Everest

Nikdo nezná problémy ani poezii filmování na Everestu lépe než David Breashears. Zkušený horolezec a filmař, držitel ceny Emmy Award, natáčel na nejvyšší hoře světa už mnohokrát. V roce 1983 dokonce uskutečnil první živé vysílání z jejího vrcholu. Když se na něj roku 1994 obrátil producent Greg MacGillivray s nabídkou natáčet na Everestu velkoformátovou IMAX kamerou, neskrýval své pochybnosti o proveditelnosti tak odvážného projektu. V nadmořské výšce nad 8000 metrů, kde každý přebytečný gram snižuje šanci na bezpečný návrat, prý s kamerou vážící přes 36 kilogramů nelze pracovat. Ale touha pokusit se o nemožné byla nakonec silnější; Breashears souhlasil. Kameru však bylo nutné pro himálajské podmínky upravit.

SPECIÁLNÍ KAMERA

Na jaře 1995 proběhlo v Nepálu testování nového přístroje, který se od klasické IMAX kamery v několika podstatných rysech lišil. Hmotnost se podařilo snížit na necelých 16 kg. Kovové části byly nahrazeny odlehčenými plasty, uplatnily se i mrazu odolné materiály prověřené agenturou NASA. Také lithiová baterie spolehlivě pracovala i hluboko pod bodem mrazu. Ovládací prvky byly prodlouženy a zjednodušeny, aby se s nimi dalo manipulovat i v rukavicích.

DRAMA V ZÓNĚ SMRTI

Do základního tábora expedice dorazila začátkem dubna 1996. Celý měsíc zabralo vynášení zásob do čtyř výškových táborů a postupné uvykání na nedostatek kyslíku. Zatímco se výprava připravovala, jiné expedice vyrazily k vrcholu; 10. května na něj vystoupilo dokonce 23 horolezců. Na zpáteční cestě je však zastihl soumrak, k němuž se připojila nečekaná sněhová bouře. Vítr přesahoval rychlost 100 km/h a teplota klesla na -40 °C. Osm horolezců v bouři zahynulo. Dvěma mužům se podařilo s těžkými omrzlinami dosáhnout tábora IV. Breashears s přáteli jim vyrazili naproti a pomohli jim dostat se do tábora I, kam pro zraněné a vyčerpané horolezce přiletěl vrtulník.

NA VRCHOLU

Breashearsova výprava byla tragédií otřesena. Přesto se po několika dnech rozhodla pokračovat v natáčení a 23. května se několika členům expedice podařilo zdolat vrchol. Byl mezi nimi i Jamling Tenzing Norkej - syn muže, jenž se v roce 1953 spolu s Edmundem Hillarym navždy zapsal do historie prvním úspěšným výstupem na Everest. Samozřejmě s sebou měli i IMAX kameru. Museli si ale počínat velice rozvážně, protože jedna kazeta filmu vystačila pouze na 90 sekund. Breashears riskoval omrzliny, když si sundal rukavice, aby do kamery založil novou kazetu. Díky jeho odhodlání tým na vrcholu a na vrcholovém hřebeni natočil 3 minuty filmu. Možná se vám to zdá málo, stejně jako celková délka filmu: 44 minut. Jenomže natáčet na Everestu je něco úplně jiného než v Polabské nížině. A velkoformátové záběry z tak extrémního prostředí jsou opravdu úchvatné. Na obřím promítacím plátně se před diváky odehrává příběh o síle přírody, lidské odvaze a nesnáze překonávajícím přátelství.