Za zbořenou zdí

Na špinavé ulici si hraje hlouček dětí. Některé si kopou míčem, jiné se navzájem honí a hrají "na babu", další jen tak lelkují. Jsou to děti jako všechny ostatní. Až na to, že většina z nich nikdy nebyla s rodiči na dovolené, nepoznala tábor nebo obyčejný výlet. A jejich jediným hřištěm je jen ta ulice.
Občanské sdružení Rami vzniklo před čtyřmi lety - právě proto, abyy těmto a podobným dětem pomohlo naplnit volný čas. Takových sdružení už bylo v Čechách založeno několik. Nedávno jste si v ABC mohli přečíst o dětském centru Jahoda, které se stará o děti na pražském sídlišti Černý Most. Proč se tedy k tomuto tématu znovu vracíme? V čem je Rami tak odlišné?

NEŽÁDOUCÍ ADRESA?

Komunikační centrum Rami má "zvláštní" adresu: nachází se totiž v Ústí nad Labem ve vyhlášené, televizí a novinami často přetřásané Matiční ulici, která před třemi lety nechvalně proslula zdí, jež měla oddělit bílé obyvatele od romské většiny. "Bílí" nakonec své domy prodali městu a ulici opustili, ale Romové zůstali. A právě o romské děti se starají pracovníci Rami. "U romských rodin nebývá zvykem, aby se svými dětmi jezdily na dovolenou nebo třeba jen na výlety. Není to ale proto, že by se rodiče dětem věnovat nechtěli", vypráví vedoucí centra Vít Kučera, "často je to i z finančních důvodů, protože se jedná o velmi početné rodiny s pěti i více dětmi. A spočítejte si, kolik by takovou rodinu stála třeba jen jediná návštěva kina."

KÁJA

Dvanáctiletý Kája je kluk jako každý jiný, jen se narodil s jinou barvou pleti a žije v podmínkách, které si málokdo z vás umí představit. V jediné místnosti, kde ani neteče teplá voda, se tísní s maminkou a pěti sourozenci. Koupání se odehrává ve vaničce, která se naplní vodou ohřátou na kamnech, a aby měl koupající se alespoň trochu soukromí, musí ostatní členové rodiny třeba na návštěvu k sousedům. Před časem se ale na Káju usmálo štěstí. Činoherní klub v Ústí nad Labem připravoval adaptaci jedné americké divadelní hry s názvem Bareder papežis (Šéf papežů), jejíž se děj odehrává na černošské periferii. Režiséra této poněkud drsné komedie napadlo přenést děj do našeho prostředí, a proto začali shánět vhodné romské herce - neherce. S výběrem případných kandidátů jim pomáhali právě pracovníci centra Rami. Nápad přihlásit Káju do konkurzu dostali ihned, protože - jak říká Vítek Kučera - je to rozený komediant. A podařilo se. Z téměř padesáti adeptů vybral režisér sedm romských dětí a mezi nimi i Káju, který je v souboru nejmladší. Hra má velký úspěch a před nedávnem se dočkala i pražské premiéry v Divadle Komedie.

MARIE

Ne všechny příběhy dětí, které Rami sdružuje, však mají tak šťastný průběh. Osud čtrnáctileté Marie se odvíjel úplně jinak. Na jeho počátku bylo seznámení s partou starších kluků, kteří prodávali a zároveň i užívali heroin. Ve snaze vyrovnat se starším kamarádům, nebo snad jen z touhy prostě někam patřit, začala drogu brát i Marie. Výrazná změna jejího chování a nálad naštěstí upoutala sociální pracovníky Rami, kteří pochopili, že se děje něco závažného a že se nejedná jen o projevy puberty. Rozpíchané ruce jejich podezření jen potvrdily. Díky pozornosti sociálních pracovníků se tak podařilo odhalit problém včas a informovat Mariiny rodiče. Ti se rozhodli pro tehdy jediné rozumné řešení - Marie se musí léčit pod odborným dohledem. Dívka po několika týdnech z léčebny utekla, ale nakonec se ji přece jen podařilo přesvědčit, že léčení je jediná cesta, jak se vypořádat se závislostí. Marie absolvovala tříměsíční léčbu a dnes už je zase zpátky u svých rodičů. Jak se však vyrovná s prožitou zkušeností, prokáže už jen čas. Nezbývá než jí držet palce, aby její návrat do normálního života byl definitivní.

DŮM PRO VŠECHNY

Pracovníci Rami se snaží vyplnit dětem jejich volný čas různými aktivitami. V domě, který patří Komunikačnímu centru, pracuje řada kroužků: děti si mohou vybrat, zda chtějí pracovat v kroužku keramickém a hrnčířském nebo raději v pěveckém, dívky se učí šít na novém šicím stroji či vařit v nedávno zřízené kuchyňce. Na dvorku je několik úhledných záhonků, o které se samozřejmě starají také děti. Na většinu těchto aktivit přispělo dětem z Matiční ulice žluté kuřátko - sbírka Pomozte dětem! Okolo záhonků běhají kluci s florbalovými hokejkami (další dárek od kuřátka) a hrají jako o život. Z kuchyňky voní marikli - tradiční romské placky, které sama připravuje dvanáctiletá Julka (a je na to právem pyšná), a nejmladší děti se dívají na pohádku na videu. Na všechny děti - a napočítala jsem jich skoro dvacet - dohlíží strejda Lacko zvaný Pijani (každý Rom má prý svou přezdívku), který také vede pěvecký soubor Romská 14. "Denně se nám tady otočí ně co kolem dvaceti až třiceti dětí a věnovat se všem najednou není jednoduché. Ale romské děti mají nejraději kolektivní hry, tak se to přece jen zvládnout dá" , líčí Vítek Kučera.

HURÁ, PRÁZDNINY!

"Snažíme se s dětmi o prázdninách pobývat co nejčastěji mimo Ústí, vymýšlíme různé tábory a akce," vypráví Vítek. Největší odměnou pro něj bylo, když mu jedna dívenka děkovala za nejkrásnější prázdniny v životě. Už čtvrtým rokem se chystá v Komunikačním centru takzvaný workcamp. O prázdninách přijíždí ze zahraničí přibližně deset dobrovolníků, kteří pomáhají jak s programem pro děti, tak i s rekonstrukcí centra. Skladba zahraničních návštěvníků je skutečně rozmanitá, vloni např. přijeli studenti z Německa, Holandska a Dánska, dvě dívky z Kanady a korejský student medicíny. Na táboře padají všechny bariéry včetně jazykové - romské děti, které mívají často potíže s češtinou, si s návštěvníky workcampu rozuměly vždy skvěle. Není to tedy jen otázka znalosti té které řeči, ale hlavně snaha a dobrá vůle poznat toho druhého a porozumět mu.

ZÁŠKOLÁKŮM VSTUP ZAKÁZÁN
Klub má otevřeno už od dvanácti hodin, ale pozor, rozhodně není žádným útočištěm pro záškoláky! To si pracovníci Rami bedlivě hlídají. Do heren klubu může jen ten, kdo už má po škole.

RAMI JE NA DOHLED
Dospělí Romové, ale i jejich děti musí často čelit nepřátelským signálům okolí a je pro ně často velmi stresující opouštět místo bydliště, kde jsou již zvyklí a kde je všichni znají. Proto je poloha Centra Rami tak důležitá - nachází se jen pár metrů od jejich domovů a děti se zde cítí bezpečně.