Poušti se lze přizpůsobit

Poušť patří k nejextrémnějším prostředím na Zemi. Nezasvěcenému člověku se dokonce může zdát, že v ní nelze přežít. Když jí však nebudete vzdorovat a přizpůsobíte se jí, zjistíte, že lze v poušti nejen přežívat, ale i docela spokojeně žít.
Stoprocentní návod jak přežít na poušti asi vymyslet nelze. Nepomáhají žádné triky a neexistují žádné rezervy. Člověk musí být především dobře připraven a schopen se s novým prostředím sžít. Pokud se budete chystat do pouště, předem se seznamte se všemi riziky prostředí, ale nezapomeňte sebekriticky pohlédnout také sami na sebe. Položte si otázky: Jsem skutečně zdravý? Znám základní údaje o zeměpisu, klimatu a historii země, do které se chystám? Znám tamní současné politické a bezpečnostní poměry? Znám místní národní a náboženské zvyklosti a budu je schopen tolerovat a eventuálně se jim i přizpůsobit? Budu schopen přijímat rady zkušených? Dokážu kdykoliv druhému pomoci? Kdo neodpoví kladně na tyto otázky, může na poušti ohrozit život svůj i jiných lidí, v lepším případě jim ho alespoň pořádně otrávit.

KAM CHODÍ SLUNCE, CHODÍ I LÉKAŘ

Nejméně nápadné a přitom velké nebezpečí, jež na poušti číhá, je poškození zraku prudkým slunečním zářením. I když budete po celou dobu pobytu na poušti nosit tmavé brýle, Evropa se vám po návratu domů bude zdát jako tmavá krajina. Hlavu je třeba chránit prodyšnou pokrývkou, abyste nedostali úžeh. Nejlepší je osvědčený bavlněný "arabský" šátek. Nechcete-li si spálit chodidla, noste i za velkého horka obuv s dobrou podrážkou. Nejlepší jsou pohorky, ze kterých nebudete každých deset minut vysýpat písek. Pot se člověku na poušti odpařuje mnohem rychleji než u nás. Neoblečené tělo se tím ochlazuje až příliš a rychle ztrácí vodu. Sluněním na poušti v plavkách si přivodíte úporné bolesti svalů a kloubů a zničíte pokožku. Zcela jinak než nezkušení turisté se chovají domorodci: čím více slunce pálí, tím více vrstev oděvu oblékají a zahalují si i obličej. Šátek přes ústa zmírní přehřívání a vysoušení dýchacích cest. Je zcela nezbytnou součástí oblečení za písečné či prachové bouře přicházející na jaře a na podzim přibližně každé tři týdny.

KOUSAVÁ A BODAVÁ ZVÍŘÁTKA

Zvířat se v poušti člověk v podstatě obávat nemusí. Zmije rohatá či písečná, varan pustinný, hyena a jiní masožraví živočichové sice mohou být člověku nebezpeční, ale obvykle před ním utečou. Méně příjemnými společníky jsou jedovatí štíři a pavouci a nejedovaté, ale kousavé solifugy. Cestovatel by si je měl před obutím pokaždé vytřepat z bot, protože tam rádi zalézají. Neposuzujte přitom nebezpečnost zvířátek podle velikosti, ale podle výše teploty, za které zaútočili a poranili vás. Za horka jsou následky incidentu obzvlášť účinné, i když ranku rozříznete, vysajete a aplikujete sérum.

O AUTOROVI
RNDr. Pavel Mrázek, CSc., se narodil roku 1936 v Praze a už od dětství se zajímal o přírodu. Je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Patnáct let pracoval u Geologického průzkumu Jáchymovských dolů. Od roku 1975 se převážně věnoval vědecké práci ve výzkumných ústavech a cestoval. Geologickým mapováním Západní irácké pouště strávil tři roky, následoval několikaletý pobyt v srdci Sahary ve Fezzánu v Libyi a poté v poušti na hranici mezi Sýrií a Tureckem. Nyní je konzultantem podnikatelských společností v oboru ochrany životního prostředí. Věnuje se hlavně své zálibě - archeologii a historii zemí Blízkého východu a severní Afriky.