli brát v úvahu účel chovu, chovné prostředí a cíl chovatele.
POZOR!
Ke každodenní péči o holuby patří i kontrola jejich zdravotního stavu, temperamentu, vnějšího vzhledu apod. To vše nám umožní včasné odhalení případného výskytu choroby v chovu nebo exteriérových vad (vad vnějšího vzhledu) jednotlivců, které je nutno vyřadit z chovu, a naopak pomoci při sestavování chovného páru.