Plachtící akrobatky

Až osmdesát metrů dlouhé vzdálenosti dokáže překonat severoamerická veverka - poletuška asapan. A nemusí to být jen pasivní plachtění, poletuška dokáže za letu kormidlovat, otáčet se, a dokonce umí přistát na stejné místo, odkud skočila.

Ve stejných oblastech jako poletuška asapan ( Glaucomys volans ) žijí i dal ší druhy veverek, veverka popelavá ( Sciurus carolinensis ) a veverka liščí ( S. ni ger ). Obě jsou větší než poletuška, a tak by se zdálo, že pro ni budou konkurencí, v níž nemůže obstát. Opak je pravdou. Poletuška asapan se se svými většími příbuznými prakticky nesetká. Už proto, že je na rozdíl od nich nočním tvorem. Kromě toho si k životu zvolila ty nejvyšší partie stromů, v nichž může dokonale využívat své schopnosti letu a nízké váhy a do nichž už těžší veverky vystupují jen málokdy. Liší se i volba hnízdních dutin - asapan si vybírá takové, které mají mnohem menší vstupní otvor než dutiny, jaké volí obě větší veverky. A konečně, rozdílný je i les, ve kterém veverky žijí. Veverka popelavá a liščí obývá i mladší porosty, zatímco poletuška dává přednost starším a souvislejším lesním celkům. Malé kousky lesa a porosty příliš mladé neobývá. Úbytek souvislých starších lesů je ostatně jedna z mála příčin, která může existenci poletušek ohrozit. Ochránci přírody se tomu snaží předcházet - v obhospodařovaných a kácených lesích se snaží prosadit tzv. zelené pásy, pruhy původního staršího lesa, a nabízejí poletuškám náhradní hnízdní možnosti v budkách (poletušky je vděčně přijímají).

POLETUŠKA ASAPAN
Patří do čeledi veverkovitých ( Sciuridae ) a je jedním z mnoha druhů veverek amerického kontinentu. Žije v lesnatých oblastech na východě Severní a Střední Ameriky, od Kanady až po Mexiko. Je dosud poměrně hojná, ale pro skrytý způsob života ji lidé v přírodě téměř nevídají. Občas se chová v zajetí jako domácí mazlíček, v takovém případě je společenská a dobře se ochočí, a má-li dobré podmínky, dokonce se v zajetí i množí.

OBRATNÉ SOVY
Drobné zvířátko měří i s dlouhým huňatým ocáskem přibližně 20 cm. Není divu, že má v lese plno nepřátel. Těm pozemním, jako jsou lišky, lasice, jezevci ap., se vyhne, žádná z těchto šelem nevyšplhá do nejtenčích větví vysoko v korunách stromů. A před dravými ptáky se poletuška ukrývá pod rouškou tmy, jako jedna z mála veverek přes den spí a je aktivní v noci. Všem nepřátelům však neunikla, sovy jsou také noční lovci a poletušku dovedou ulovit i za letu.

BEZPEČNÉ PŘISTÁNÍ
Když poletuška asapan přistává, natáhne všechny čtyři nohy kupředu a vytvoří tak z kožního lemu napjatého mezi nimi jakýsi padák. Na kmen stromu dopadá všemi čtyřmi najednou a okamžitě ho oběhne na druhou stranu. To proto, aby unikla případnému nepříteli, který by ji za letu vypátral a sledoval. Obíhání kmene po přistání je tak důležitým zvykem, že se pro poletušky stalo reflexem.