Jak funguje letecká záchranná služba

Zachraňují životy a už dávno jim to nepřijde jako něco mimořádného. Mnohdy při akci nasazují vlastní život pro lidi, které nikdy předtím neviděli a pravděpodobně už také nikdy neuvidí. Pilot záchranářského vrtulníku a ředitel soukromé společnosti provozující vrtulníky letecké záchranné služby, Daniel Tuček, nám nechal nahlédnout do svého světa, kde se o hrdinství nemluví, ale denně se prožívá.

Být záchranářem, a ještě k tomu pilotem vrtulníku je bezpochyby velice nebezpečné zaměstnání. Proč jste si ho vybral a litujete toho někdy?
Můj sen byl vždycky létat, s tím jsem začal už v patnácti letech na větroních. K profesionálnímu létání jsem se dostal ve dvaadvaceti letech jako instruktor na motorových letounech a zároveň jsem létal jako pilot aerotaxi. Až mnohem později, když mi bylo dvacet sedm, jsem začal létat s vrtulníky a záhy i s leteckou záchrannou službou (LZS). Musím říct, že létání s vrtulníkem pro LZS je asi nejtěžší a zároveň nejzajímavější létání, co znám. Pilot nikdy předem neví, kam poletí, kde bude přistávat a co ho vlastně čeká. I proto jsou na piloty v LZS kladeny ty nejnáročnější požadavky. Vše je samozřejmě pod velkým psychickým tlakem. Někdo někde umírá a je závislý jenom na vás. Toho, že jsem si vybral toto povolání, jsem zatím nikdy nelitoval a na létání jsem nezanevřel, přestože se mně v letadle zabil táta, strejda a mnoho velmi dobrých kamarádů.

Kolik je v České republice základen LZS?
V ČR je deset základen vrtulníků, v nichž je vždy v pohotovosti jeden vrtulník s tříčlennou posádkou. Z tohoto počtu jsou dva vrtulníky policejní, jeden vojenský a sedm nestátních provozovatelů, tedy soukromé. Garantem celého systému, a tedy i objednavatelem je ministerstvo zdravotnictví.

Co rozhoduje o nasazení vrtulníku, a ne obyčejné sanitky?
Vrtulník se nasazuje nejčastěji tam, kde hrozí prodlení a sanitka by nedojela do patnácti minut, při větších nehodách, popřípadě při hromadnějších katastrofách. Průměrné časy doletu k havárii jsou do deseti minut, nejpozději však do patnácti minut od výzvy. Systém funguje následovně: postižený nebo svědek nehody či jiné události zavolá na dispečink záchranné služby. Dispečerka či dispečer na základě konkrétních okolností rozhodne o nasazení nejvhodnější techniky a co nejrychleji ji vyšle. U jakých případů nejčastěji zasahujete? Většinou jsou to různé nehody a zranění, ale i selhání organismu. Každý obvod to má však jiné. Například v Liberci se v zimě vyskytuje hodně zranění na lyžích, protože do okruhu spadají Jizerské hory a Krkonoše, a v létě je tam velké množství cyklistů. Také poznáme začátek prázdnin, kdy ošetřujeme velké množství zraněných dětí. Jak často zasahujete, létáte denně? V průměru startujeme asi třikrát denně. Je opravdu málo dní, kdy neletíme vůbec, odhaduji to tak na maximálně 30 dní v roce.

Kolik lidí je v zásahové jednotce vrtulníku?
V posádce standardně létá pilot, záchranář a lékař. Velmi úzce spolupracují během celého zásahu. Při letu pomáhá lékař se záchranářem s navigací, laděním rádií atd., při přistání vybírají s pilotem plochu na přistání. U samotného zásahu naopak pomáhá pilot při záchraně pacientů.

Když chce být někdo záchranářem, co pro to musí udělat?
Záchranář musí mít zdravotní školu, popřípadě rekvalifikaci (přeškolení). A pro práci na vrtulníku, určitě i velkou praxi s klasickou pozemní záchrankou. Samozřejmě má také výcvik potřebný pro létání v posádce vrtulníku (např. zkoušky z navigace, radiokomunikace, meteorologie atd.). Piloti, kteří létají v LZS, mají kromě svého výcviku a praxe také zdravotnický výcvik.

Je to práce jen pro muže, nebo máte v týmu i ženy?
Například v Liberci létají muži i ženy. Jako lékařky nebo záchranářky. Pilotka vrtulníku u nás zatím v LZS není. Kolika lidem průměrně za rok pomůžete? Ročně zachrání jedna základna, tedy jeden vrtulník, v průměru 1200 až 1500 lidí.

Kolik stojí záchranářský vrtulník a vybavení jednoho záchranáře?
Cena vrtulníku je různá, ale vždy se to počítá na desítky milionů. Například náš nový záchranářský vrtulník EC 135 stojí ve výbavě pro LZS kolem sto pěti milionů korun. Cenu vybavení jednoho záchranáře bych jenom hádal, nevím, ale jenom zdravotnická zástavba vrtulníku s vybavením stojí kolem sedmi milionů korun. Poděkuje vám občas někdo dodatečně za poskytnutou pomoc? Létám v LZS šestým rokem a stalo se mi to jenom jednou. Takže se dá říct, že to lidé berou jako samozřejmost, za kterou se neděkuje. Jaký jste měli nejkurióznější zásah? To je složitá otázka. Každý zásah je úplně jiný, protože vždycky přistáváte do jiné situace a odlišného prostředí. Kuriózní situace je například, když někdo jen tak zamává na vrtulník v oblasti, kde už hledáme ze vzduchu místo neštěstí. Takový člověk se pak hrozně diví, když k němu přistaneme. To se bohužel stává.

Pomáhali jste při povodních?
Ano. Jak v roce 1997 na Moravě, tak i vloni v Čechách. Myslím, že jsme perfektně
připraveni a vycvičeni i na případnou další povodeň.

Spousta tragédií vzniká lidskou nedbalostí či bezohledností. Jaké to je nasazovat život při záchraně někoho, kdo si to zavinil sám?
Při samotném zásahu to nikdo nerozlišuje. To se nekoukáte, kdo si to zavinil sám nebo dokonce zranil druhé. Prvotní je pomoci.

Nemáte strach z napadení zachraňovaným?
O takových případech se v poslední době dost mluví. Jednou při záchraně malého dítěte jsem musel přistát do zahrady, kde jsem poškodil myslím rajčata a okurky. Vystoupil jsem z vrtulníku a napadl mě majitel, ale než mohlo k něčemu dojít, tak ho sousedi odtáhli pryč a už jsem ho neviděl. Takže se to stává, ale strach nemám. Myslím, že to vždy nějak zvládneme.

Jsou lidé ochotni při zásazích pomáhat?
Jak kdy a jak kde. Většinou si o pomoc musíme říct a pak lidé pomůžou. Sami se do toho moc nehrnou a pouze přihlížejí. Záchranáři většinou potřebují pouze něco přidržet nebo odnést pacienta k vrtulníku, popřípadě do sanitky. Popisovat, co má člověk dělat, když je svědkem neštěstí, je na dlouho a jsou to obecné zásady. Určitě byste neměli podceňovat různá školení první pomoci, se kterými se setkáváte například ve škole. Ve chvíli, kdy se dostanete k nějakému neštěstí, mohou vaše vědomosti a chladná hlava zachránit lidský život. Důležité je pracovat na zachování základních životních funkcí (uvolnit dýchací cesty, poskytnout umělé dýchání, masáž srdce), zastavit krvácení a zavolat první pomoc 155. Dispečer na záchrance vám už poradí podle vašeho popisu, co máte dělat.

Je naše LZS na světové úrovni? Jezdíte na zkušenou do zahraničí?
Naše LZS je úplně srovnatelná se světovou špičkou - máme perfektní leteckou techniku i personál. Letos navštívila náš záchranářský veletrh Air Ambulance v Hradci Králové ředitelka největší záchranářské firmy, což je ADAC z Německa, a byla velmi mile překvapena. Dokonce musela uznat, že jsme v něčem i lepší než světová špička.


AIR AMBULANCE
V polovině května proběhl na letišti v Hradci Králové již pátý ročník veletrhu integrovaného záchranného systému s názvem Air Ambulance, jehož organizátorem je sdružení HEMS. V rámci veletrhu probíhá společné cvičení jednotek LZS, policie, hasičů a lékařské pomoci s ukázkami zásahů pro širokou veřejnost. Letos jste mohli kromě hromadné havárie automobilů a autobusu s nasazením vrtulníků vidět také hašení lesního požáru pomocí vodního vaku pod vrtulníkem, zásah chemické jednotky, zásah záchranářů na vodní hladině či v nepřístupném terénu, záchranu uvízlého horolezce, ale také policejní zásah proti teroristům v uneseném autobuse.

DANIEL TUČEK, PILOT-ZÁCHRANÁŘ
Danielovi Tučkovi je 32 let a pochází z Hradce Králové ze slavné letecké rodiny, jeho otec Ivan byl československým reprezentantem v letecké akrobacii. Počátkem 90. let založil Daniel s otcem leteckou společnost a v roce 1994 spojil svou činnost se společností Delta System Air, a. s., která od roku 1993 provozovala vrtulníky pro leteckou záchrannou službu (LZS). Je také zakladatelem sdružení HEMS - sdružení nestátních provozovatelů vrtulníků letecké záchranné služby. Kromě manažerské činnosti ředitele obou společností létá jako pilot vrtulníku v LZS a také jako pilot a instruktor na letounech a vrtulnících.