Před stanem sedí na bobku dva indiáni a na ohni připravují tradiční pokrm. Stranou od jejich vesnice se před časem usadil osamělý bílý lovec, který se už dávno sžil se zdejší divokou přírodou i jejími původními obyvateli.
Je letní ráno s oblohou podmalovanou dešťovými mraky. Stojím v chudé indiánské vesnici vklíněné mezi malý potůček a říčku. Je tu klid, jen ze zalesněného svahu odnaproti je slyšet šelest větví rozhýbaných slabým větrem. Náhle se v dálce ozývá výbuch následovaný střelbou. S obyvateli vesnice to ani nehne. Indiáni dál dřepí na bobku, traper nevzrušeně popotáhne ze své dýmky. To jen bledé tváře z nedalekého města se začínají probouzet do nového dne. Když se blížím k městu, míjejí mě v plném trysku čtyři jezdci na koních. Na hlavní třídě stojí šerif se svým pomocníkem a baví se se zámožně vypadajícím mužem. Došlo k přepadení banky a bankéř zrovna líčí, jak se celá událost stala. Druhý svědek incidentu, pistolník z přepadové bandy, už nepromluví. Leží s dírou v hrudníku v pohřebním voze u hřbitovní zdi a jeho kůň stojí přivázaný před úřadem šerifa.
JEDNO Z NEJLEPŠÍCH
"Jsme američtější než Američané," říká Libor Šikl, majitel a ředitel westernového městečka Šiklův Mlýn. "Navštívili jsme pro srovnání několik stejně zaměřených parků v Evropě i v USA, a co se týká dobové věrnosti,
SVŮJ KOUSEK AMERIKY
Nápad vybudovat westernové městečko v okolí starého vodního mlýna, který patřil jeho rodině od roku 1909, dostal Libor Šikl už v 80. letech. Když mu později v restituci vrátili přilehlé pozemky, mohl přistoupit k realizaci svého odvážného plánu. S partou nadšenců pro country začali stavět dřevěné domy podle dobových fotografií amerického Západu druhé poloviny 19. století. Převážnou část prken a trámů získali ze staré stodoly, takže stavby měly již od začátku věrohodnou patinu. Postupně začali shánět dobové předměty, dostavníky, zbraně, postroje a nakonec i zvířata. Dnes v Šiklově Mlýně s nadsázkou říkají, že vlastní stohlavé stádo, čítající kromě koní a krav také bizony, prasata, mývala, osla, labutě, krkavce a dikobrazy.
ROLE NA CELÉ LÉTO
"V sezoně zaměstnáváme okolo stovky lidí, kteří tu celé prázdniny žijí a hrají svoje role kovbojů, Mexikánů či barových tanečnic," pokračuje pan ředitel. "Mimo prázdniny je nás tu jen kolem třiceti. Celoročně pořádáme akce pro firmy i pro školní výpravy." Kovbojský oblek pověšený za ním svědčí o tom, že sám šéf jde zaměstnancům příkladem. S kostýmy nemusí zůstávat pozadu ani návštěvníci. Nemáte-li doma svoje vlastní sombrero, indiánskou čelenku či nábojový pás s pistolí, můžete si cokoliv z toho půjčit na místě. Kdo chce mít trvalejší památku, sáhne po klobouku v jednom z četných stylových obchůdků.
OBCHŮZKA PO PODNICÍCH
Stojím zpátky na ulici před saloonem, kde ještě před chvílí mechanický býk shazoval ze svého hřbetu odvážné milovníky rodea. Prší. Dnes už po několikáté. Po vzoru většiny návštěvníků se jdu schovat pod střechu saloonu. Ten je překvapivě velký, propojený s dalšími dvěma zastřešenými jídelnami. Nabídka jídel je klasická - opékané maso, fazole. Nalevo od restaurace je nádraží. Vlastně je to jediná stanice jediného vláčku, který se ďábelsky pomalu plouží po kolejích podél říčky Bobrůvky a zpátky. Ale zážitek to je! Kousek dál je kavárna s úžasnou atmosférou 19. století. Dvě spoře vybavené místnosti s mizerným osvětlením vytvářejí i za bílého dne zdání ponurého lokálu. Skrz zašedlé sklo okna je výhled na šerifovu kancelář a k němu přilehlé vězení, v němž jsem později objevil mrtvého nešťastníka. Vedle vězení stojí dílna mistra puškaře a v jeho sousedství vyrábí kožené postroje sedlář.
PODÍVANÁ
"Fuj, ten je ošklivej." U pohřebního vozu s mrtvým pistolníkem se zastavují skupinky návštěvníků. Každý chce pohlédnout do tváře desperáta, který neunikl svému osudu. Nenašel by se nikdo, kdo by nesouhlasil s vyděšeným výrokem malé holčičky, která právě stála u jeho rozbitého obličeje. Nic na tom nemění ani fakt, že pistolník je gumový a absolutně neškodný. To poprava jiného lumpa, jehož před chvílí věšeli přímo na ulici, vypadala až příliš realisticky a nebezpečně. Ale tomu se naopak každý smál. Bylo to totiž, stejně jako přepadení banky, součástí představení s názvem Emily, které se zde odehrává každý den. Pro taková show je tu upravená část ulice sloužící jako kulisa, proti níž se zdvihá hlediště. Kromě divadelních představení je zde možné vidět umění práce s lasem, bičem, pistolemi i koňmi.
MALÁ ZOO
"Nebezpečné zvíře!" hlásají cedulky kolem ohrady s bizony. Jsou tu dva - kluk s holkou - a vypadají docela dobrácky. Od pana Šikla jsem se dozvěděl, že už mají spolu dvě telátka, která žijí společně s kravami na horních pastvinách. Vedle bizonů stojí ohrada s divokými prasaty s mláďaty. Jedno prasátko (pro změnu čínské) vesele pobíhá mezi lidmi a nechá se od nich drbat a krmit. Večer jsem ho přistihl, jak se samo zaparkovalo do svého chlívku. Jediní, kdo tu kromě lidí musí pracovat, jsou koně. Na některých se prohánějí kovbojové, jiní tahají dostavník, další zase vozí návštěvníky. V sezoně je tu dokonce pro zájemce v rámci dětského tábora jezdecká škola.
CESTOU V ČASE
Rychle se stmívá a další dešťová přeháňka přerostla v prudký liják. Saloon je narvaný k prasknutí a na kryté verandě hraje kapela country. Sedím u stolu a kolem mě chodí děvčata v kankánových sukních, pistolníci s kolty proklatě nízko a u lítacích dveří stojí opřený Mexikán, jehož obličej je tajemně ponořený do stínu široké krempy sombrera. Ani nevím, jaký se píše rok. 1889? Asi půjdu spát.
ŠIKLŮV MLÝN
Westernové městečko Šiklův Mlýn nemá co do velikosti a nabídky návštěvníkům u nás vážnější konkurenci. Menší westernové areály najdete ještě v Boskovicích a u Ústí nad Labem. Šiklův Mlýn se nachází na Vysočině nedaleko Zvole nad Pernštejnem a plní funkci skanzenu i zábavního parku. V areálu o rozloze padesáti hektarů se lze ubytovat na různých úrovních - v hotelu, chatkách i ve stanovém kempu. Kromě toho zde pořádají dětské letní tábory, zaměřené jak jinak než na country a western. Šiklův Mlýn najdete i na internetu na adrese www.western.cz.