Feetwo

Feetwo (čti "fítú") je nádherný divoký kocour. Zlatý s černým skvrněním vypadá jako malý levhart. Jeho dědeček byl čistokrevný bengálec - po něm Feetwo zdědil barvu i divokou povahu.
Je divoký, a přece domácí. Jeho ostatní prarodiče byli domácí nebo jen s

malým dílem divoké krve. Po nich Feetwo zdědil příchylnost k lidem. K nám přišel jako malé tříměsíční kotě. Na rozdíl od obyčejných koťat měl kromě zvláštního zbarvení hodně špičatý čumáček a dlouhé nohy. A bál se. Při sebemenším nezvyklém pohybu nebo zvuku bleskurychle mizel za kamny. Brzy se ale otrkal, byl neuvěřitelně zvědavý a po celém srubu, kde jsme bydleli, začal řádit jako černá ruka. Lítal jako namydlený, trénoval skoky s rozběhem i bez rozběhu, procházel se nahoře po skříních i horních policích knihovny. S obrovským nadšením zkoušel lovit nás i další naše zvířata.

ČLEN SMEČKY

V té době jsme už měli černou belgickou ovčačku Taru a mourovatou kočku Serváce. Oba se s novým přírůstkem smečky rychle smířili. Tara ho s nadhledem velkého psa přezíravě tolerovala a jen hlídala, abychom se s ním nezabývali víc, než mu příslušelo. Naučila se, co všechno mu zakazujeme, a sama ho začala vychovávat. A tak když se Feetwo například připlížil na kuchyňský stůl, aby zjistil, jestli jsme tam nenechali něco k snědku, přiřítila se Tara a s hurónským řevem ho hnala dolů. Výsledkem bylo nádobí smetené na zem, kocour visící na konzole u stropu a pes, který spokojeně předváděl, jak velmi nám pomáhá. Servác, kočka, která nikdy neměla vlastní koťata, přijala Feetwo za vlastního. Dříve Servác žila většinu času venku a domů chodila jen večer na krmení. Teď zůstávala celé dny ve srubu, neúnavně si s Feetwo hrála a učila ho umění velkých koček. Honili se, číhali jeden na druhého, navzájem se lovili a prali se spolu. Feetwo bojoval jako o život, kousal a sekal drápy, až chlupy lítaly. Servác trpně držela a jen občas udělila Feetwo výchovný pohlavek.

SILNÁ OSOBNOST

Dnes je Feetwo téměř dospělý, sebevědomý kocour. Jeho divokost mu zůstala, ale k členům rodiny se chová přátelsky a respektuje je. Není příliš mazlivý. Když ho někdo dlouho obtěžuje hlazením či nošením, dokáže velmi citelně seknout. Někdy však sám přijde a nechá se s blaženým výrazem drbat pod krkem. Společnost kolem sebe miluje. Jakmile zůstane sám zavřený za dveřmi, začne řvát na celý dům, aby si ho někdo všiml. Skutečně řve, nemňouká jako ostatní kočky. A hlasitým řevem se také hlásí o jídlo, když ho nedostane včas. Kromě toho umí vrčet, když se mu něco nelíbí, a výjimečně i spokojeně přede. Potřebuje spoustu pohybu, rozhodně to není kočka polštářová. Nejraději je venku, i když musí chodit přivázaný na vodítku. Do nekonečna se plíží travou, loví mouchy a čmeláky, číhá na ptáky a leze po stromech. Když na zahradu nemůže, číhá v bytě alespoň na Taru, aby ji praštil packou a zmizel dřív, než se po něm stačí ohnat.

KOČKA BENGÁLSKÁ
Kočka bengálská ( Felis bengalensis , leopard cat) je i s ocasem 650 -1500 cm dlouhá, váží 3-7 kg. Základní barva srsti je většinou zlatá, na spodině těla přecházející do bílé, černě skvrnitá. Typické jsou čtyři černé rovnoběžné pruhy na hlavě a černé kroužky na ocase. Žije v jižní a jihovýchodní Asii od nížin až po vrchoviny. Živí se drobnými hlodavci, ptáky, plazy a rybami. Loví na zemi i na stromech a také výborně plave. Více než jiné divoké kočky se dokáže přizpůsobit odlesňování krajiny a často se objevuje v blízkosti lidských sídel.